Jako zástupci Asociace soukromého zemědělství ČR jsme měli koncem listopadu poprvé možnost jednat s předpokládaným novým ministrem zemědělství Ing. Zdeňkem Nekulou. Jednání bylo poměrně vstřícné a oceňuji, že jsme byli mezi několika dalšími nevládními organizacemi, které dostaly pozvání ke stolu ještě před jeho očekávaným jmenováním do funkce šéfa resortu. Setkání se účastnil také bývalý ministr zemědělství a nynější předseda KDU-ČSL Ing. Marian Jurečka. Základní představa ASZ ČR o potřebě skutečně udržitelné budoucnosti zemědělství, kterou jsme při jednání zmínili, byla, že tento resort musí ve vlastním zájmu projít některými nevyhnutelnými ideovými posuny, které byly celých 30 let od revoluce bohužel cíleně politicky oddalovány. Této představě změn koneckonců odpovídá i schválený koaliční program, který velmi správně hovoří o nových tématech a směrech, jež ale bez skutečného odhodlání konkrétních lidí nepůjdou reálně naplňovat. Mám za to, že zejména o tom bude muset být jádro působení nového ministra zemědělství.

Senát Parlamentu České republiky se dnes přidal k Poslanecké sněmovně a podpořil stanovisko, které žádá zařazení jaderné energetiky mezi udržitelné environmentální technologie v rámci taxonomie Evropské unie, která má napomoci k plnění evropských klimatických cílů. Ideologický postoj bez potřebné odborné argumentace a diskuse tak v českém Parlamentu dostal přednost. Jaderná energetika přitom nesplňuje kritéria, která jsou k zařazení pro jednotlivé technologie a činnosti do zmíněné taxonomie stanovena. V souvislosti s tlakem Česka, Francie, ale i dalších zemí panuje obava, že rozhodnutí Evropské komise, které je aktuálně očekáváno 22. prosince, tak bude navýsost politické.

Víte, co má společného havárie na Bečvě a těžba v dole Turów? V obou případech trvá cesta ke spravedlnosti a pravdivým informacím neskutečně dlouho. A je to v obou případech důsledek selhávajícího státu, který neumí a nechce dodržovat vlastní pravidla.

Klíčového vítězství pro další osud divoké přírody v oblasti Pradědu, Králickém Sněžníku a Keprníku dosáhly organizace Společnost přátel Jeseníků a Hnutí DUHA Jeseníky. Už v červenci 2021 upozornily na sérii chybných rozhodnutí Správy CHKO, v nichž povolila výjimky na provádění tzv. intenzivních technologií za účelem asanace kůrovci napadených stromů na velké části území Národní přírodní rezervace (NPR) Praděd, NPR Králický Sněžník a NPR Šerák-Keprník. Ekologické organizace se proti rozhodnutím Správy odvolaly k Ministerstvu životního prostředí ČR, které nedávno vydalo důležitá rozhodnutí ke všem rezervacím. V nich zrušilo stěžejní I. a III. výrokovou část udělených výjimek a zastavilo tak možnosti ničení posledních velkých ostrovů divoké přírody na Moravě. Správa CHKO musí věc znovu projednat, napravit pochybení a vydat přísnější znění rozhodnutí. Žadatelem o vydání výjimek na zásahy ve všech uvedených NPR byly Lesy ČR, s.p.

Ceny jdou nahoru a všechno chybí. Nejsou čipy, není papír, lodě stojí v přístavech, v zimě možná dojde plyn. To je obrázek světa, ve kterém jsme se probudili. O tom, kdo a co vše za to může už jsme si přečetli dost, ale co teď s rozlitým mlékem? Pokud chceme ulevit přehřáté ekonomice a unavené přírodě, využívejme zdroje, které už máme. A vracejme do oběhu to, co už nepotřebujeme.

Češi mají velmi často dvě utkvělé představy: zaprvé, že nás EU do ochrany klimatu nutí, a zadruhé, že EU se jako jediná na světě snaží snižovat emise skleníkových plynů, zatímco zbytek světa vesele pálí fosilní paliva, bohatne a převálcuje tak evropskou ekonomiku, která ztratí konkurenceschopnost.

Kdo zná dolní část Lužnice, jistě ví, že přes jez Benešův mlýn neteče skoro žádná voda. Na přelivné ploše je jen čůrek vody tekoucí přes jeden vak a pod ním je v délce zhruba 100 m extrémně nízký stav. Rybím přechodem moc vody teče a pokud ano, dole pod ním čeká hradba kamenů. Již několik let se pokoušíme upozorňovat odpovědné orgány, že na jezu dochází k porušování manipulačního řádu. Ten říká, že přes má téci 2,88 m³/s prostřednictvím 2 cm vody po celé délce jezu a zbytek má být převáděn přes dva rybochody. Realita je ale odlišná.

V dubnu 2021 podal spolek Klimatická žaloba spolu s několika dalšími žalobci žalobu na vládu a vybraná ministerstva pro neplnění klimatických opatření. (Blíže v našem komentáři „O první české klimatické žalobě“). Městský soud v Praze obdržel během července vyjádření k žalobě od všech žalovaných, v říjnu 2021 také repliku žalobců. Žalovaní, ač jsou si vědomi rizik a výzev souvisejících se změnou klimatu, odmítají žalobu jednak z důvodů nesplnění podmínek pro podání zásahové žaloby a jednak vyvracejí důvodnost žaloby doložením konkrétních realizovaných nebo připravených opatření k reakci na klimatické změny.

Městská část Praha 12 se věnuje hospodaření s dešťovou vodou (DV) dlouhodobě. Z projektu Počítáme s vodou má zpracovanou Strategii, jak s DV správně hospodařit. Z ní jsme vycházeli při návrhu, jakým způsobem vodu využívat, aby neodtékala do kanalizace. Realizovali jsme několik nádrží na objektech městské části. Největší je akumulační nádrž o kapacitě 40 m3, do které stéká voda ze střechy nové radnice. Několik menších nádrží sbírá vodu z objektů Viniční domek, altánu ve volnočasovém areálu nebo obslužného objektu na sběrném dvoře.

Jaká je uhlíková stopa potravin a obalů, či jak má vypadat klimaticky optimální obal, byly hlavním tématem diskuse skupiny odborníků INICIATIVA21.