Naším cílem je i v České republice zavést plošný zálohový systém na PET lahve a plechovky, nesnažili jsme se jej ale prosadit do zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí.

Lesní požár v Českém Švýcarsku je příkladem přírodního zdroje znečišťování ovzduší. Přesto je pouhým mýtem, že v úplně absenci člověka by byl na Zemi vzduch zcela čistý. Obecně sice rozlišujeme zdroje antropogenní (dané činností člověka) a přírodní, nicméně situace není vždy černobílá.

Na následujících řádcích uvedeme na pravou míru několik předpokladů, které Petr Měchura ve svém komentáři chybně uvádí, pravděpodobně kvůli tomu, že má, jak sám uvádí, informace pouze ze sdělovacích prostředků.

K napsání tohoto příspěvku mě přiměla určitá beznaděj plynoucí z reality, kterou snad vnímají někteří lidé podobně – velké plochy nejlepší úrodné půdy zastavěné sklady a logistickými centry od Prahy po Brno, nezvládnutá masová turistika ničící naše národní parky a chráněné krajinné oblasti a účelové osekání práv veřejnosti na úseku ochrany přírody a krajiny současným establishmentem. Vše spojeno instrumentem územního plánování, který zcela selhal a selhává i nadále v konfrontaci s neúprosnou monetizací naší společnosti.

Kapitán parníku SS Makambo byl sužován černým kašlem. V jeho důsledku upadl 15. června 1918 do mdlob a jeho loď uvízla na mělčině Ostrova lorda Howea východně od australské pevniny. Zatímco v následujících dnech probíhaly opravy SS Makambo, unikly z její paluby krysy, které se staly zkázou pro místní endemickou faunu i flóru. Mimo jiné během několika let zcela zlikvidovaly velké nelétavé strašilky Dryococelus australis, které obyvatelé ostrova označovali jako „stromové humry“ – proto pro ně také razíme české jméno strašilka humří.

Primární cíl národních parků spočívá v ochraně přirozených procesů a biodiverzity, druhotně pak v poznávání těchto procesů lidmi, tedy k vědeckým, vzdělávacím a rekreačním účelům. Naše národní parky jsou velmi hojně navštěvovány, České Švýcarsko nevyjímaje. To leží na pískovcovém podloží v nižších a středních nadmořských výškách a je zbrázděno mnoha doly a roklemi. Velká část území je navíc pokryta nepůvodní stejnověkou smrkovou monokulturou. Spolu s postupující klimatickou změnou s vyššími teplotami a větším suchem jsou přírodní podmínky Českého Švýcarska ideální pro vznik a šíření požárů, jejichž pravděpodobnost se ještě zvyšuje s intenzivnější přítomností člověka v oblasti. Oheň je podobně jako vítr nebo kůrovec přirozenou disturbancí, tedy narušením ve vývoji lesa. Kombinací klimatických změn, nevhodné skladby lesa, nahromadění mrtvé biomasy a vyšší přítomností lidí je však pravděpodobnost požáru ještě vyšší, než tomu bývalo dříve.

Dostal jsem zajímavou otázku: jak by oheň mohl poškodit Pravčickou bránu a jiné skály?

Všichni s úžasem sledujeme, jak přes obrovské nasazení stovek hasičů a velkého počtu techniky nejsme schopni uhasit požár v NP České Švýcarsko a hledáme důvody tohoto stavu. Za pár dní po bitvě bude jistě již každý čtenář generálem a sociální sítě budou plné rad, co se mělo udělat a neudělalo, a proto, ač nemám k dispozici všechny potřebné informace a vycházím jen z informací ze sdělovacích prostředků, píši narychlo tuto svou úvahu s cílem, když ne již u téhle katastrofy, tak pomoci alespoň při podobných dalších přírodních katastrofách.

Rekognoskační lety, tedy nízké přelety letadlem nad lesními porosty pomáhají lesníkům monitorovat aktuální situaci s kůrovcem i plošně vyhodnotit zdraví stromů. Po optimistickém loňském roce však přišlo tvrdé vystřízlivění, extrémní sucho se ve vybraných regionech podepsalo nejen na náchylnějších smrkových porostech, ale hromadně sesychat začaly i listnaté porosty.

Obrovský požár lesa v NP České Švýcarsko, který stále ještě neskončil, je událostí, která má své příčiny a bude mít dalekosáhlé negativní dopady na přírodu parku i obyvatele, kteří v oblasti žijí. Je vedlejší, kdo nebo co požár způsobilo. Otázkou je, proč došlo k tak ohromné eskalaci požáru a proč se nedaří požár zvládnout.