Kdo se někdy zajímal o nějaké ekologické prací a čistící prostředky, musel narazit na Ecover. Původem belgická značka je dnes největší světovou firmou, zaměřenou na ekologicky šetrné čistící prostředky. Aktuálně Ecover přišel s tím, že nejvíc eko je prát v prostředku vyrobeném z řas.

K Velikonocům neodmyslitelně patří barvení a zdobení vajec. Přes to nejede vlak. K vajíčkům se váže jednoduchá legenda: mohou pocházet z klecového chovu, což je pro nosnice asi to největší peklo, z halového chovu, což je trochu lepší, ale furt žádný med, z volného výběhu a nebo nejlépe z ekologického zemědělství, kde se na pohodu zvířat dbá nejvíce. Je to taky trochu o penězích, ale hlavně je to o nás a našem rozhodnutí.

Tuňák je tuze dobrá ryba. Dá se lovit různými způsoby. Podle chuti se to poznat nedá. Přesto na tom záleží. Jednak některé druhy tuňáků jsou kriticky ohrožené, jednak některé způsoby rybolovu decimují i jiné ryby a mořské savce. Jakou konzervu s tuňákem tedy kupovat? Podle Greenpeace je nejlepší volbou tuňák od Marks and Spencer.

Ruku na srdce: když kupujeme nějaký nový spotřebič do domácnosti, nakonec velkou roli hraje celková cena výrobku. Energetická úspornost sem, energetická náročnost tam. Leckdy si tak vybereme sice o něco méně úspornější spotřebič, ale o trochu levnější.

Ledničky nám v mnohém pomohly a usnadnily život. Zároveň jsme ale kvůli nim přišli o mnoho znalostí o skladování potravin, kterými se běžně řídily naše babičky nebo prababičky. Také toto poznání chce oživit iniciativa Zachraň jídlo.

Je to trochu zmatek a čert aby se v tom vyznal. Z původně informačně elegantního značení energetické úspornosti spotřebičů vzniká nepřehledný hybrid. Od začátku prosince platí, že se na trh nesmí uvádět myčky, pračky a lednice, které mají „A“, protože už je to málo. K mání by měly být jen spotřebiče s A+ až A+++, které jsou momentálně nejúspornější.

Je lepší triko z biobavlny nebo z vlny? Nebo snad dokonce z konopí? A jak poznám, že je skutečně šetrné k životnímu prostředí? Pokud se vám při výpravách za nákupy hlavou honí přesně tyto otázky můžete si nechat poradit na stránkách projektu Umění vybírat. Ty pomohou zeleně naladěným zákazníkům vybrat zboží, které má co nejnižší dopad na životní prostředí.

Léto se blíží a nejspíš se už nemůžete dočkat svých zasloužených prázdnin a dovolených a právě plánujete, co ve volných dnech podniknout. Pokud máte po krk přeplněných pláží nebo jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou, ale chtěli byste zažít něco nového a zároveň jste ochotni i ve své volné dny trochu pracovat, existuje řešení. Dobrovolnické tábory.

Kadibudka. Latrína. Suchý záchod, jehož obsah se čas od času vyveze na kompost. Prostě místo, kam chodili vykonávat svou potřebu generace našich předků a kam ji chodí vykonávat okolo dvou miliard lidí po celém světě i v dnešní době. Toto jednoduché zařízení může pro někoho mít nádech venkovské romantiky a návratu od přetechnizovaného světa zpět k přírodě. Pro jiné je to dobrá inspirace, kterou lze zdokonalit do podoby důmyslných kompostovacích záchodů, jejichž cenovka se pohybuje v řádu desítek tisíc korun. A pro některé odborníky a úředníky je to zdroj zdravotního rizika a návrat do středověku.

Zatímco v západních zemích jsou ekopohřby in, u nás se o přírodní hřbitovy, ekologické rakve a vliv pohřbu na životní prostředí lidé příliš nazajímají. Jak Ekolistu sdělila pracovnice Sdružení pohřebnictví, jediný, kdo se na to ptá, jsou tak dvakrát do roka novináři.