Jsem za aktivity Jirky Malíka velmi ráda. Je důkazem toho, že stav naší krajiny se týká nás všech a máme právo a také povinnost o krajinu pečovat a nespoléhat se pouze na aktivity oficiální. Péče o krajinu by měla být záležitostí všech obyvatel naší země.

V dnešní době bych si snad ani nedovedl představit, že lze snadno a bezproblémově zlikvidovat přes 3000 stromů a nahradit je betonem. To vše jen pro to, abychom ušetřili pár desítek sekund při přepravě nákladu po železnici.

Studie proveditelnosti Zádrž vody v celé ploše povodí Zdoňovsko je komplexním podkladovým materiálem pro projednání navrhovaných opatření s vlastníky pozemků, zastupitelstvy dotčených obcí a státními subjekty. Zároveň je podkladem pro zpracování navazující projektové dokumentace.

Slýchám stížnosti, že Česká republika nejenže nemá státní energetickou politiku hodnou toho názvu, ale že se ani o četných vážných problémech této politiky nediskutuje. Někdo možná namítne, že máme již nevím kolikátou státní energetickou koncepci. Ano. Ale co je to za koncepci, když jejím významným bodem je výstavba dalších dvou bloků jaderné elektrárny Temelín, projekt jejich výstavby je připraven, získá potřebná povolení, je vypsáno výběrové řízení a to se v červnu 2014 zruší, protože našim západním spojencům není po chuti, že zaslouženě zvítězilo česko-ruské konsorcium a ne nic moc nabídky jejich firem.

Případ podivné smrti obyčejného zajíce, který podvakrát jitřil emoce čtenářů Ekolistu, vyšuměl do ztracena. Dopadl tak, že zajíc, u kterého se nedá prokázat, zda nakonec sešel čistě na tularemii, nebo se k jeho nemoci přidružily důsledky dalších negativních vlivů postřiků a zahubily ho ty, skončil někde v kafilerii. Což je dost nešťastné rozuzlení, které v aktérech celé zaječí story a rovněž v řadě diskutujících pod články zanechala jistou hořkost. Nemálo z nich pak tenhle nejasný závěr považovala za jednoznačné potvrzení toho, že s českou zemědělskou praxí, postřiky a hospodařením na polích je všechno v nejlepším pořádku. Kontroly nezjistily pochybení, zajíc měl tularémii, je hotovo a vymalováno. Jenže tak to není. Zapomeňte na zajíce, prosím. Jen na chvilku.

Skoro všichni, i řada ekologů, mají potřebu trávit dovolenou ropným odjezdem, nejlépe někam za hranice domovského státu. Já chápu, že potřebují opustit zničenou přírodu v ČR a aspoň se podívat do míst, kde je jí víc (pokud nejedou utratit čas lehnutím na písek). Ale nebude lepší vrátit přírodu zase za dům, kde bydlíme, a tomu věnovat váš čas?

Nečekal jsem, že by mohl vyjít byť jen jediný záběr, ale přesto jsem té snaze věnoval dost času. V noční expozici vakoplchů trpasličích v Healesville Sanctuary jsem ve slabém červeném světle nakonec vypozoroval, kde se tihle drobní a mrštní vačnatci nejčastěji na okamžik zastavují, a pak už zbývalo jen čekat a příležitostně mačkat spoušť. Nakonec jsem jednu fotografii přece jenom vybral.

Pískající nemotorné vydří mládě s kožichem plným muších vajíček. Našli ho náhodně lidé koupající se u řeky Úhlavy v Plzni pod Černicemi. Mládě hlasitě pískalo na sousedním břehu, snažilo se vyškrábat na břeh, ale moc mu to nešlo. Než ho sebrali, nejdříve nám volali a ptali se, co mají dělat. „Jsme 30 km od Plzně na druhé straně kraje, ale jedeme k vám hned.“ „Zvíře prosím odchyťte, místo nálezu řádně označte a nechte nám jej někde, kde si ho lze vyzvednout. Hlavně pozor, ať vás nekousne. Pokud by odchytit nešlo, tak ho nechte na lokalitě a matka si ho najde“. Jenže mládě vydry je opravdu hodně viditelně poraněné, a tak se ho nálezcům podařilo celkem snadno odchytit a připravit k předání do záchranné stanice živočichů.

S panem Malíkem jsem se já i moji pirátští kolegové na půdě Poslanecké sněmovny několikrát sešli, projekt nám představil a společně jsme identifikovali několik legislativních úskalí. V současnosti masovější realizaci obdobných počinů brání - kromě celkového nastavení politik péče o krajinu - zejména kompetenční spory mezi ministerstvem životního prostředí a ministerstvem zemědělství.

Tak přišlo zase vedro a trávníky, vystavené na jižních plochách pražícímu slunci, zase uschly a zežloutly. Ty na krátko posekané uschly rychleji, ty vyšší chvíli vzdorovaly, ale už jsou také suché. Tedy alespoň v nižších polohách. Zelené jsou luční porosty, ale ty nemohou být všude. Pravdou zůstává, že část veřejných ploch, kam lidé, děti a psi nejčastěji chodí, by měla být sečena několikrát za rok na nižší výšku (cca 10 cm). Třeba jen proto, aby se v ní psi a natož děti majitelům či rodičům neztráceli z dohledu či snad dokonce neztratili úplně. Také, aby na ně neútočila veškerá havěť, někdy jako klíšťata hodně nebezpečná.