Při volbě mezi alternativami bychom se měli ptát nejen na to, jak překonat bezprostřední hrozbu, ale také v jakém světě chceme žít, jakmile bouře kolem pandemie přejde.

Zatímco stránky novin jsou plné zpráv o pandemii koronaviru, televizní noviny se z 9 0% ničím jiným nezabývají a zbytek veřejného mediálního prostoru je vyplněn bulvárními tématy, o problematice sucha v ČR se neobjevila ani čárka. Radostným vysvětlením by bylo, že sucho pominulo.

Nynější koronavirová pandemie umožnila provést jeden, jinak nemyslitelný globální experiment – kompletní „vypnutí“ největších ekonomik světa a to na dostatečně dlouhou dobu tak, aby bylo možno změřit změny v koncentracích CO2 na referenční stanici na Mauna Loa.

Během posledních třiceti let zmizelo dle vyjádření odborníků cca 80 % hmyzu a nejspíše jeho následkem ubyla asi polovina ptactva. Celosvětově! Bez ohledu na polohu, ráz krajiny a způsob zemědělství. „Hmyzí Armageddon“, jaký předestřely poslední vědecké studie ze zahraničí, předvídá zánik veškerého hmyzu. A když nebude hmyz, nebudou opylovači a nebude…, raději nedomýšlet. Názor odborníků zní, „když nebude zánik hmyzu řešen, bude nás čekat již v blízké budoucnosti katastrofický kolaps přírodních ekosystémů“.

Všichni lidé mají rádi čmeláky rádi a těší se z nich. Neznám jediného člověka, který by čmeláky neměl rád. Jsou to roztomilí létající medvídkové a dobromyslní bručouni.

Loňský rok Česku názorně ukázal, co čeká český průmysl, zemědělství, krajinu, ale také zahrádkáře v důsledku změn klimatu. Letošní zima byla ještě krutější. Na horách bylo v březnu podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu třikrát méně sněhu než loni touto dobou. Na Jižní Moravě dokonce desetkrát míň.

Sice se mě nikdo neptal, přesto vám řeknu, co má stát v dilematu koronavirus - ekonomika dělat. Zadara.

Ruku na srdce, všichni jsme si z pohodlnosti rychle zvykli na systém, ve kterém absolutně nepochybujeme o zajištění těch nejzákladnějších potřeb vody, elektřiny, potravin a dalších životních nutností. Buď to pro nás centrálně zajistí stát nebo nějaká velká nadstátní entita. My obyčejní lidé se tak v tomto systému můžeme (a vlastně se to po nás i chce) dle příjmových možností věnovat akumulaci zbytečností, respektive věcí, které k životu nutně nepotřebujeme a kterým říkáme bohatství. Od toho následně odvozujeme, jestli je někdo úspěšný nebo ne. Někdo finančně tak tak utáhne zaplacení nájmu, vody, tepla, elektriky, jídla a chtěl by víc, jiný má víc a chtěl by ještě víc. Jedeme v tom v různé míře všichni, protože bydlet v salaši na horách s několika ovcemi je už pro drtivou většinu lidí pochopitelně pasé. Jako společnost jsme nejbohatší, co jsme kdy historicky byli. Máme prokazatelně v průměru všichni více, než skutečně potřebujeme. V tomto stavu nás najednou nějaký COVID-19 všechny zavřel právě do té metaforické salaše v horách. A hele, ona má něco do sebe.

Poprvé jsme Vás o jeho výskytu informovali loni v květnu. V tu dobu jsme ještě nevěděli, o jakého vetřelce útočícího na běžce určitého typu se jedná.

Na základě vydané tiskové zprávy se nám následně ozvalo přes 30 dalších sportovců, kteří potvrdili, že v úseku lesa v Plzni na Valše (za psím útulkem) se pohybuje létající fantom.

Město Ostrava už po třetí předložilo přepracovanou dokumentaci EIA ke kontroverznímu projektu výstavby nových tramvajových tratí v obvodech Poruba a Pustkovec. Krajský úřad Moravskoslezského kraje zveřejnil dokumentaci ohledně posouzení vlivu projektu na životní prostředí (EIA) na své úřední desce 1. dubna a občané se k ní mohou vyjádřit do začátku května. Některé spolky a právníci už upozornili na nesrovnalosti a chyby, které se vyskytují i v nové verzi dokumentace, již Ostrava připravovala od loňského dubna. Poukázali rovněž na to, že vzhledem k nouzovému stavu a karanténním opatřením v době koronavirové pandemie budou mít lidé cestu ke vznášení případných námitek značně ztíženou.