Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost. Sedmička smrtelných hříchů, hezky pohromadě, jak je známe už od 6. století. Jsou ale i jiné hříchy, které se dotýkají věcí mezi nebem a zemí, aniž by měly náboženský charakter. Nestárnoucí sedmičku hříchů greenwashignu, tak, jak je sestavili v roce 2010 lidé z TerraChoice, se také vyplatí občas připomenout.

Otevírají naše srdce, zrovna tak jako peněženky. Usnadňují nám těžká rozhodnutí, šetří nás přemýšlení. A tohle všechno tvůrci ekoznaček a certifikátů udržitelnosti, stejně jako korporátní marketéři a výrobci, moc dobře vědí.

Chladiva jsou látky, které kvůli svým fyzikálním vlastnostem můžeme využít v tepelném cyklu a využít tak přenos tepla z jednoho místa na jiné. Chladiva nám jednoduše řečeno umožňují chladit v chladničkách a klimatizacích nebo třeba topit tepelným čerpadlem. Historie i současnost chladiv ale připomíná environmentální thriller s nejasným koncem.

Evropská komise dokončila kontrolu webových stránek různých obchodníků. Snahou bylo odhalit ty z nich, kdo o svých produktech či službách nepravdivě tvrdí, že jsou šetrné k životnímu prostředí. Kontroloři se zaměřili na různé sektory, od prodeje oblečení a kosmetiky až po vybavení do domácnosti. Ukázalo se, že ve 42 % případů jsou tvrzení o ekologickém původu buď přehnaná, klamná nebo falešná. Podle evropského práva by se tak potenciálně daly kvalifikovat jako nekalé obchodní praktiky. Tento tzv. greenwashing v posledních letech narůstá spolu s tím, jak narůstá poptávka spotřebitelů po ekologičtějších produktech a službách.

V polovině července způsobil ve světě velký rozruch článek nizozemského biologa Erika Meijaarda a jeho kolegů. S jeho obsahem jste se mohli seznámit v textu Produkce kokosového oleje ohrožuje pětkrát více druhů než je tomu u palmového oleje. Do jisté míry mohl působit jako snaha o očištění neblahé ekologické reputace plantáží palem olejných. Svou reakcí a názorem do odborné debaty přispěl i český tropický ekolog Stanislav Lhota.

Na jedné straně nezpochybnitelná snaha o nápravu sociálních rozdílů mezi chudým globálním jihem a stabilnějším severem, podpora myšlenek udržitelnosti, potravní i ekonomické bezpečnosti v zemích třetího světa a také propagace nelhostejného vztahu k životnímu prostředí. Na straně druhé pak nejasnosti, komu vlastně taková snaha nakonec pomáhá, protože sami producenti z něj, zdá se, zrovna příliš netěží. A čím déle se debata o prospěšnosti tohoto sociálně-tržního hnutí vede, tím hůře z ní celý koncept férovosti vychází.

Květiny jsou užitečná věc. Mohou usmiřovat, potěšit nebo nás mohou doprovázet v dobách nejsmutnějších. Květiny jsou také úplně obyčejně krásné. Zdálo by se, že s nimi není žádný problém – do okamžiku, než se spotřebitel začne zajímat o environmentální a sociální dopady jejich pěstování. A pak mu nezbývá, než si sám natrhat luční kvítí, objednat si kytici z některé české květinové farmy anebo se bez květin obejít. Od teď si ale pro šetrně vypěstované květy můžete skočit i do supermarketu.

Bude to teď trochu připomínat placenou reklamu, ale na rovinu přiznávám, že o výrobci outdoorového oblečení značky Patagonia jsem donedávna neměl sebemenší tušení. A byť mám v šatníku i pár kousků do přírody, konkrétně od této značky tam vážně nemám ani ponožku. Tahle původem kalifornská firma mě teď zaujala z dočista jiného důvodu. Rozjíždí totiž kampaň zacílenou primárně na své klienty, ale prospěch z ní mohou mít i miliony dalších lidí. Kteří doma nějaký ten outdoorový kousek šatstva mají a zrovna se jim třeba pokazil. A Patagonia jim teď na svém webu radí, jak si jej mohou, hezky sami, opravit.

„Ten palmáč je snad ve všem! Nemám čas, abych kontroloval všechno, co potřebuji koupit!“ slýcháme často stížnosti lidí. A jde o pochopitelnou reakci. Také jste zaznamenali, že palmový olej se nachází v tak velkém množství výrobků? Pak právě pro vás je toto užitečné a stručné sedmero, sepsané v rámci oslav Mezinárodního dne bez palmového oleje, který připadá na 1. února.