Na Borneu žádní sloni nežijí, to každý ví. Slon indický se dnes vyskytuje v Přední a Zadní Indii, v jižní Číně, na Cejlonu a na Sumatře; až do historické doby přežil i na Středním východě, na Jávě a v severní Číně. Kromě toho ovšem žije slon coby zvíře polodomácí i leckde jinde – původnost výskytu se pozná podle kombinace fosilního záznamu a genetických informací: slon, který obývá území, kde chybějí (sub)fosilní kosti, a je geneticky příbuzný slonům žijícím někde v dálce, tam byl pravděpodobně dopraven lodí. Na Borneu chybějí i sloní fosilie.

Pokud je v Evropě nějaká země brána jako velmoc ve vztahu k přírodě, je to Švédsko. Díky chytrým legislativním změnám a vysoké kultuře se této severské zemi daří posunovat hranice v rámci obnovitelných zdrojů energie. A ambice má nemalé. Do roku 2030 chce být nezávislé na ropě. Nejen o tom hovořil v rozhovoru bývalý švédský ministr životního prostředí Andreas Carlgren.

Senát včera pojednával návrh zákona o ochraně ovzduší a nejvzrušenější debata se, jak se dalo očekávat, strhla kolem poplatků za znečišťování ovzduší. Navzdory obecné mediální hysterii v ní překvapivě zazněla i některá střízlivá a celkem racionální vyjádření.

Minulý týden jsme seděli v Brně s přáteli a bavili se o tom, co se bude promítat na místní odnoži festivalu Jeden svět. Jednoznačně nejvíc času jsme strávili debatou o Marečkově filmu Pod sluncem tma. Tematicky se to moc nelišilo od toho, co o něm na Ekolistu publikoval Martin Mach Ondřej. Ale zatímco z jeho textu je znát potlačované rozhořčení nad tím, že někdo neukazuje rozvojovou pomoc v Africe jako nezpochybnitelně prospěšné a bohulibé konání přijímané Afričany s bezvýhradným nadšením, nám se zrovna tohle na Marečkově filmu líbilo. Možná proto, že přesně odpovídá tomu, co jsme sami s rozvojovou pomocí zažili.

Vážení představitelé sdružení Atomstopp,

dovolte mi, abych v odpovědi na Váš otevřený dopis, kterým jste mne pozvali na vzpomínkovou akci k ročnímu připomenutí loňského březnového zemětřesení a následné vlny tsunami, která vážně poškodila japonskou jadernou elektrárnu Fukušima, opětovně vyjádřil svou hlubokou osobní účast rodinám a blízkým všech, kteří tuto tragickou katastrofu nepřežili.

„Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno!“ Touto větou, vyslovovanou samozřejmě latinsky, končil fanatický a závistivý senátor Cato starší ve starověkém Římě každý svůj projev. Má se za to, že svým štvaním přispěl ke skutečnosti, že Kartágo bylo roku 146 před naším letopočtem Římany dobito, obyvatelstvo z části povražděno, zčásti odvlečeno do otroctví, město bylo vypáleno, srovnáno se zemí a ruiny města posypáno solí, aby tam již nikdy žádné město nemohlo vzniknout a Římanům eventuálně konkurovat. Evropská civilizace, tehdy ve starořímském provedení, zase postoupila dopředu a s ní prý i prosperita. Prosperita se samozřejmě netýkala Kartaginců.

Vážená paní senátorko, vážený pane senátore,
dne 14. 3. 2012 budete v senátu projednávat ne zcela racionálně pozměněný návrh zákona o ovzduší,
který navrhl poslanec Jan Bureš a který k našemu velkému zklamání podpořila většina poslanců.
Jedná se o zrušení poplatků velkým znečišťovatelům za vypouštění vybraných znečišťujících látek.
Moravskoslezský kraj patří vzhledem ke znečištění ovzduší mezi nejzatíženější regiony v České
republice. V určitých lokalitách Moravskoslezského kraje jsou dlouhodobě a extrémně překračovány
zákonné imisní limity znečištění a to zejména u jemných prachových částic PM10 a PM2,5, na které
se váží zdraví nebezpečné látky.

Předloni na podzim začalo kácení krásných stromů v parku v centru Stuttgartu. Má tam vyrůst nové, "supermoderní" nádraží, které by bylo důležitým uzlem dálkové železniční dopravy. Skutečné potřeby města a city lidí jsou pro ty, kdo tuto stavbu prosadili a uskutečňují, vedlejší. Na prvním místě je vidina finančního zisku spolu s podílem na evropském dopravním trhu. Bude se cestovat rychleji. Ale za cenu oběti stromů.

Zhruba před třemi lety vyšel v Ekolistu článek Jana Stejskala Rekultivace aneb Jak vyhodit miliardy. V rozsáhlém textu je velmi přesně popsáno, jakým způsobem se u nás obvykle rekultivují těžební prostory a proč je to z pohledu ochrany přírody špatně. Protentokrát snad postačí stručně shrnout základní fakta. Těžební prostory nabízejí přímo ideální možnosti pro ochranu ohrožených i běžnějších organismů. Především organismů vázaných na živinami chudá stanoviště, která nám z dnešní přehnojené krajiny setrvale mizejí. Pro řadu druhů se již jedná o stanoviště preferovaná, pro některé jde už dokonce o poslední šanci pro přežití na našem území.

V minulých dnech vyšly a začínají být předmětem široké diskuze výsledky analýzy škod způsobených spálením uhlí nacházejícího se za současnými těžebními limity. Studie byla vypracována na základě zadání organizace Greenpeace Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. (Více informací ve zprávě Unikátní studie: Spálení uhlí za limity by přineslo škody za bilion" - pozn. redakce)