Výbor REACH (registrace, vyhodnocování, autorizace a zákazy chemických látek) ve čtvrtek 3. září na pátý pokus schválil návrh vlivné nadnárodní lobbistické organizace Birdlife International adoptovaný Evropskou komisí na zákaz používání olova v brokovém střelivu. Evropští lovci a sportovní střelci tak budou kriminalizováni za pouhé držení střeliva s olověnými střelami kdekoli v okruhu sto metrů od nejbližšího mokřadu. Mokřad je přitom definován tak široce, že jím jsou třeba i vyschlá rašeliniště či obyčejné louže po dešti. Skutečným záměrem Komise nepochybně je využít zákazu olova jako mezikroku k zákazu civilního držení zbraní napříč celou Evropskou unií.

O Česku se často říká, že je příliš malé, než aby jeho emise měly zásadní vliv na světové klima. Evidentně to není pravda. Nejen že jsou naše emise v přepočtu na obyvatele jedny z největších na světě, ale odmítavý postoj místopředsedy, potažmo předsedy vlády k rychlejšímu snižování emisí, ohrožuje akci na záchranu klimatu na celoevropské, a tím i celosvětové úrovni. Co víc, ohrožuje i ekonomiku a konkurenceschopnost Česka.

Z tisku se dočteme, že „Zprovoznění D3 u Českých Budějovic se odkládá o další rok. Zdržuje ho tunel Pohůrka“. Ředitelství silnic a dálnic tedy nyní počítá se zahájením provozu až v roce 2024. Stalo se tak proto, že stavbaři musí kvůli agresivní spodní vodě změnit technologii stavby u kilometrového tunelu Pohůrka.

Ptáci v antropogenní krajině hynou nejen ve svislých hladkých šachtách. Značné množství ptáků umírá po nárazu do skla nebo se utopí v nádrži. Přitom jsou to ztráty naprosto zbytečné, kterým by šlo – při dostatečném vzdělání architektů a uvědomělosti dozorujících úředníků či občanů - předcházet. Přestože se o tomto problémů ví minimálně padesát let, stále jsme svědky opakujících se prohřešků proti přírodě a nic nedbáme na životy ptačích obyvatel měst a obcí. Novodobá architektonická „glassmania“ a výskyt odkrytých nádrží všeho druhu, včetně beček s vodou na závlahu, je jednou z hlavních příčin úbytku ptactva v urbánní krajině.

V roce 2008 jsem si kvůli článku o klecových chovech psal s celou řadou lidí. S ministerstvem zemědělství, odborníky z ČZU, s chovateli, s ochránci zvířat. Něco mi ale v argumentech, studiích a vyjádřeních chybělo. Chyběl mi tam člověk.

V poslední době se toho na české i mezinárodní scéně děje tolik, že je velice obtížné všechno sledovat. Ale tahle zpráva by podle mě neměla zapadnout. Tiše, jakoby se nachumelilo, vyšla zpráva v Hospodářských novinách, že se ředitel České inspekce životního prostředí Erik Geuss rozhodl zrušit oddělení CITES, které se zabývá odhalováním nelegálního obchodu s ohroženými druhy. Ministerstvo životního prostředí se k tomuto kroku podle HN vyjádřilo tak, že pan ředitel toto udělat může a ministr mu v ničem bránit nebude. Lhostejnost ministerstva k celé věci je až zarážející, jako by bylo úplně normální rušit superúspěšné týmy vyšetřující organizovaný zločin v České republice, jako bychom jich měli v rezortu životního prostředí přehršel.

Vláda 14. září projednala závěry kontroly Nejvyššího kontrolní úřad (NKÚ) o hospodaření národních parků. Audit, který mám rovněž k dispozici, odhalil závažná systémová pochybení, která jdou na vrub Ministerstva životního prostředí. Jde zejména o problematiku financování správ národních parků. Ty si dnes 44 procent svých nákladů kryjí prodejem dřeva a dalších 20 procent pomocí evropských fondů. Současný stav je podle Pirátů neudržitelný. Ceny dřeva v důsledku kůrovcové gradace klesají a národní parky nemohou krýt své náklady prodejem toho, co mají chránit. Pokud stát zákonem ukládá správě národních parků péči o chráněné území, musí jí k tomu poskytnout prostředky.

České hospodářské lesy zažívají v posledních letech nebývalou kalamitu. Při ní odumírají velké plochy smrků a borovic, což souvisí se suchem a přemnožením hmyzích škůdců. Protože naši předkové v minulosti vysázeli tyto stromy na většině území Česka, trh je přesycen dřevem. Cena dřeva rychle klesá mnohdy až pod úroveň nákladů na jeho vykácení a dopravu na místo prodeje. To představuje velký problém pro vlastníky lesů, kteří pochopitelně chtějí mít ze svých pozemků ekonomický užitek.

Lidské aktivity, především stále rostoucí emise skleníkových plynů, už způsobily oteplení planety o 1 °C (1). Pařížská dohoda z roku 2015, kterou ratifikovala i Česká republika, ukládá zemím udržet globální oteplování výrazně pod úrovní 2°C s úsilím omezit oteplování na 1,5°C (2,3). Abychom dodrželi závazky Pařížské dohody, musíme, podle speciální zprávy Mezinárodního panelu pro změny klimatu (IPCC) z podzimu 2018 (4), rychle snížit emise skleníkových plynů a dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Podle zprávy OSN z podzimu 2019 potřebujeme nastartovat celosvětový pokles emisí skleníkových plynů o 7.6% každý rok (5). Pokud takový závazek celosvětově nepřijmeme, na konci 21. století se pravděpodobně oteplí o minimálně 3°C. To by znamenalo vzestup hladiny oceánů o desítky cm a rozsáhlé a nevratné změny v planetárních systémech, neslučitelné se současnou podobou naší civilizace (6,7).

Už rok probíhá mezi ochránci přírody a zemědělci boj o to, jak řešit vysoký výskyt hraboše polního v polních kulturách. Přes protesty ochránců přírody povolil 3. září 2020 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), po dohodě s Ministerstvem zemědělství, zvýšené použití rodenticidů v České republice. Na základě tohoto rozhodnutí jsou nyní povoleny zvýšené dávky rodenticidů i aplikace rozhozem (na základě rozhodnutí ÚKZÚZ pro konkrétní pozemky) . Proti plošnému rozhozu rodenticidů bojuje zejména Česká společnost ornitologická, nesouhlasí s tím také značná část české veřejnosti, která se obává zejména sekundárních otrav v přírodě venčených psů. Diskutován byl zejména vliv Stutoxu na ptáky (dravce, sovy, čápy) a zvěř (např. zajíce, bažanty) a domácí mazlíčky (psy, kočky). Pojďme se ale také zamyslet nad tím, co na to sysel?