Tradiční vánoční pochoutkou prý za první republiky bývali hlemýždi. V poslední době tato delikatesa zažívala pozvolný návrat a hlemýždě začala nabízet řada restaurací. No, jsem zvědav, kolik jich ještě otevře a kolik lidí si v nich bude moci šneky dovolit. I když – možná jsem poté, co nám zase zavřeli také zoo, až příliš skeptický.

Povrchní znalosti laických ochranářů o „idylických“ vztazích mezi predátory a jejich kořistí mě opět přiměly se k této problematice vyjádřit. Většina lidí je přesvědčena, že domácí predátor „si“ svou kořist nevyhubí. Podle nich loví jen „slabé a nemocné“, čímž vykonává službu zdravotní policie. Pokud někdo z nich připustí fatální dopad predace na domácí faunu, tak pouze od invazního druhu, „na který kořist nebyla zvyklá“. A i tak nevycházejí z údivu, když někde k tomu dojde, o čemž svědčí například nedávná vysoká čtenost o ekologické nebezpečnosti kraba modrého.

S nastupujícími dopady klimatických změn čím dál častěji řešíme problémy spojené s potřebou modernizace důležitých oblastí naší ekonomiky, především energetiky a zemědělství. Bohužel na oba sektory nahlížíme izolovaně a pomíjíme fakt, že existuje minimálně jedna technologie, která částečně řeší problémy obou těchto odvětví. A tou je agrivoltaika - kombinace zemědělství a fotovoltaiky.

V posledních dnech se v médiích objevily informace Hnutí DUHA, CHKO Broumovsko a AOPK o údajně špatném přístupu chovatelů k předcházení útokům vlků na domácí zvířata. Ohrady prý mají z více než 90% nedostatečné zabezpečení. Jejich pracovník Tomáš Krajča z odborného hlediska plošně mapuje stav zabezpečení pastvin a došel k těmto závěrům.

Odpor proti výstavbě je nebývalý, přesto zastupitelé Prahy na včerejším zasedání hlasovali proti voličům. Schválením změny územního plánu umožnili výstavbu paralelní dráhy Letiště Václava Havla. Zcela zpochybnili vlastní klimatický závazek snížit emise skleníkových plynů o 45 % do roku 2030 a prosadili drahý a zastaralý projekt, který vedle emisí drasticky zvýší i míru hluku a znečištění ovzduší. Všechna prohlášení o směřování k uhlíkové neutralitě zůstala jen na papíře.

V České republice údajně nemáme pro obnovitelné zdroje energie podmínky. Nemáme moře, kde bychom mohli stavět větrné elektrárny, že nemáme dost slunce, u nás nefouká, a větrné elektrárny hyzdí krajinu.

Vážený pane ministře, obracíme se na Vás jménem Arniky a dalších 6509 občanů České republiky, kteří k 16. prosinci 2020 podepsali výzvu Řeky bez jedů.

V pátek 4. 12. padlo závěrečné rozhodnutí Uhelné komise. Orgán, který má české vládě radit při procesu ukončení těžby a využívání uhlí, stanovil rok, ve kterém by mělo Česko uhlí definitivně opustit: 2038. V konečném stádiu se Komise rozhodovala mezi roky 2033, 2038 a 2043, přičemž vyšší hranici podporovali především zástupci reprezentující zájmy průmyslu, nižší pak ekologové. Právě environmentální organizace nyní rozhodnutí kritizují, především tedy rozložení sil při debatách v rámci Komise. Zástupci dvou z nich, kteří v Uhelné komisi zasedali, se na protest proti způsobu rozhodování v rámci tohoto orgánu rozhodli již nadále v Komisi neangažovat.

Před třemi lety se z Broumovska ozývalo mnoho lží a polopravd o vlcích vracejících se do místní krajiny. Bohužel i nyní se některé z nich vrací v “nových kabátech.” Více než dříve se však zdá, že jsou využívány k víření vod ve prospěch mediálního zviditelnění či upevňování politických vazeb.

V souvislosti s pandemií covidu a prokázaným zhoršením průběhu infekce a vyšší úmrtností vyvstává otázka: Co dýcháme v Prostějově?