Většina obecních trávníků je nyní kraťoučce posekaná přesně dle reklam prodejců sekaček, které nás už 30 let vzdělávají, jak upraveně má naše okolí vypadat. Plochy v obcích a městech, kterými jsem dnes projel, mohly být zelené, kvetoucí, plné života. Krátké trávníky ale dohněda sežehlo pražící slunce a vysoké teploty, které způsobují vysoký odpar listy nechráněných ploch. Slibované bouřky se navíc Kolínsku vyhnuly, obecní trávníky tak budou hnědé dál.

Je to poprvé, kdy se lesníci takto veřejně postavili proti některým omezením plynoucím z ochrany přírody, proto se nedivím emotivní reakci signatářů otevřeného dopisu, nemohu ale akceptovat, aby mě v domnění beztrestnosti obviňovali bez důkazů a korektní diskuse ze lži.

Předně je třeba sdělit, že psavý autor vlastně nepochopil vůbec nic z toho, co bylo obsahem mého sdělení a otázek, a navíc ještě ke všemu neví, že ženská příjmení končící na -a jsou nesklonná. (Pozn. red.: Nevědomost skloňování jména autorky jde na adresu redakce Ekolistu. Autorce se za špatné skloňování jména omlouváme.)

Jaroslav Hašek by asi zblednul a objednal si něco ostřejšího. Když si v pražských putykách vymýšlel velrybu sírobřichou nebo pačuchu jelení dráždivou, dělal si bohapustou legraci. To Názvoslovná komise České společnosti ornitologické své výplody myslí vážně. Pojmenovává a nyní bohužel hlavně přejmenovává jednotlivé ptačí druhy a generuje perly, jako jsou louče černohrdlé nebo papučka žhnoucí. I nechtěnému humoru se lze zasmát. Bohužel naprostý chaos, který takto vzniká, budí jenom zlost.

Srnoseč je v plném proudu. Myslivci a další dobrovolníci se usilovně snaží bezmocná srnčata před sekačkami zachraňovat. Přesto jich stovky zahynou krutou smrtí. Na druhou stranu se ovšem myslivci usilovně snaží zachovat tradici úmyslného zabíjení bezmocných liščat.

Praha buduje už šest let něco, co vlastně nikdo nevyužívá? Desítky miliónů v popelnici? I tak by se dala popsat aktivita, která by měla vést pro nastavení a úpravy četnosti svozů separovaného odpadu. Tento stav bude trvat ještě více než rok? V roce 2026 by se měla změnit situace se smlouvou, kterou město uzavře se svozovými společnostmi v rámci plánované přínosu pro životní prostředí v Praze.

Článek Lucie Kubesy Letecky, nebo železnice? je na aktuální téma. Klade spíše otazníky a obavy. Považuji za nutné ale k obavám jeho autorky pár věcí napsat.

Málokdo pochybuje o tom, že žijeme v éře bezprecedentního úbytku biologické rozmanitosti. Silná tvrzení však vyžadují silnou oporu v datech – v tomto případě ve spolehlivých ukazatelích změn biodiverzity.

S mírnou nervozitou jsem vyrazila na vycházku v Praze 15 s mladými propagátory výstavby vysokorychlostní trati, odborníky, kteří mají na starosti projektování trati a za úkol vytvořit pozitivní náladu ze stavby a samotné existence VRT. Vzpomněla jsem si po absolvování na slova jednoho z mimopražských kolegů.

Letos jsme se vydali za příklady dobré praxe hospodaření s dešťovou vodou (HDV) a modro-zelené infrastruktury přes Moravu do Vídně, která je v současné době jednou z nejúspěšnějších metropolí v oblasti udržitelných inovací. Není tomu jinak ani v oblasti adaptace a mitigace na změnu klimatu. Kromě aktivního rozvoje modro-zelené infrastruktury vsadila Vídeň na koncept „sponge city“. Ve městě vytváří síť tzv. sponge stones neboli houbových kamenů (Schwammstein), které zadržují dešťovou vodu, čímž pomáhají snižovat povrchovou teplotu a zlepšovat kvalitu ovzduší, a tak regulují mikroklima ve městě a minimalizují dopady klimatické změny. Multifunkční plochy modro-zelených opatření vytvářejí zdravější a pobytově kvalitnější veřejné prostory pro vídeňské obyvatele.