Asociace soukromého zemědělství Krnovsko – Opavsko z.s. sdružuje na své regionální úrovni sedláky hospodařící na celkové výměře 5500 ha. Od založení tohoto spolku se mnozí členové potýkají s narůstajícími škodami od spárkaté zvěře. Jako nejpostiženější zástupci jsme se proto rozhodli věnovat škodám na zemědělských plodinách intenzivnější pozornost. Domnívali jsme se, že nás čeká docela snadný úkol.

Nejen koncem roku, ale vlastně po celý rok a v Brně po dobu akce Ignis Brunensis, je neustále někde slyšet hluk ohňostrojů či jednotlivě odpálených petard. Teď v době koronavirových omezení sice o hodně méně, ale zastupitelství města Brna se již chystá na Ignis Brunensis. Úklid po ohňostrojích u Brněnské přehrady bude podle "Příkazní smlouvy ze dne 16.02.2021" hrazen z veřejných financí Statutárního města Brna ve výši cca 98.000 Kč. Opravdu to chceme?

Výbor České společnosti entomologické podal prostřednictví svého předsedy trestní oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin – zničení populace zvláště chráněného druhu, denního motýla jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne) v oboře Bulhary (CHKO Pálava).

Národní síť záchranných stanic, kterou koordinuje Český svaz ochránců přírody (ČSOP), přijala v loňském roce celkem 9869 zvířat považovaných současným zákonem o myslivosti za zvěř. Mezi nimi například 2190 poštolek obecných. Ministerstvo zemědělství (MZe) přitom opakovaně ochránce přírody písemně upozornilo, že taková pomoc je porušením zákona o myslivosti. Obětavec, který odchytí poštolku se zlomeným křídlem a zajistí jí odbornou pomoc záchrannou stanicí, je podle MZe pytlákem. ČSOP nabízí řešení – vyřadit poštolku, která nemá pro myslivost žádný význam – ze seznamu zvěře v zákoně o myslivosti. A vyřadit další druhy, které jsou na tom obdobně. Pytlák se tak rázem stane ochráncem přírody a navíc – úřadům ubude spousta zbytečných byrokratických úkonů!

Otevřený dopis největším českým pojišťovnám Allianz, Generali Česká pojišťovna a Kooperativa.

Českomoravská myslivecká jednota je již 98 let hlasem českých, moravských a slezských myslivců, píše pan Waic ve svém, tradičně ublíženém, shrnutí, proč proboha nikdo jiný než právě ČMMJ nemá co povídat, co se jak bude dít na českých, moravských a slezských honebních pozemcích. A má zde pravdu. ČMMJ je tímto hlasem, reprezentuje názor 55 tisíc členů a snad i 80 % držitelů loveckých lístků. Tečka a poslední pravda pana Waice.

Až se budeme moci znovu podívat na dovolenou do evropských měst, některá místa možná ani nepoznáme. Poslední roky totiž v západních metropolích mnohem rychleji než dřív probíhá debata o právu na město a roste hnutí, které si bere ulice zpět.

Poté, co Arnika zveřejnila kritiku návrhu nové vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady za to, že zmírňuje limity pro použití strusky ze spaloven odpadů v náspech silnic a zásypech pro základy dalších staveb, se strhla vyhrocená debata. Kritizujeme vyhlášku za to, že upouští od dostatečně přísné kontroly toxicity popela a strusky ze spaloven se zavádějícím odůvodněním, že jde o naplnění oběhového hospodářství. Použití spalovnové strusky na stavbách je ale jednosměrná, lineární cesta umožňující vstup toxických látek do životního prostředí a s oběhovým hospodářstvím neboli cirkulární ekonomikou má pramálo společného. V článcích, zveřejněných Ekolistem, nás Ministerstvo životního prostředí a autoři odborných podkladů pro přípravu vyhlášky obvinili ze lži. Pokusím se celý problém rozebrat podrobněji a reagovat také na některá tvrzení zástupců Ministerstva životního prostředí a také pánů Michala Šyce a Jiřího Hykše (Šyc a Hykš 2021), kterým Ekolist zveřejnil poměrně dlouhý komentář.

Jako dlouholetý lesník a myslivec jsem velmi znepokojen současným až nepřátelským vztahem laické veřejnosti k lesnické a myslivecké činnosti, které mají svoji tradici a v kulturní krajině i opodstatnění. Velká část obyvatel ČR dnes žije ve městech obklopena pohodlím dopravy, kultury, ale i teplé vody a vyhřátých bytů a ztratila naprosto vztah s realitou života na venkově včetně hospodaření v přírodě.

Text Otakara Pražáka k frézování pasek je pěknou ilustrací komunikační strategie Lesů ČR. Ke zjevnému problému se nedokáží postavit čelem, nechají za sebe mluvit generátory polopravd a účelových tvrzení, s nimiž oficiálně nemají nic společného. Krom toho, že přinejmenším některé občas platí. A tak nám jednou ředitel BR Dolní Morava o frézování tvrdí, že „půdní povrch zůstává obvykle netknutý“, teď zase Otakar Pražák v zasvěceném výkladu o polaření srovnává vliv záplav a frézování.