Na následujících řádcích uvedeme na pravou míru několik předpokladů, které Petr Měchura ve svém komentáři chybně uvádí, pravděpodobně kvůli tomu, že má, jak sám uvádí, informace pouze ze sdělovacích prostředků.

K napsání tohoto příspěvku mě přiměla určitá beznaděj plynoucí z reality, kterou snad vnímají někteří lidé podobně – velké plochy nejlepší úrodné půdy zastavěné sklady a logistickými centry od Prahy po Brno, nezvládnutá masová turistika ničící naše národní parky a chráněné krajinné oblasti a účelové osekání práv veřejnosti na úseku ochrany přírody a krajiny současným establishmentem. Vše spojeno instrumentem územního plánování, který zcela selhal a selhává i nadále v konfrontaci s neúprosnou monetizací naší společnosti.

Kapitán parníku SS Makambo byl sužován černým kašlem. V jeho důsledku upadl 15. června 1918 do mdlob a jeho loď uvízla na mělčině Ostrova lorda Howea východně od australské pevniny. Zatímco v následujících dnech probíhaly opravy SS Makambo, unikly z její paluby krysy, které se staly zkázou pro místní endemickou faunu i flóru. Mimo jiné během několika let zcela zlikvidovaly velké nelétavé strašilky Dryococelus australis, které obyvatelé ostrova označovali jako „stromové humry“ – proto pro ně také razíme české jméno strašilka humří.

Primární cíl národních parků spočívá v ochraně přirozených procesů a biodiverzity, druhotně pak v poznávání těchto procesů lidmi, tedy k vědeckým, vzdělávacím a rekreačním účelům. Naše národní parky jsou velmi hojně navštěvovány, České Švýcarsko nevyjímaje. To leží na pískovcovém podloží v nižších a středních nadmořských výškách a je zbrázděno mnoha doly a roklemi. Velká část území je navíc pokryta nepůvodní stejnověkou smrkovou monokulturou. Spolu s postupující klimatickou změnou s vyššími teplotami a větším suchem jsou přírodní podmínky Českého Švýcarska ideální pro vznik a šíření požárů, jejichž pravděpodobnost se ještě zvyšuje s intenzivnější přítomností člověka v oblasti. Oheň je podobně jako vítr nebo kůrovec přirozenou disturbancí, tedy narušením ve vývoji lesa. Kombinací klimatických změn, nevhodné skladby lesa, nahromadění mrtvé biomasy a vyšší přítomností lidí je však pravděpodobnost požáru ještě vyšší, než tomu bývalo dříve.

Dostal jsem zajímavou otázku: jak by oheň mohl poškodit Pravčickou bránu a jiné skály?

Všichni s úžasem sledujeme, jak přes obrovské nasazení stovek hasičů a velkého počtu techniky nejsme schopni uhasit požár v NP České Švýcarsko a hledáme důvody tohoto stavu. Za pár dní po bitvě bude jistě již každý čtenář generálem a sociální sítě budou plné rad, co se mělo udělat a neudělalo, a proto, ač nemám k dispozici všechny potřebné informace a vycházím jen z informací ze sdělovacích prostředků, píši narychlo tuto svou úvahu s cílem, když ne již u téhle katastrofy, tak pomoci alespoň při podobných dalších přírodních katastrofách.

Rekognoskační lety, tedy nízké přelety letadlem nad lesními porosty pomáhají lesníkům monitorovat aktuální situaci s kůrovcem i plošně vyhodnotit zdraví stromů. Po optimistickém loňském roce však přišlo tvrdé vystřízlivění, extrémní sucho se ve vybraných regionech podepsalo nejen na náchylnějších smrkových porostech, ale hromadně sesychat začaly i listnaté porosty.

Obrovský požár lesa v NP České Švýcarsko, který stále ještě neskončil, je událostí, která má své příčiny a bude mít dalekosáhlé negativní dopady na přírodu parku i obyvatele, kteří v oblasti žijí. Je vedlejší, kdo nebo co požár způsobilo. Otázkou je, proč došlo k tak ohromné eskalaci požáru a proč se nedaří požár zvládnout.

Požár v Národním parku České Švýcarsko nevznikl kvůli bezzásahové zóně. Vznikl v "normálním" lese, nedaleko Hřenska (a nedaleko od parkoviště). Na tom místě bylo pokácené dříví odvezeno.

Pomáhat ptákům můžeme nejen v době zimního strádání, kdy plníme krmítka slunečnicí, ovesnými vločkami nebo lojovými odřezky, ale také při odchovu mláďat. Druhy hnízdící v polo/dutinách mívají často nouzi najít vhodné hnízdiště, tj. úkryt nepřístupný predátorům. Ptačí budka umístěná na správném místě tak nezůstane dlouho bez povšimnutí.