Otázka, jak mladším generacím nenásilně a přesto úspěšně předat principy ochrany přírody či šetrného hospodaření v krajině, zaměstnává učitele napříč regiony. Jednu z možných odpovědí nalezli členové pozemkového spolku Pálečský statek ve spolupráci s gymnáziem ve Slaném.

Na vstup do lesa má právo každý občan a není divu, že se toho hojně využívá. Ať už jde o procházky či jiný typ rekreace, aktivity v lese mají blahodárné účinky pro lidské tělo i duši. Pokud jsou pak dodržovány podmínky ke vstupu, tedy les není poškozován, prostředí není narušováno a lidé se zde chovají slušně a tiše, nevznikají rozpory s vlastníky a samotnými obyvateli lesů – zvěří. Intenzita návštěv se však může měnit a mít tak významný vliv na přirozené chování zvěře. Dvěma takovými příklady byly nestandardní režimy návštěvnosti v době pandemie covidu-19 a afrického moru prasat (AMP) na Zlínsku.

Lesy v nížinách, nejčastěji doubravy a dubohabřiny, jsou důležité nejen vzhledem ke svému lesnickému produkčnímu využití, ale také díky významným mimoprodukčním funkcím, zejména vysoké biodiverzitě. V posledních desetiletích však čelí silnému poklesu biologické rozmanitosti v důsledku nevhodných lesnických postupů, jako je intenzivní těžba dřeva s mechanickou přípravou půdy nebo opuštění tradičního lesního hospodaření, v němž v minulosti převládalo výmladkové hospodaření.

V Montrealu 7. prosince začala Konference OSN o biodiverzitě. Plánem dvanáctidenního jednání je vytvořit nový globální rámec, jež by napomohl změnit vztah lidstva k přírodě. Hloubku této změny má napovědět už samotné logo akce, kde kromě stylizované rybky, motýla a páva nechybí holčička snažící se obejmout pandu.

Představte si, že vám na účtu leží pár nadbytečných miliard dolarů. Jachtu a soukromý ostrov už máte, ve vesmíru jste se byli podívat dvakrát. Co vám tedy chybí ke štěstí? Snad jen trocha zeleně v okolí vašeho honosného sídla. Jak to vyřešit, když nechcete na stín stromového velikána čekat 100 let? I tentokrát jsou vaše peníze odpovědí. Tedy, většinou.

Půda má zásadní význam pro výživu a stabilitu lesních porostů. Její vznik je velmi pomalý, jeden centimetr půdy se tvoří až sto let. V posledních přibližně 150–200 letech dochází působením průmyslových imisí k významnému narušování a poškozování lesního prostředí včetně půdy.

Ochrana území s výskytem ohrožených druhů živočichů je většinou statickou záležitostí. Chráníme například jejich hnízdiště, místa, kde zimují nebo se páří, oblasti, kde nachází potravu. Zakreslením těchto lokalit do map a jejich zvýšenou ochranou se pak snažíme ohrožený druh podpořit. Jenže u karety zelenavé, nejmenší z mořských želv, zrovna tenhle přístup moc nefunguje. Kareta zelenavá (Lepidochelys olivacea) je totiž notorickým poutníkem, nomádem širých mořských hlubin i pásem podmořských travin při pobřeží.

Jakmile se někde mihne slovo Amazonie, většina z nás si vybaví neproniknutelnou hradbu zeleně, jedovaté žáby, horko, všudypřítomné řeky a hlavně časté déšť. Ostatně kvůli tomu dešti tento biom dostal své jméno: tropický deštný les.

Pražany to sice nepřekvapí, ale Praha má výjimečně pestrou přírodu. Je to dědictví dávné historie. Lokalita, kde se Praha nachází, byla třikrát zalita mořem a jednou sladkovodním jezerem, a vzniklý reliéf a podloží vytvořily základ pro pestrou přírodu. Hlavní město do své přírody zároveň poměrně aktivně zasahuje a utváří ji. A vás možná napadne otázka, jestli je to dobře.

Kulturní památka vrch Řivnáč je místo, které pár let pravidelně navštěvují žáci ZŠ Letohradská z Prahy. Od letošního února jejich výpravy nejsou jako dřív. Místní příroda jim byla dosud jen prostředím pro pobyt venku. Do doby, než paní učitelka Zdeňka Bachtjanová měla nápad zapojit žáky 5. třídy do péče o ni. Vždyť jak jinak by mohli trávit smysluplně čas v této lokalitě než tím, že sami zkusí přírodu lépe poznat a pomáhat jí. Není divu, že vrch Řivnáč i díky mladým dobrovolníkům odkryl více ze svých přírodních krás.