Možná ji taky máte doma. Stříbrnou kouli z alobalu od čokolád. Nebo tašku plnou hliníkových víček od jogurtů a pytel plechovek od piva. A přemýšlíte, co s nimi. Přinášíme aktualizovaný seznam míst, kde můžete hliníkový odpad odevzdat. Nejlépe ale uděláte, když se aluminiu budete vyhýbat.

Komunitní web Opravárna rozšiřuje síť svých sběrných míst v ulicích. Po otevření svých prvních servisních míst se spojuje s kavárnami. V takzvaných „OpraKavárnách“ mohou lidé opravářům předat drobnou elektroniku, telefony nebo tablety

Některé školy organizují ekosoutěže ve sběru víček od PET lahví, objevují se i charitativní sbírky víček. Na první pohled se sbírání víček od PET lahví může jevit jako bohulibá činnost, v posledku je to z environmentálního i ekonomického hlediska nesmysl, říká Petr Ledvina z brněnské ekoporadny Veronica. Ministerstvo životního prostředí tyto sbírky naopak hodnotí pozitivně.

Komunitní web Opravárna se přesouvá z virtuálního prostředí i do pražských ulic. Ve středu 9. září 2015 otevírá první dvě servisní místa, pojmenovaná anglicky „Service place“. Jeden z nich se nachází v obchodním centru Galerie Fénix na metru Vysočanská, druhý v Jungmannově ulici. Lidé si v nich budou moci nechat opravit rozbitou elektroniku nebo odevzdat drobná elektronická zařízení k ekologické recyklaci.

Látkové pleny mají oproti jednorázovým nevýhodu v tom, že je musíte vyprat, usušit, složit. Ty jednorázové prostě vyhodíte do koše, což je pohodlné, ale zároveň to představuje velký objem odpadů. Petr Bouchal, student brněnské Vysokého učení technického, spouští Plenkový servis: o „špinavou“ práci s použitými látkovými plenami se postará za vás. Tedy pokud si službu budete moci dovolit.

Recyklační dílna Zdrojovna spojila síly s autonomním sociálním centrem Klinika. Vznikl tím freeshop, tedy obchod, "kde nakoupíte zdarma", který otevře na konci září právě v jeho prostorách na pražském Žižkově. Přinést do freeshopu nepotřebné věci a naopak si z něj odnést věci v bytě chybějící bude moci široká veřejnost.

Cestování, to není jen tak. Člověk se musí někam přesunout, často si na cestu pořídit i nějaké nové věci. Pohonné hmoty se pálí, elektroměr se točí doma i na novém místě. Dá se něco takového vůbec považovat za ekologicky šetrné? Popravdě, nejvíc „eko“ je asi opravdu zůstat doma. Ať už se ale nakonec i přesto vydáme do světa, vždy to můžeme udělat k přírodě o něco ohleduplněji.

Už uplynul více než rok od chvíle, kdy jsme si doma v kuchyni ubytovali malou žížalí populaci. Od té doby jsme si s nimi užili trochu starostí i radosti. A té bylo víc. Věřili byste třeba, že večer, kdy se všechno zklidní, můžete žížaly poslouchat, jak vesele "chroupou"?

Tento článek píšu z pozice otce, který během čtyř let získal poměrně slušnou praxi v přebalování svých dětí. Z pozice otce, který dává přednost látkovým plenám, protože se mu příčí používat věci na jedno použití. A také z pozice otce, který si nepotřebuje dokazovat, že to jde, i když to už nejde.

Vím, vyzkoušel jsem si. Je to tak opojně pohodlné – do přístroje vhodíte kapsli, zmáčknete čudlík a za malou chvilku vás v nose pošimrá líbezná vůně lahodné kávy. Jdete si vychutnat zasloužené kafíčko a cestou hodíte do koše použitou kapsli. To je přesně ten moment, který mě na kapslových kávovarech vadí. Že se kvůli hrnku kávy smíříme s přístupem „použít a vyhodit“. I když to tak vůbec být nemusí.