Českou krajinu bez stromů – alejí, hájků, remízků – si snad neumíme a určitě ani nechceme představit. Nejde totiž zdaleka jen o estetiku. Krajina bez stromů by v době klimatické změny byla extrémně zranitelná. Vzrostlé stromy pomáhají zadržovat a zasakovat vodu, mírní riziko sucha, tlumí poryvy větru, podporují biodiverzitu. Podobné benefity přináší i ve městech a obcích, kde především ve formě uličních stromořadí pomáhají stínit a chladit veřejný prostor v době stále častějších vln horka. Bez stromů by naše města, tak jak je známe, byla jen stěží obyvatelná.

V Astaně bylo předminulý týden setrvale pod nulou. Na tom však příliš nezáleželo, protože skoro celý náš čtyřdenní pobyt jsme tam strávili na schůzkách a jednáních.

Na různých úrovních jsem se po celý život zabýval ochranou přírody, přičemž slušní a rozumní lidé brali moji práci vážně, a já dokázal v převážné míře pochopit jejich názory, představy a zkušenosti. V ochraně přírody to ani jinak nejde. Vždy je něco za něco.

Evropský parlament podpořil změnu pravidel pro obnovu přírody. Nově budou mít státy jasnou odpovědnost za to, že se stav alespoň části přírodních území bude zlepšovat. V současnosti je totiž asi 80 % evropských přírodních lokalit daleko od ideálního stavu, a pokud bychom pokračovali jako dosud, byla by zřejmě jejich obnova v nedohlednu. To se ostatně týká i celé politické atmosféry, která projednávání provázela.

Dva roky soustavného lhaní a opakované manipulace s čísly kolem dotací a kolem jejich rozdělování jednotlivým skupinám zemědělců, bezohledná prosazování požadavků malé skupiny největších agrárních podniků dnes vyvrcholilo drzým omezováním ve svobodném pohybu občanů a to vysypáváním hnoje na ulicích lidem pod nohy a blokováním veřejné dopravy.

Původně jsem tento text chtěl napsat jako parafrázi na slavnou povídku Oty Pavly Jak jsem se stal a zase nestal komunistou. Panu Pavlovi však nesahám ani po podrážky a k některým členům SVOL by to bylo nekorektní. I když po posledních mediálních výstupech této organizace už si nejsem tak docela jistý….

S tříprocentním tržním podílem elektromobilů patřila loni Česká republika mezi země s nejpomalejším rozvojem této oblasti v EU. Rok 2024 přinese v tomto směru výrazný posun a tisíce firem bude letos do svých fleetů elektromobily vybírat. Důvodů, proč to můžeme tak jistě tvrdit, je hned několik:

Zapomněli jsme na přikázání: „Nevjedeš těžkou technikou na podmáčenou půdu“. Podmáčení se neomezuje v čase na den, dva po dešti. Když už zemědělci nedělá vrásky utužení a poškození půdy, je dobré se alespoň ujistit, že se svým strojem nezapadne.

Jedním z klíčových témat návštěvy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Praze bude snaha podpořit francouzskou státní EDF, která se uchází o stavbu nových jaderných reaktorů v České republice. Nahlédneme-li za propagandu používanou k prezentaci francouzsko-české jaderné spolupráce, vyplyne na povrch několik znepokojivých skutečností. Za prvé je to neúspěch při výstavbě nových jaderných elektráren nejen v zahraničí, ale i doma ve Francii. Česko by navíc bylo první zemí na světě, ve které by EDF zkoušela postavit reaktor EPR 1200, který nabídla v tendru, ačkoliv je stále ještě ve fázi vývoje. Kromě těchto skutečností se ukazuje, že EDF má silné vazby na ruský jaderný průmysl, které nikdy nebyly ukončeny a EDF/Framatome se chystají prohloubit spolupráci s ruským státním jaderným gigantem Rosatom.

Pokračující protesty části zemědělců potvrzují, že laciné ořezání ekologických opatření ministrem Výborným bylo zbytečné a hlavně krátkozraké, jak jsme varovali.