V Montrealu 7. prosince začala Konference OSN o biodiverzitě. Plánem dvanáctidenního jednání je vytvořit nový globální rámec, jež by napomohl změnit vztah lidstva k přírodě. Hloubku této změny má napovědět už samotné logo akce, kde kromě stylizované rybky, motýla a páva nechybí holčička snažící se obejmout pandu.

Představte si, že vám na účtu leží pár nadbytečných miliard dolarů. Jachtu a soukromý ostrov už máte, ve vesmíru jste se byli podívat dvakrát. Co vám tedy chybí ke štěstí? Snad jen trocha zeleně v okolí vašeho honosného sídla. Jak to vyřešit, když nechcete na stín stromového velikána čekat 100 let? I tentokrát jsou vaše peníze odpovědí. Tedy, většinou.

Půda má zásadní význam pro výživu a stabilitu lesních porostů. Její vznik je velmi pomalý, jeden centimetr půdy se tvoří až sto let. V posledních přibližně 150–200 letech dochází působením průmyslových imisí k významnému narušování a poškozování lesního prostředí včetně půdy.

Ochrana území s výskytem ohrožených druhů živočichů je většinou statickou záležitostí. Chráníme například jejich hnízdiště, místa, kde zimují nebo se páří, oblasti, kde nachází potravu. Zakreslením těchto lokalit do map a jejich zvýšenou ochranou se pak snažíme ohrožený druh podpořit. Jenže u karety zelenavé, nejmenší z mořských želv, zrovna tenhle přístup moc nefunguje. Kareta zelenavá (Lepidochelys olivacea) je totiž notorickým poutníkem, nomádem širých mořských hlubin i pásem podmořských travin při pobřeží.

Jakmile se někde mihne slovo Amazonie, většina z nás si vybaví neproniknutelnou hradbu zeleně, jedovaté žáby, horko, všudypřítomné řeky a hlavně časté déšť. Ostatně kvůli tomu dešti tento biom dostal své jméno: tropický deštný les.

Pražany to sice nepřekvapí, ale Praha má výjimečně pestrou přírodu. Je to dědictví dávné historie. Lokalita, kde se Praha nachází, byla třikrát zalita mořem a jednou sladkovodním jezerem, a vzniklý reliéf a podloží vytvořily základ pro pestrou přírodu. Hlavní město do své přírody zároveň poměrně aktivně zasahuje a utváří ji. A vás možná napadne otázka, jestli je to dobře.

Kulturní památka vrch Řivnáč je místo, které pár let pravidelně navštěvují žáci ZŠ Letohradská z Prahy. Od letošního února jejich výpravy nejsou jako dřív. Místní příroda jim byla dosud jen prostředím pro pobyt venku. Do doby, než paní učitelka Zdeňka Bachtjanová měla nápad zapojit žáky 5. třídy do péče o ni. Vždyť jak jinak by mohli trávit smysluplně čas v této lokalitě než tím, že sami zkusí přírodu lépe poznat a pomáhat jí. Není divu, že vrch Řivnáč i díky mladým dobrovolníkům odkryl více ze svých přírodních krás.

Nedávno publikovaná studie ukazuje, že les v Národním parku Šumava prošel od orkánu Kyrill v lednu 2007 významnými změnami. Ty však nejsou rovnoměrně rozprostřeny po celém území parku. Vliv na podobu těchto změn mělo kromě fyzicko-geografických podmínek i rozdílné hospodaření vlastníků lesa. Takové změny se nevyhýbaly ani prioritním biotopům chráněným celoevropskou sítí lokalit Natura 2000. Soukromí vlastníci při řešení důsledků orkánu Kyrillu upřednostňovali své ekonomické zájmy, zatímco Správa NP Šumava, která pečuje o státní lesy na území NP, častěji volila metody k přírodě více citlivé.

V Norském království žije více než polovina evropských perlorodek. Nejde o pohádkové vyprávění ze severské mytologie, ale skutečnost. Zatímco u nás perlorodka říční pomalu z řek mizí, v Norsku se vrací zpět na svoje původní lokality.

Klimatické změny nepřináší jen extrémní výkyvy teplot, třeskuté mrazy, sucho či záplavy. Jedním z efektů, který se s nimi pojí, je i pravděpodobné zvýšení četnosti výskytu fotometeorického jevu, duhy. Do roku 2100 bychom je měli vídat častěji.