Čas od času se v každé domácnosti objeví nějaký vyřazený spotřebič. Firmy, které se věnují zpracování elektroodpadu, se snaží lidem vyhození takového elektroodpadu usnadnit. Jedna z nich, společnost REMA Systém, nově nabízí odvoz elektroodpadu z domácností zdarma. Háček je na první pohled v tom, že ho musíte nashromáždit 150 kilogramů. Což ale nakonec nemusí být vůbec těžké.

Už je to zase tady. Doba nachlazení, rýmy a plných nosů. Čas kapesníků. Někdo si k zarudlému nosu přikládá látkový kapesník, jiní nedají dopustit na kapesníčky z papíru. Pokud ale oba druhy kapesníků poměříme co do zátěže životního prostředí, pak jasně vyhrává – světe div se – starý dobrý kapesník látkový.

Žijeme v éře elektronické komunikace, což ale neznamená, že nepotřebujeme propisky a pera. A je nasnadě, že i při nákupu a používání psacích potřeb lze dát najevo ohled na životní prostředí.

Cože, poplatek za historické elektrozařízení? Co to je? Možná i vás podobná otázka napadla při zkoumání účtenky za právě koupený elektrospotřebič. Jednoduše řečeno si tím zaplatíte, že se výrobci a prodejci postarají o staré elektrospotřebiče, které máte doma vy nebo jiní spotřebitelé. Takže vzít třeba starou televizi a vyhodit ji do lesa nemá vůbec žádný smysl. Její ekologická likvidace je už zaplacená. Přečtěte si, proč to tak je a kam můžete staré spotřebiče odvést k recyklaci. Zdarma.

Olej ve friťáku je už potřeba vyměnit. Jenže kam s tím starým? Nejjednodušší je ho spláchnout. Co se zbytkem ředidla a barvy? Šup s tím do záchodu. A kam s dámskou vložkou nebo použitým kondomem? Není nic snazšího, než hodit do záchodu, zmáčknout splachovadlo a je po problému. Jenže nejjednodušší řešení nebývají vždycky ta nejlepší!

Společnost REMA Systém rozjíždí sběr starých CD a DVD. Ty pak pošle k opravdové materiálové recyklaci. Až dosud u nás totiž nebylo možné tato stará datová média v pravém smyslu recyklovat. Tenoučká vrstva kovu, kterou v sobě kompaktní disky mají, dělala při běžné recyklaci neplechu.

K environmentálně šetrnému chování bývají většinou nabádány rodiny a domácnosti. Jenže neméně času trávíme v práci. Proč tedy nemyslet na životní prostředí i tam? Tím spíš, že velká část z nás pracuje v kanceláři, kde se podmínky od domácností v mnohém moc neliší. A vytvoření tzv. „šetrného úřadu“ může být podle oslovených organizací i zajímavou výzvou.

Mobilů je hodně. Věcí s nálepkou „eko“ je také hodně. A co z toho plyne? Ano! Existují už i „eko“ mobily. I když není vlastně úplně jasné, jak je poznat. Přinášíme letmý průlet světem mobilů, které se prezentují jako eko, nebo které byly jako eko vyhodnocené.

Taky doma zakopáváte o věci, které už nepotřebujete, které už pravděpodobně nikdo nekoupí, ale vám je líto je vyhodit, protože jsou pořád funkční? A co je třeba darovat? Můžete tím někomu jinému udělat radost, sobě ulehčit a ještě být šetrný k životnímu prostředí.

Lidé odjakživa toužili zaznamenávat své myšlenky, sny, plány i vzpomínky. Nejprve k tomu sloužily hliněné tabulky, pak lidé objevili papyrus, papír a později převratný vynález v podobě knihtisku. S trochou zjednodušení lze říci, že o co větší pokrok každá nová technologie přinesla, o to větší zátěž pro přírodu. Platí to i pro poslední výkřik techniky – elektronické čtečky? Nebo jsou revoluční i v tom, že jsou ekologičtější než klasické knihy a časopisy?