Zemědělství ve městě a navíc šetrné k přírodě? Nad tím mnozí, když jsem o tomto záměru napsala v loňském roce, kroutili nevěřícně hlavou. A přece se podařilo. O některých změnách jsem již psala v článku Co se zemědělstvím ve městě?. Od té doby se toho ještě hodně změnilo. Především na pozemcích našich pachtýřů, ale i těch, které si nechala Městská část Praha 12 sama k obhospodařování. Příklady táhnou, takže v okolí nás začalo následovat několik vlastníků soukromých polí, ať již hospodaří šetrněji sami nebo pole propachtovali naši pachtýřům, kteří se osvědčili. Ozývají se také zájemci o exkurze a na polích se pomyslná „vrátka“ netrhnou.

Jiří Mánek v nevkusném a lživém článku „Mengele a doktoři smrti - jatka březích laní a jejich nenarozených koloušků v NP Šumava“ křivě a bez jakýchkoli důkazů obviňuje Správu Národního parku Šumava z trestného činu pytláctví. Správa NP Šumava absolutně odmítá, že by střílení březích laní bylo politikou parku a bude se proti nechutným Mánkovým pomluvám a přirovnáním postupů parku a ministra Richarda Brabce k nacistickým zločinům a zločincům bránit právní cestou.

Každý den se odehraje spousta drobných událostí, které do světa velkých médií nutně neprorazí. Ještě že máme ty sociální sítě.

Nadnárodní korporace Nestlé se sídlem ve Švýcarsku čelila v minulosti několika skandálům ohledně používání neudržitelně produkovaného palmového oleje. V roce 2018 jí bylo dokonce pozastaveno členství v certifikačním systému palmového oleje The Roundtable on Sustainable Palm Oil - Kulatý stůl pro udržitelnou výrobu palmového oleje (RSPO) z důvodu porušení pravidel organizace.

Mezivládní panel pro změnu klimatu (dále též „Panel“ nebo „IPCC“) existuje již 33 let a v těchto dnech vydal první část své již Šesté hodnotící zprávy (AR6). Poznatky klimatické vědy by měly být stěžejním podkladem pro tvorbu klimatických politik a klimatické legislativy státu; čím méně se tak děje, tím častěji se pak klimatická věda a právo setkávají v soudních síních, kde žalobci v klimatických litigacích využívají poznatky vědy včetně zpráv IPCC jako podklad pro dokazování. Tento text chce blíže popsat, jakou roli hraje klimatická věda, zvláště pak výstupy Mezivládního panelu pro změnu klimatu, pro právo.

Tento komentář je reakcí na článek Ing. Aleše Erbera Poroučet Lesům ČR, komu mají prodat kolik jakého dřeva, je cesta do slepé uličky. Musíme jinudy. A přestože na danou věc máme s Alešem Erberem odlišný názor, dávám mu za pravdu téměř ve všem, co ve svém textu píše.

Tento text je souhrnným materiálem, který vznikl jako podklad pro jednání Parlamentní vyšetřovací komise pro vyšetření havárie na řece Bečvě.

Česká krajina se mění kvůli rostoucí průměrné teplotě. V zimě není sníh, prší jindy, než jsme byli zvyklí a teploty neodpovídají pranostikám minulých generací. Podívej se, jak se naše krajina mění, nahrávej své fotografie a sdílej své zkušenosti prostřednictvím nové foto-platformy Fotím změnu. Počasí a klima jsou dvě různé věci, které jsou však vzájemně provázané. Když hovoříme o počasí, máme tím na mysli aktuální stav všech atmosférických podmínek v daném místě a čase, zatímco klima označuje dlouhodobý charakter počasí v určité lokalitě: Například o oblastech Arktidy a Antarktidy můžeme říct, že tam panuje chladné a suché klima. Pokud se však změní na základě vnějších faktorů klima, změní se i různorodost počasí. Většinu času – v ideálním případě – je relativně dobré počasí, tedy bez velkých extrémů. Méně času přicházejí události jako bouřky nebo výrazně teplé či studené dny. Jestliže se klima oteplí, nezmění se o tolik charakter typického počasí, ale zvýší se pravděpodobnost a frekvence dříve výjimečných extrémních jevů.

Zhruba před dvěma týdny jsem zde publikoval článek Kauza čapího mláděte v Oseku: selhání záchranářů vs. argument „přírodou“, ve kterém jsem se věnoval nedávné velmi sledované události na hnízdě v Oseku u Rokycan, kde čapí matka téměř dva týdny opakovaně napadala své nejmladší mládě a nakonec ho zabila, zatímco dvě místně příslušné záchranné stanice (v Plzni a v Rokycanech) odmítly do dění na hnízdě zasáhnout s vysvětlením, že se jedná o „přirozený proces“, do kterého „nezasahují“.

Ryby v Bečvě nemohly otrávit toxiny z rožnovského kanálu. Protože opravdu není možné, aby se jedy více než 3 km „plazily“ při pravém břehu řeky, neotrávily žádnou rybu a teprve po 3 km se rozmíchaly do celé šířky řeky. A to proto, že rozmíchány jsou již po prvním jezu a první peřeji po ca. 600 metrech od ústí rožnovského kanálu. Vyplývá to z experimentu, který jsme tam před 14 dny se Stanislavem Pernickým a dalšími rybáři udělali, za průtoku téměř shodného jako v době havárie (3,1 m3/s teď a 2,8 m3/s tehdy).