Nízkoenergetika je hitem od vstupu České republiky do EU a nároky na snižování energetické náročnosti se postupně zvyšují spolu se zpřísňující se legislativou a normami. Požadavky na snižování energetické náročnosti budov ale musí jít ruku v ruce také s náklady na jejich výstavbu. Je třeba chápat jejich ekologický dopad v širším kontextu. Nemá smysl „módně” dosáhnout minimálních nákladů na energii, ale zároveň způsobit ekologické škody jinde. Jak můžeme vidět například u kauzy životnosti a likvidace starých větrných elektráren, u kterých po dvaceti letech, kdy vyrábí energii udržitelně, může dojít k neekologické likvidaci, a tak je ve výsledku napácháno na životním prostředí více zla než dobra.

Když se podíváme na dnešní učební osnovy klimatologie, zjistíme, že tento obor vychází z meteorologie, tedy sledování teplot, srážek a dalších meteorologických parametrů a jejich vývoje na tisícileté škále (např. http://geogr.muni.cz/klimatologie). Protože na této časové škále není dostatek přímých dat (nejstarší měření v Číně sahají pouze 500 let nazpět), jsou používána tzv. proxydata, vyjadřující sledované veličiny na jiném základě, tedy například na zastoupení ¹⁸O nebo ¹⁴ C, které jsou úměrné teplotě, resp. sluneční aktivitě. Takto klimatologie využívá data dendrologie (cca 1000 let nazpět), pedologie a hlubokomořské sedimentologie nebo glaciologie (statisíce let nazpět). V dnešní době jsou často používána data ze satelitů – například přímá měření slunečního záření, nebo dopadajícího kosmického záření, která jsme schopni přes izotopy ¹⁰Be přepočítat zpětně na zářivý výkon našeho Slunce. Pro sledování přerozdělování dopadajícího slunečního záření v zemské atmosféře a na povrchu země a v oceánech se využívá mnoha chemických metod a také biochemické metody.

V závětří koronavirové krize učinila vláda koncem dubna dvě zásadní energetická rozhodnutí. Jednak rozhodla o dostavbě obřího jaderného bloku v Dukovanech, jednak vyškrtla solární energetiku ze zdrojů, které budou moci soutěžit v aukcích o nabídku na trhu.

Jak na konci dubna přiznává ministr životního prostředí Richard Brabec, sucho je katastrofické a je nejhorší za posledních 500 let. Pan ministr připouští, že pokud se nestane zázrak, budeme čelit vysychajícím řekám, některé menší toky úplně vyschnou a některé obce budou muset být zásobovány cisternami.

Česká republika čelí rekordnímu suchu. Zelení senátoři usilují o ukončení používání jedů. V Olomouckém kraji sázíme stromy, které zadrží vodu v krajině a přispějí k obnově jejího historického rázu a podpoře fauny a flory. V Olomouci jsme iniciovali vysazení letniček, v Prostějově prosadili ukončení používání glyfosátu.

Spotřeba elektřiny je krásný ekonomický indikátor, většinu pohybů v ekonomice můžete měřit a předvídat podle údajů o spotřebě elektřiny, které jsou aktuální na denní bázi. Karanténa se tedy ve všech zemích velmi rychle projevila prudkým poklesem spotřeby elektřiny, a naopak její uvolňování se projevuje růstem, což již probíhá v Itálii či Španělsku a ještě dříve v Číně. V Česku v druhé polovině března pokles denní spotřeby elektřiny byl mezi 5-10 % a v půlce dubna již okolo 15 %. Jak na tom budeme za celý letošní rok? Symetricky s HDP můžeme jen odhadovat, zda pokles budou nižší či vyšší jednotky procent nebo dokonce dvouciferné číslo.

Koronovirová pandemie tvrdě zasáhla do zavedeného života moderní lidské společnosti a civilizace vůbec. V celé řadě zemí dokázala pozhasínat světla velkoměst, nákupních a zábavních center, letišť, hotelů, kanceláří, škol, sportovišť, divadel, kin, výstavních i hudebních síní, průmyslových oblastí i pečovatelských domovů - aby svým "mementem mori" poukázala na život lidí v neustálém shonu a stresu, často ve znečištěném životním prostředí, s nevhodným stravováním a nedostatkem času k aktivnímu pohybu - zato s pasivním ukládáním si přemíry podkožního tuku. Celý ten hedonický životní styl moderní civilizace, doprovázený stýkáním a potýkáním se jejích příslušníků s nejrůznějšími somatickými i psychickými neduhy, se stal de facto tím, kdo vystavil novému koronaviru bianco propustku k jeho vzdušné invazi do té či oné "země zaslíbené".

Všímám si ve svém okolí, v jakém stavu jsou dřeviny ve veřejném prostoru. A podle mě se tu rozmohl takový nešvar – přemulčování. Zatímco jeden poničený stromek radnice dlouho řeší, firmy provádějící povýsadbovou péči o stromy příliš nehlídá.

Naše země čelí nejhoršímu suchu za posledních 500 let. Navzdory nedávným dešťům je na 94 % procentech rozlohy Česka nedostatek vody. Větrné a teplé počasí navíc umocňuje výpar a krajina tak usychá před očima. Stránky novin a obrazovky televizí začínají plnit zprávy o lesních požárech (na jaře!), nedostatku vláhy pro zemědělství i nízkém stavu vody v řekách a přehradních nádržích. Postupující změna klimatu tak o sobě dává vědět, a nás by to mělo nutit přemýšlet o budoucnosti.

V prvním ze série článků, které mají za cíl ozřejmit problematiku zelené infrastruktury, se budeme věnovat zejména vysvětlení základních pojmů. V pokračováních se pak dostaneme i k reálným prvkům zelené infrastruktury, jako je například často zmiňovaná dešťová zahrádka. Ale stejně jako u domu je dobré mít nejdříve pevný základ, tak i v tomto případě je dobré si přesně ukotvit pojmy, které v současnosti létají kolem nás v éteru.