Vážený pane ministře,

Ministerstvo zemědělství na žádost konkrétních subjektů prodloužilo výjimku v dobách lovu a povolilo odstřel spárkaté zvěře první věkové skupiny, do dvou let věku.

V Evropě byly vloni uvedeny do provozu větrné elektrárny s výkonem 16,4 gigawattů (GW). To odpovídá výkonu čtrnácti temelínských bloků. Celkový výkon větrných turbín už dosáhl 285 GW. Vítr tak pokrývá 20 % roční spotřeby elektřiny v Evropě. V Česku ale pouze 1 %. Uvádí to minulý týden zveřejněná zpráva WindEurope.

V současnosti čelíme zásadnímu problému – ztrátě biodiverzity pěstovaných rostlin, která je klíčová pro odolnost zemědělství v době klimatických změn. Malí semenáři, komunitní semínkové banky a organizace věnující se uchování starých odrůd mají nezastupitelnou roli v zachování genetického bohatství našich polí a zahrad. Bohužel, právě tyto aktivity mohou být v ohrožení kvůli navrhované regulaci EU o rostlinném rozmnožovacím materiálu (PRM – Plant Reproductive Material).

Když se Josef Vavroušek, vizionář, vědec, pedagog a také první federální ministr životního prostředí, s dcerou Petrou před třiceti lety nevrací z Tater, píše bývalý předseda české vlády Petr Pithart osobní dopis předsedovi slovenské vlády Vladimíru Mečiarovi, v němž ho prosí, aby vyslal do hor „stovky mužů“ zachránit „jednoho z nejlepších lidí české země“.

Evropská komise minulý týden představila návrh strategie Clean Industrial Deal (CID), tedy Dohody o čistém průmyslu. Cílem dohody je vytvořit podmínky pro dekarbonizaci evropského průmyslu, posílení jeho konkurenceschopnosti a posílení evropské strategické autonomie v klíčových sektorech budoucnosti. Tato iniciativa, která navazuje na Zelenou dohodu pro Evropu, by měla vytvořit strategický rámec na příštích pět let a přispět k posílení evropské konkurenceschopnosti při splnění ambiciózních klimatických cílů a zajištění energetické bezpečnosti v turbulentní geopolitické situaci.

Za návrhy opatření Komise v rámci Clean Industrial Deal (CID) je snaha začít řešit zásadní problémy včetně vysokých, globálně nekonkurenceschopných cen energií, přebujelé byrokracie včetně povolovacích procesů či pravidel veřejné podpory či zaostávání v digitální oblasti nebo nedostatku investic. Samotný Clean Industrial Deal je ale spíše jen obecný dokument s návrhem opatření, která jsme od Komise již v různých podobách slyšeli.

Technologický vývoj spojený s elektromobilitou přináší revoluci nejen do pohonných systémů automobilů, ale i do jejich servisních nároků. Díky své konstrukční jednoduchosti jsou elektromobily přínosem nejen z pohledu ekologie, ale přináší také zásadní změny v přístupu k údržbě. Jak se liší servisní nároky elektromobilu od tradičního auta se spalovacím motorem a jaké jsou dlouhodobé ekonomické důsledky těchto rozdílů? Na svém YouTube kanálu Electro Dad jsem se této problematice již několikrát věnoval, nyní se pokusím shrnout všechny klíčové aspekty.

Evropská komise ve středu představila svůj návrh Clean Industrial Deal, na kterém by se mohly domluvit členské státy unie. Obratem se objevila řada názorů, jak ho číst. Nejenže ale dávají úplně rozdílné odpovědi. Především odpovídají na špatnou otázku.

Osobní železniční dopravci upozorňují na zásadní rozpor mezi strategickými dokumenty státu a aktuálním nabídkovým řízením na zajištění dálkové železniční dopravy v regionu Severovýchod. Ministerstvo dopravy schválilo koncepci rozvoje elektrické trakce , která počítá s urychlenou elektrizací klíčových úseků a snížením závislosti na fosilních palivech, avšak v aktuálním výběrovém řízení požaduje hybridní vozidla, která kvůli chybějící elektrizaci z 85 % výkonů pojedou na naftový pohon a z 15 % budou poháněna stejnosměrným proudem. Vozidla musí být zároveň schopna být napájena střídavou trakcí, která se ale na předmětných tratích nevyskytuje. Stát tak poptává zcela unikátní soupravy, jejichž náklady budou po dobu smlouvy o několik miliard korun dražší než by stál provoz elektrických jednotek. Tento postup je nehospodárný. Dopravci proto požadují, aby stát pro linky R14A, R14B, R21, R22 a R24 zajistil adekvátní úpravu drážní infrastruktury.

Slovensko trpí extrémním suchem. Neuvěřitelné. To, co jsme vídali v Kalifornii, Africe, ve střední Asii, dorazilo do střední Evropy. Liptovská Mara má nyní cca jen 44 % své celkové vodní kapacity, což představuje pokles o neuvěřitelných téměř 12 m vody oproti maximální hladině. (Rozloha nádrže je 22 km2).