Jestli žijete ve městě, v bytě bez zahrady, pak třídění bioodpadu pro vás není tak snadné. V zásadě máte tři možnosti. Můžete si objednat hnědý kontejner na svoz bioodpadu (pokud je u vás zaveden), pořídit si interiérový vermikompostér (a recyklovat bioodpad s pomocí kalifornských žížal) a nebo se připojit k sousedům a začít kompostovat komunitně. Komunitní kompostování má u nás už relativně dlouhou tradici a také zatím velký nevyužitý potenciál.

Naší společnost se potřebuje vypořádat se změnami klimatu. Jedna rovina tohoto snažení je institucionální, kdy po našich politicích chceme, aby problém řešili, a oni nastavují průmyslu a energetice podmínky, které by měly vést k ochraně klimatu. A nebo nenastavují či nevedou. A druhá rovina je osobní. Spotřeba konkrétního člověka a s ní spojené emise skleníkových plynů. Podle Viktora Třebického, který spolu s obecně prospěšnou společností CI2 stojí za aktualizovaným vydáním osobní uhlíkové kalkulačky, je to, co sami uděláme, stejně podstatné, jako to, co udělají vlády a korporace.

Planeta Země sice není na jedno použití, ale opakovaně použitelné nádobky na potraviny ji z problémů s odpady nejspíš nevytrhnou. Jak to? Nová studie univerzity v Manchestru zjistila, že při jejich hodnocení jsme dosud nedobře počítali jejich ekologickou stopu, nehodnotili jsme celý životní cyklus, opomněli jsme jejich materiálovou podstatu a hlavně jsme zapomněli na to, že jakmile se z nějaké ušlechtilé myšlenky stane komerční trend, nevede to většinou k dobrým koncům.

Před časem londýnská umělkyně Venetia Berryová spočítala bavlněné tašky zdarma, které se jí nahromadily ve skříni. Bylo jich tam nejméně 25 - tašky od ekologické módní značky Reformation a z retro-obchodů, tašky ze Soho House, butikových venkovských hotelů a nezávislých uměleckých krámků. Dvě tašky byly z optiky Cubbits a jeden dokonce z česnekové farmy. "Dostávám je, aniž bych měla na výběr," řekla 28letá Berryová listu The New York Times.

Biologicky rozložitelné odpady tvoří zásadní množství z celkových odpadů produkovaných na území ČR, přesto dosud nebyl vyvinut uspokojivý systém na jejich likvidaci či využití. Pokud opady ukládáme do směsného opadu, končí ve spalovně či na skládce, a to je velká škoda. Jestliže chceme biologické odpady využít, ideální možností je kompostování.

Přečtené knihy mohou Pražané nově odkládat ve sběrných dvorech ve Vysočanech, Spořilově a Horních Počernicích. Svazky budou z těchto pražských tzv. re-use center odebírat pracovníci společnosti Reknihy, která je bude nabízet novým majitelům. Část peněz z prodeje knih firma dá sociálnímu podniku Přestupní stanice. Ten pracuje s lidmi bez domova v metropoli, pro něž mimo jiné vytváří pracovní místa. Oznámil to pražský magistrát, který re-use centra zřizuje.

Další smutný případ v řadě, kde hlavní roli hrál plastový provázek, řešila Pražská zvířecí záchranka v Ďáblicích. Mimo už notoricky známých rybářských vlasců, co likvidují vodní ptactvo, jsou čím dál častější případy, kdy se ptáci zamotají do odhozených plastových provázků, motouzů a vláken. Dlouho zaškrcené končetiny většinou nelze zachránit a akce zvířecích záchranářů tak končí až na výjimky milosrdným usmrcením pacienta. V Ďáblicích takto dopadla mladá poštolka.

Od začátku června mohou Brňané celkem na dvaceti šesti sběrných střediscích odevzdávat použité pneumatiky. Tato služba je nově zdarma a týká se jak pneumatik s diskem, tak i bez disku. Informuje o tom společnost SAKO Brno.

Otevírají naše srdce, zrovna tak jako peněženky. Usnadňují nám těžká rozhodnutí, šetří nás přemýšlení. A tohle všechno tvůrci ekoznaček a certifikátů udržitelnosti, stejně jako korporátní marketéři a výrobci, moc dobře vědí.

Kam se všemi těmi plastovými lahvičkami, hliníkovými i skleněnými nádobkami nebo papírovými krabičkami od kosmetických produktů? Je možné vyhodit do tříděného odpadu i obal se zbytky krému? Právě na tyto otázky dávají odpověď nové webové stránky www.tridimeprokrasu.cz, které připravila společnost L'Oréal Česká republika ve spolupráci s autorizovanou obalovou společností EKO-KOM.