V poslední době jsem v poradně sdružení Calla několikrát řešil dotaz, který se týkal broukovišť. Rád vyhovuji, ale vždy přidávám dovětek, že udělat ze stromu broukoviště by mělo být nouzovou variantou, obzvláště u biologicky cenných stromů. Každý zásah do takového stromu je přitom nutné považovat za nebezpečný, protože změní podmínky uvnitř stromu. Co je tedy optimálnější než broukoviště?

Kdysi ve středověku nebylo radno se procházet v noci městem, chodce mohla zkropit sprška všelijakého neřádstva vyhozeného z oken počestných měšťanů. V českém právu se dokonce usadila zásada, že nepravosti mají být odstraněny oknem, a tak se spory řešily defenestrací. Do historie vešla akce českých stavů na začátku 17. století, ve svatém rozhořčení vyprovodili oknem tři úředníky z kanceláří Hradčan. Naštěstí se postiženým mnoho nestalo díky tomu, že spadli na hromadu odpadků, snad po staletí pod oknem vršené. Následky byly tristní, čeští stavové utrpěli drtivou porážku v bitvě na Bíle hoře a jejich vůdci, šlechtická elita, skončili na popravišti. V Evropě se pak válčilo třicet let, počet obyvatelstva se snížil téměř na polovinu. Z toho plyne poučení, že není rozumné si začínat s vyhazováním odpadků z oken.

Ačkoli Němci třídí svůj odpad nad evropským průměrem (přes šedesát procent proti čtyřiceti), rozhodli se svůj systém zdokonalit. Eric Schweitzer, předseda představenstva společnosti ALBA, která již čtyřicet let působí v „odpadovém byznysu“, tvrdí, že jen méně než pětina odpadu, který končí v běžných popelnicích, tam opravdu patří. Zbytek lze využít.

Katarské hlavní město Dauhá, kde již týden probíhá mezinárodní konference o změně klimatu, v sobotu ráno zažilo vůbec první demonstraci svého druhu v regionu. Stovky mladých aktivistů z více než 15 arabských zemí vyzvaly vlády svých zemí a světové lídry k ambicióznějším politikám na ochranu klimatu a k investicím do čistých technologií. Demonstraci podpořili i stovky dalších zástupců občanské společnosti z celého světa, k vidění tak byly i velké mezinárodní značky jako například WWF, Climate Action Network, 350.org, či IndyACT. Celkem se akce zúčastnilo kolem tisícovky lidí.

Muzeum Šumperk nabízí nový přístup. Výstavu o globálním oteplování racionálně a bez hysterie.

Ve sdělovacích prostředcích slýcháme často zprávy o rekordních emisích CO2, rekordně rychlém tání ledovců, rekordním suchu, rekordních srážkách, rekordně vysokých cenách potravin atd. Není divu, že lidé začínají mít strach a neberou již změnu klimatu na lehkou váhu.

Mezi základní znaky iniciativy D.O.S.T., Strany svobodných občanů a některých konzervativních náboženských spolků (např. Institut sv. Josefa, Fórum angažovaných křesťanů) patří bezvýhradná oddanost prezidentu Klausovi coby ideovému vůdci, nedůvěra vůči Evropské unii, přesvědčení, že problém globálního oteplování je umělé vyvolaná hysterie a neochota vycházet vstříc homosexuálům. Jedná se o náhodný shluk preferencí nebo mezi zmíněnými čtyřmi znaky existuje zákonitost?

Ve dnech 9. – 14. 9. 2012 se v Českých Budějovicích uskutečnila důležitá mezinárodní akce – 8. evropská konference o ekologické obnově. Uspořádala ji pracovní skupina pro ekologii obnovy při Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity pod záštitou evropské sekce celosvětově působící Společnosti pro ekologickou obnovu (Society for Ecological Restoration). Konference se zúčastnilo 328 předních odborníků, vědců i praktiků ze 40 zemí celého světa. Ekologická obnova (ecological restoration) se zabývá uváděním narušených, degradovaných nebo úplně zničených ekosystémů do ekologicky přijatelného stavu, a to s pomocí přírodě blízkých metod, např. spontánní nebo řízené sukcese. Odborné podklady pro ekologickou obnovu poskytuje vědecká disciplína zvaná ekologie obnovy (restoration ecology).

Již přes dvě desítky let trvá a od roku 2003 spěla k vrcholu kauza Národní park Šumava (NPŠ) jako setrvale neřešitelný rozpor v samé podstatě problému, jímž je nakládání s národním parkem v kulturní krajině. Neřešitelným není tolik proto, že se tu střetá řada složitých problémů a standardních vědeckých argumentů řady především oborů přírodních, environmentálních a lesnických věd; je to také ekonomie, sociologie a politika. Neřešitelným se stal proto, že se vehementně vyžaduje samovolný vznik divočiny z převážně kulturních lesních ekosystémů v horách kulturní krajiny, a to velkoplošně. Odmítá se brát na zřetel více hledisek než v případech národních parků v čistě přírodních končinách. Politika bývá posledním oborem, který by měl komplexně posoudit a rozhodnout v takové kauze. Politikové se patrně učí od klasiků, že jejich úkolem je tvorba kompromisů. V daném případě však je i toto úkol ne-li neřešitelný, tedy nadmíru nesnadný. Předpokladem jakéhokoli rozhodnutí o krajině je vědět a být schopen či ochoten posoudit řadu hledisek. Velká potíž je i v tom, že naše legislativa ochrany přírody a životního prostředí byla zformulována tak, že nejen nepřesné formulace a zejména chybějící definice základních pojmů dovolují různé právní názory. Zákony vlastně vycházejí ze zcela odlišné koncepce, navzájem jsou snadno protikladné.

Toto léto bylo opět plné zpráv o extrémních projevech počasí nebývalého rozsahu a intenzity. Z těch nejvýraznějších: jeden z nejteplejších roků zaznamenaných ve Spojených státech, rekordně vysoké teploty ve střední a východní Evropě, nejvlhčí léto ve Spojeném království, nejvydatnější deště v severní Indii a na Filipínách a nejhorší sucho ve Spojených státech a východní Africe.