Koala na pozadí plamenů. Vyčerpaný koala, který dychtivě pije vodu z lahve. Popálený koala. Koala na poslední chvíli zachráněný z ohně… Koala medvídkovitý se stal jedním ze symbolů nynějšího boje s tragickými požáry v Austrálii a současně hlavním symbolem úsilí o záchranu volně žijících zvířat, která tyto požáry postihly. Ostatně i my jsme obrázek koaly použili na banneru, jímž upozorňujeme na možnost přispět prostřednictvím Zoo Praha australským ochráncům přírody.

Vlny veder a nastupující srážkový deficit posledních několika let jsou výmluvným odrazem probíhajících klimatických změn. Sucho postihuje především nížinné oblasti našeho státu (viz také projekt Intersucho). Ministerstvo zemědělství proto přišlo loni na jaře s plánem, jak ochránit Česko před stále větším suchem. Návrh spočívá v podpoře výstavby nových rybníků a nádrží na „podporu zadržení vody v krajině“. Potenciální užitek z výstavby těchto nádrží je ale diskutabilní, pokud se bude jednat o typické nově budované rybníky bez jakékoliv vegetace a často se zpevněnými břehy. Odpar vody z otevřené hladiny je totiž mnohem vyšší než z mokřadů zarostlých vegetací, a to hlavně u rybníků v zemědělské krajině (Čížková et al., 2017). Zároveň má nad hladinou vody často kontrolu hospodařící subjekt, který s ní může v rámci zákonných limitů manipulovat dle svého uvážení.

Naše vláda, ve své neskonalé moudrosti, schválila další návrh zákona a to „Návrh nového stavebního zákona“. Laik se diví, odborník žasne, jak mohlo být něco takového schváleno. Tento zákon je kladivem, ale ne na čarodějnice, ale na životní prostředí v naší zemi. Zato příjemně pohladí ty, kdo dělají všechno možné pro likvidaci toho, co hezkého nám v naší zemi ještě zbývá.

Ve druhé polovině roku 2019 se opět rozvířily vody kolem citlivého tématu: Střílet olověným střelivem, nebo přejít na bezolovnaté alternativy? Hlavním důvodem byly aktivity Evropské komise, snažící se omezit další vnášení olova do přírodního prostředí. Přispěla k tomu ale i připravovaná „Národní strategie řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v České republice (2020–2030)“, k jejímuž zpracování nás zavazuje členství ČR v Bonnské konvenci (úmluva o ochraně migrujících druhů volně žijících živočichů) a jejíž nedílnou částí by měla být i kapitola věnovaná používání olověného střeliva v myslivosti a olověných zátěží v rybářství.

Katastrofické požáry, které nedávno zuřily na většině území Austrálie, představují obrovskou ránu nejen pro australské obyvatelstvo a ekonomiku, ale jsou také obrovským zásahem do biologické rozmanitosti a fungování tamního ekosystému.

Českomoravská myslivecká jednota nebo Svět myslivosti v pátek 3. ledna naletěli Milanu Chmelíkovi, který na svůj profil publikoval video, údajně dokazující to, že v našich lesích se pohybují vlci, kteří se nebojí člověka. Podle zjištění serveru Manipulátoři.cz za Chmelíkem jela i TV Nova a nebylo daleko od okamžiku, kdy se tato fáma objevila v Televizních novinách. Ve skutečnosti si Chmelík (úmyslně či neúmyslně) spletl vlka s československým vlčákem.

3. ledna 2020 vyšel na stránkách Ekolist.cz článek „Rybářské svazy selhávají v ochraně původních druhů ryb“. Jeho autor Jan Knap, předseda spolku Zachraňme lipana a pstruha potočního, z.s. (a člen Českého rybářského svazu, z. s.) v něm nabízí čtenářům řadu tezí, jež je možné shrnout do jedné myšlenky: rybářské svazy v posledních letech rezignovaly na snahu o udržení původních (respektive reofilních) druhů ryb.

Toto jsou jedny z nejdůležitějších otázek dneška: Kolik nás bude náprava environmentu (tj. nejen CO2) stát? Jaká řešení s ohledem na "účinek za peníze" zvolit?

Česká republika patří k zemím, kde dosud vládne neuvěřitelná byrokracie a ve světovém měřítku k nejtragičtějším patří stavební řízení. Přestože digitalizace nabízí nástroje na zkrocení byrokracie, developeři využili svoji příležitost u stavebního zákona. Zvonečník odmítá návrh nového stavebního zákona od ministryně Kláry Dostálové. (Pozn. red. Tento text vyjadřuje stanovistko spolku Zvonečník.)

Vláda schválila novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která má omezit invazní nepůvodní druhy podle předpisů Evropské unie. Novela bohužel nesplnila má očekávání a obsahuje několik problematických bodů, jako je například neexistence Národního seznamu invazních druhů, nekontrolované vysazování nepůvodních druhů ryb, které mohou ohrozit naše domácí druhy, a možnost výsadeb monokultur invazní douglasky tisolisté. K tzv. invazní novele je také nesmyslně přilepena změna režimu kácení dřevin podél vodovodů a kanalizací, která výrazně oslabí ochranu dřevin ve městech a obcích. Na území České republiky se eviduje přes dva tisíce nepůvodních druhů, podíl invazních se pohybuje okolo 15 procent.