„Když se jdu projít do lesa, prožívám zvláštní směs smutku a vděku. Smutku, protože vidím vyschlou studánku, pokácené smrky i to, jak všechno nyní kvete dříve než obvykle. Jasné signály, že něco není v pořádku. A zároveň jsem vděčná za to, co nám příroda dává, slyším zpívat ptáky, vidím rozkvetlé stromy a potok krásně zurčí, i když je v něm méně vody, než bývalo,“ sdílela se mnou nedávno jedna paní na terapii.

Zelená dohoda pro Evropu je pojem, který nyní slýcháme stále častěji. Ne všem je ale jasné, co si pod tímto pojmem představit. Proto jsem se rozhodl tento dokument jednoduše představit a vysvětlit, proč ho považuji za důležitý.

V současné době jsou známy čtyři teorie, které se pokoušejí vysvětlit současné problémy lidstva – náhlou klimatickou změnu, která se projevuje růstem globálního oteplování, rychlým nárůstem koncentrace CO2 v atmosféře, doprovázené celou řadou lokálních či regionálních výkyvů počasí jako jsou ničivé záplavy, extrémně silné bouře i údery sucha.

Nedávno ministr zemědělství a i ministr pro životní prostředí měli vyjádření se zprofanovaným sloganem "udržení vody v krajině". Oba dva ví, co by se mělo. Oba dva navrhují řešení, které je v horizontech desítek, ne-li stovek let. Řešení o udržení vody v krajině stavbou desítek přehrad je to řešení na ty stovky let. Podotýkám, že nejsem žádný zapřísáhlý odpůrce staveb přehrad. Než se vykoupí pozemky, než se vyřeší všelijaké odvolání a odvolání odvolání, tak uběhne minimálně 20 roků. Příkladem jsou jednání o několik stovek metrů pozemků při stavbách silnic a dálnic. Než se vůbec začne s přípravami staveb, tak už dávno bude ČR připomínat víc než co jiného Saharu a možná už se bude psát jiné století. Nezanedbatelná je ovšem taky cena. Návrhy ministrů na udržení vody v krajině je plánováno na stovky miliard. V těch jejich návrzích je nejlíp vidět to jejich odtržení od reálného života a reálné situace. Jestli by nestálo za to vyměnit nebo propustit poradce. Ty plány ze všeho nejvíc připomínají přípravy na tunely a všelijaké odklánění peněz .

Letos bylo celé přenášení žab v lokalitě u "Zeleného kříže“ mezi Netolicemi a Bavorovem jiné. Začátek byl nezvykle brzký a zjištění, že je čas vyrazit bylo doslova den ze dne. Předjaří a chladné dny se vlekly, ale najednou se oteplilo, zavonělo jaro a já jsem vyrazila "na žáby“ poprvé 12. března. Za soumraku bylo na hrázi rybníka příjemných 12 °C a rybník a jeho okolí se ozýval známými zvuky, které jsou každoroční známkou toho správného času tahu žab a jiných obojživelníků. První večer byl plodný, během jednoho večera jsem přenesla skoro 150 jedinců ropuch, kolem deseti skokanů a pěti čolků.

Pandemie koronaviru lidské konání postavila z hlavy na nohy, abychom si konečně uvědomili své priority. Nákup roušek nám však ukázal, jak dopadneme v případě potravinové krize. Na dané problémy máme na svých ramenou hlavu. U mne jsou však pochybnosti zda svého rozumu použijeme správně.

Zemědělský výbor poslanecké sněmovny i ministr zemědělství přišli aktuálně s pozměňovacím návrhem k zákonu o potravinách a tabákových výrobcích, na jehož základě by měly mít obchody povinnost prodávat až 85 % českých potravin. Asociace soukromého zemědělství ČR tento návrh zásadně odmítá. Lapidárně řečeno, ať si každý prodává a každý kupuje legální zboží, jak chce.

Vláda říká, že dělá maximum pro výstavbu nových jaderných bloků. Má v tom zhruba 70% podporu veřejnosti a prakticky 100% podporu Poslanecké sněmovny, kde jádro podporují všechny strany. Pokud na něco upozorňují, jsou to pouze geopolitická rizika. Ve hře jsou ale obrovské peníze.

To, že je sucho a nedostatek vody, si postupně již snad všichni uvědomili, i ti nejvíce nevěřící Tomášové. Vodu musíme chytat všude, kde se dá. Nejen do nádrží, ale je třeba ji zadržet i přímo v půdě. A někde k tomu může pomoci úplně jednoduché opatření, zasakovací rýhu - svejl, nebo chcete-li swale.

Pojišťovna Allianz, součást největšího světového pojišťovacího koncernu Allianz Group, zveřejnila v minulých dnech nová etická pravidla pro pojišťování uhelného sektoru. Problém s pojištěním tak může mít i polostátní ČEZ, která chce podle svých současných plánů těžit a spalovat uhlí i po roce 2040 a svou největší uhelnou elektrárnu Počerady provozovat až do roku 2024, kdy má přejít do vlastnictví uhlobarona Pavla Tykače.