V poslední době se v médiích opět diskutuje na téma zlepšení plavebních podmínek na Labi v úseku Ústí n/L – státní hranice ČR/SRN. Jak to u tak specifických a odborných témat bývá, zaznívají na straně příznivců i odpůrců této investice do vodní dopravní cesty často zkreslené údaje a informace. Rád bych některé omyly v uvedené polemice vysvětlil.

Jsem rád, že EkoList vyhlašuje anketu, která umožní širšímu okruhu lidí – než jen těm, kteří se zabývají ekologickou politikou – hodnotit práci Libora Ambrozka a jeho týmu na MŽP.

Nerad bych unavoval opakováním stejného názoru, takže si dovolím jen stručnou reakci na příspěvek Radka Svítila.

Dan Vondrouš, tajemník ministra životního prostředí Libora Ambrozka, polemizoval s mým názorem, který jsem před časem vyjádřil v tomto fóru, a dále se zprávou "O čem budeme hlasovat", která vyšla v tištěném EkoListu 6/2003. Při vší úctě k Danovi bych si dovolil jak na svém názoru, tak na textu zprávy trvat.

Chtěl bych požádat všechny strany diskuse o energetické koncepci o srozumitelnou, ale co nejobsáhlejší odpověď na otázku: co víte o chladné fúzi a jak je to zahrnuto do Vašich postojů? Ve dvou větách: jedná se o slučování jader za teploty běžných laboratorních experimentů, nejčastěji při elektrolýze, které bylo objeveno v r. 1989; až do r. 2001-2002 převládal názor, že toto je možné jen při teplotách odpovídajících nitru hvězd.

Součástí diskusí, jež probíhaly v Konventu o budoucnosti Evropské unie, byly vedle řady politických problémů také otázky udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí. Z konečného návrhu ústavní smlouvy (ústavy chcete-li) EU lze bohužel vyčíst, že politice ochrany životního prostředí, jež se v posledních dvou desetiletích na půdě EU zdárně rozvíjela, hrozí její potlačení na úkor ekonomického rozvoje a sociální ochrany.

Jestliže si namlouváme, že situace v množství emisí CO2 je u nás srovnatelná s vyspělými evropskými zeměmi, pak si pěkně lžeme do vlastních řad.

Frontálním útokem proti ministerstvu životního prostředí obhajuje na Ekolistu svůj návrh energetické politiky spočívající v kombinaci uhlí s uranem Martin Pecina, náměstek ministra průmyslu a obchodu.

Velice rád bych se touto cestou vyjádřil k několika článkům, které vyšly v poslední době a které se vyjadřují k aktualizaci státní energetické koncepce. Mne osobně velice zamrzel článek externího konzultanta ministerstva životního prostředí pana Martina Bursíka z červencového čísla časopisu Ekolist. Pan poradce píše o tom, že jsme nepochopili základní principy evropské energetické politiky. Dále pak pokračuje způsobem, který lze nazvat spíše invektivami vůči našemu resortu a mé osobě, než kritikou. Bohužel musím konstatovat, že celý článek má zcela typické schéma. Nenajdete v něm ani jedinou konkrétní myšlenku či podnět k diskusi. Vše, co se udělalo, je podle pana Bursíka špatně, ministerstvo průmyslu a obchodu "nekomunikuje", "nepochopilo", "je ve vleku lobbistů" a dokonce, což je naprostá novinka ze strany "ekologa" Bursíka, "nepochopilo roli státu v energetice". Proto považuji za svou povinnost se k jednotlivým "myšlenkám", které pan Bursík vyprodukoval, vyjádřit poněkud podrobněji.

"Promiňte, můžu si vás prohlédnout, v životě jsem ještě žádného euroskeptika neviděl...," otočil se ke mně přednášející pan politolog - eurofil na jistém semináři jistého občanského sdružení na podporu manipulace veřejnosti před nedávno proběhlým referendem.