Dne 7.2.2020 jsem kritizovala ministra životního prostředí Richarda Brabce, protože k Evropské komisi (EK) nepodal oficiální stížnost kvůli polskému plánu na rozšíření hnědouhelného dolu Turów. Ministr mi odpověděl ve svém vyjádření pro média ze dne 10.2.2020.

Jako předseda Společnosti přátel Jeseníků, z. s. (SPJ) reaguji na článek vedoucích představitelů Správy CHKO Jeseníky a AOPK – Michala Servuse a Tomáše Růžičky ze dne 30. 1. 2020. Sepsali pohádku o tom, že Správa CHKO Jeseníky za vážnou situaci v našich horách nemůže. Článek bohužel nemá s realitou moc společného a obsahuje nepravdivé a zavádějící informace.

Když procházíte africkou savanou a buší a jdete po stopách slonů, nezřídka se stane, že místo na živého narazíte na slona mrtvého. Pytlácká epidemie, která kulminovala v roce 2011 (během něhož mělo 77 % nalezených sloních mršin na svědomí právě pytláctví pro slonovinu) není stále zažehnána a na většině míst Afriky jsou sloni v ohrožení.

Epidemie nebezpečného respiračního onemocnění způsobeného virem 2019-nCoV v čínském Wu-chanu a obavy z pandemického šíření této nákazy obrátilo pozornost veřejnosti k problematice koronavirů a rizik spojených s netopýry, představujícími jednu z výchozích hostitelských skupin těchto virů. S ohledem na poněkud zmatečné mediální informace o tomto předmětu, a narůstající obavy veřejnosti z kontaktu s netopýry, pokládáme za potřebné k tomuto tématu připojit několik vysvětlujících poznámek.

Když jsme se s ředitelem německé pobočky Greenpeace Martinem Kaiserem při jeho nedávné návštěvě České republiky bavili o energetice a jejím vývoji v Německu a Česku a srovnávali jejich společné rysy či naprosté odlišnosti, říkal jsem si, že bude těžké tak odlišný rámec, v němž se Německo pohybuje, vysvětlit lidem tady v Česku. A naopak pro Němce jsou nepochopitelné některé věci, které se děly či dějí tady. Přestože spolu ty dva státy sousedí, z mnoha důvodů jde o hodně rozdílné světy.

Všechny nejvyšší orgány EU (komise, parlament a Evropská Rada) tento dokument schválily. Zkusme se blíže podívat, co bude znamenat pro život lidí v Česku.

Zejména z pohledu laické veřejnosti je ústavní ochrana vody jako veřejného statku chvályhodným krokem, a právě proto se politici napříč politickými stranami předháněli a předhánějí v návrzích, jak význam vody ze zákona zvýšit. Dokonce přímo v Ústavě.

Na Výboru životního prostředí Poslanecké sněmovny se včera pod mou záštitou konal kulatý stůl s názvem „Přichází stát i obce o miliony za ukládání odpadu na skládky?“. Tématem odpadů a potažmo skládkováním se Piráti dlouhodobě zabývají. Podnětem k uspořádání kulatého stolu byla především dlouhodobá nečinnost Ministerstva životního prostředí, ušlý zisk obcí z provozování skládek a újma na životním prostředí. Debata se věnovala též odpadové legislativě navržené vládou, která se však zatím jeví jako nedostatečná, a navíc zásadně zpožďuje provedení nutných změn.

Hodně se toho řeklo i napsalo o aktuální problematice ochrany klimatu a životního prostředí. Dovolte mi veřejnou otázku. Je vůbec možné dosáhnout jakéhokoli významného zlepšení stavu řekněme biosféry bez plošného a výrazného nárůstu míry osobní pokory? Pokud zní odpověď, že nikoli, jak se tedy k téhle neformální pokoře k přírodě (tj. základu našeho bytí) dopracovat?

Někdy se hodí navštívit blízké země, aby se člověku rozsvítilo. Strávil jsem teď pár dní v Eindhovenu a okolí a jestli něco člověka udeří do očí na první pohled, je to doprava. Proto jsem se na ni při zkoumání víc zaměřil. Eindhoven je populačně zhruba na polovině Brna. Nádraží prochází středem města (to je jistě překvapení jako Brno, že), a denně jím projde a projede podle městských statistik 100 000 cestujících. To je násobek čísel brněnského hlaváku - u polovičního města.