Tak také k nám do Česka vpadnul koronavirus a nenechal kámen na kameni. Nastolil řadu palčivých otázek, počínaje tou nejzákladnější – jak přežít fyzicky a také psychicky (z médií hlavního proudu a bulváru to je na zbláznění se), samozřejmě jak přežít sociálně ekonomicky a také velice nesnadnou otázku, jaký má vztah k (ne) udržitelnému rozvoji lidstva, Evropské unie i ČR. Otázka je to velice obtížná, protože mnoho věcí nevíme. Mnohé záhady přitom začínají u koronaviru, tj. nemoci Covid 19. Od nich se pak šíří dopady na ekonomiku, sociální sféru a životní prostředí.

Jako nevládní organizace působící v zemědělském sektoru a sdružující zemědělské podniky všech forem, zaměření a velikostí vyjadřujeme nesouhlas s předloženými pravidly a preferenčními kritérii pro připravované 10. kolo Programu rozvoje venkova.

Líbí se vám pohled na Milešovku a České středohoří z tohoto úrodného pole mezi Rtyní a Modlany nedaleko obce Suché? Mně moc.

Celá staletí usilujeme o vysušení krajiny. Byla prostě taková doba a vody bylo hodně. Tehdy jsme se také přizpůsobili daným podmínkám. Mezitím se ale podmínky změnily, respektive jsme si je změnili sami.

Šéf ČEZ Daniel Beneš v rozhovoru v Hospodářských novinách na obhajobu kroků vlády a ČEZ směřujících k výstavbě nového jaderného bloku v Dukovanech použil prapříčinu většiny argumentů pro jádro - potřebu energetické soběstačnosti a obecně soběstačnosti Česka. „Současná situace s rouškami nám ukázala, že když je kritická situace a jde opravdu do tuhého, i ti největší spojenci si mezi sebou roušky kradou. Představte si, že by nebyla elektřina. Jediné, co můžete udělat, je to, že se nespolehnete na svoje nejlepší kamarády, ale na sebe," říká v rozhovoru pro HN Daniel Beneš a jen zmíním, že ideu soběstačného státu by pak logicky měl naplnit od začátku jasně definovaný státní projekt, který není důvod propůjčovat na nespecifikovanou dobu a za nespecifikovanou cenu obchodní společnosti ČEZ a který je realizován českými dodavateli.

Havárie jaderné elektrárny Černobyl z 26. dubna 1986 je jedním z nejtragičtějších momentů lidské historie. Toto neštěstí změnilo vnímání mnoha mýtů kolem jaderné energetiky. Podívejme se na některé z nich dnešním pohledem z Česka.

K šílenému nápadu Ministerstva zemědělství postavit hned a rovnou 31 nových přehrad mám následující:

Jedno z mála témat, která společnost spojují, je obava ze sucha. Vidina budoucího lepšího hospodaření s vodou je univerzálně oblíbená, podobně jako Zdeněk Svěrák nebo řízek. I takhle neurčitý společenský souhlas je cenný, i když možná způsobený tím, že krize ještě nespáchala zatím nepoznané a fotogenické katastrofy, například lesní požáry, něco, co náhle znemožní pokračovat v zajetých kolejích. Náhlé pohromy vzniklé ignorováním dlouhodobého problému jinde způsobují společenskou paralýzu.

To ptáče mě zaujalo na první pohled. Jeho hnědé prachové peří kontrastovalo s holou, namodralou kůží na hlavě, s růžovým ozobím dravčího zobáku a jemně modrými linkami na očních víčkách. Nyní, když povyrostlo, už ztrácí svou roztomilost a začíná naplňovat mou představu plivníka známého ze slovanských pověstí. Pro sebe jsem si ho tak i pojmenoval: Plivník.

Možná si někdo myslí, že zemědělství ve městech prakticky není a pokud tam nějaké zemědělské pozemky ještě zbývají, tak spíše nedopatřením, a není třeba se o ně starat. Bohužel vedení řady měst k tomu tak i přistupuje. Zemědělské pozemky byly a jsou často na okraji jejich zájmu a město bývá spokojeno, že je někdo obhospodařuje, často i zadarmo.