Senát schválil novelu stavebního a vodního zákona, která má výrazně zjednodušit budování „malých vodních děl, sloužících k zadržování vody v krajině.“ A spousty lidí, i z „ochranářské branže“ tleská. Kdo by nevítal zadržování vody v krajině, vždyť po tom přeci všichni voláme? A proč to maximálně nezjednodušit, když jde o tak bohulibou činnost. Jenže cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly; a tady lze mít ve výsledku pochybnosti i o těch dobrých úmyslech.

V posledních dnech rezonuje v českém sociálním a mediálním prostoru „otevřený dopis 500 vědců“  zaslaný před Klimatickým summitem v New Yorku generálnímu sekretáři OSN António Guterresovi s názvem „There is no climate emergency“ (ZDE). Climate emergency je u nás překládáno jako klimatická nouze a některé skupiny aktivních občanů přesvědčují své volené zástupce v obcích, městech, krajích i v Poslanecké sněmovně, aby vyhlásili stav klimatické nouze. Já to nepovažuji za vhodné, protože krizové stavy u nás definuje krizový zákon (240/2000 Sb.), který krizi způsobenou přímo klimatickou změnou nezná. Pokud climate emergency přeložíme jako mimořádné projevy klimatu, na které je nutné reagovat, dostaneme se na jinou úroveň diskuse – které projevy nás ohrožují dnes, které v blízké budoucnosti a jak máme reagovat. Mohl bych tedy tento úvod zakončit konstatováním, že nemáme žádnou klimatickou nouzi, ale čelíme mimořádným projevům změn klimatu.

České Budějovice se nachází na soutoku řek Vltavy a Malše. Větší část města leží v údolní nivě řek. Teoreticky by tak hladina spodní vody měla být snadno dostupná jak pro její čerpání, ale také pro rostliny. Přesto se v Českých Budějovicích potýkáme s usycháním jak nových výsadeb, tak vzrostlých dřevin. Máme tu nějaký problém s vodou...

Ekologická organizace Hnutí DUHA spolu s asociací Zelený kruh zhodnotily kroky vlády Andreje Babiše v environmentální oblasti. Učinily tak u příležitosti poloviny současného volebního období. Výsledkem je “vysvědčení”, které v mnohém konstatuje zanedbávání či přímo poškozující kroky pro kvalitu životního prostředí České republiky. Vláda tak má před sebou druhý poločas, aby špatné skóre napravila.

Planeta Země byla vždy nespravedlivá. Rozdílné klimatické podmínky na Zemi způsobily odlišné příležitosti pro společenský i ekonomický rozvoj. I v jejich důsledku dnes dělíme svět na bohatý Sever a chudý Jih. Co když ale lidé způsobili, že planeta začala být nespravedlivá hned dvakrát?

Ve své odpovědi na můj odlehčený rozbor argumentů, které opakovaně používá na zbytečnou dramatizaci klimatické a hydrologické situace Šumavy, se pan doc. Jan Pokorný opět opírá o nepodložené a účelově vybrané údaje.

Několik posledních nezvykle horkých a suchých let, zvýšený počet tropických dní v létě, ale hlavně umírající lesy, které jsou nepřehlédnutelné i ze silnic, způsobuje, že stále více lidí bere vážně fakt, že přichází klimatická změna.

Pana profesora Moldana si vážím, nicméně jeho na Ekolistu uveřejněný článek Environmentální souvislosti jaderné energie hrubě zkresluje realitu jaderné energetiky, její enviromentální význam a roli současnou i potenciální budoucí. V následujícím textu budu reagovat na některá zavádějící tvrzení.

Projev na akci Extinction Rebellion v Praze 12. října 2019

Se zájmem jsem si přečetl článek Vojtěcha Novotného Chudoba ve světě a naše klimatická budoucnost. Všech deset bodů, které autor uvádí, je relevantních a přináší nové podněty do rozjitřené klimatické diskuse. Celkové vyznění – „jedinou cestou k vyřešení klimatické krize je masivní investice do vědy a rozvoje technologií“ – mě vede k této reakci, která je polemikou v tom smyslu, že žádná jediná a jednoduchá cesta k řešení této krize neexistuje. Body, které uvádím, nejsou přímou reakcí na jednotlivé body pana Novotného, ale spíš konstrukcí od konkrétních doplnění k určitému zobecnění. Propojení klimatu s dalšími společenskými otázkami je mi blízké a podnítilo mě k potřebě nabídnutou diskuzi rozvíjet a otevírat další rozměry.