Dm drogerie letos uvedla novou ekořadu výrobků Pro Climate. Přestože název řady navádí pozornost spotřebitele k ochraně klimatu, drogerie tvrdí, že tyto výrobky jsou šetrné nejen ke klimatu, ale jsou neutrální k životnímu prostředí jako takovému. To je docela odvážné prohlášení. Pojďme se podívat, zda za ním něco stojí.

Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost. Sedmička smrtelných hříchů, hezky pohromadě, jak je známe už od 6. století. Jsou ale i jiné hříchy, které se dotýkají věcí mezi nebem a zemí, aniž by měly náboženský charakter. Nestárnoucí sedmičku hříchů greenwashignu, tak, jak je sestavili v roce 2010 lidé z TerraChoice, se také vyplatí občas připomenout.

Otevírají naše srdce, zrovna tak jako peněženky. Usnadňují nám těžká rozhodnutí, šetří nás přemýšlení. A tohle všechno tvůrci ekoznaček a certifikátů udržitelnosti, stejně jako korporátní marketéři a výrobci, moc dobře vědí.

Chladiva jsou látky, které kvůli svým fyzikálním vlastnostem můžeme využít v tepelném cyklu a využít tak přenos tepla z jednoho místa na jiné. Chladiva nám jednoduše řečeno umožňují chladit v chladničkách a klimatizacích nebo třeba topit tepelným čerpadlem. Historie i současnost chladiv ale připomíná environmentální thriller s nejasným koncem.

Evropská komise dokončila kontrolu webových stránek různých obchodníků. Snahou bylo odhalit ty z nich, kdo o svých produktech či službách nepravdivě tvrdí, že jsou šetrné k životnímu prostředí. Kontroloři se zaměřili na různé sektory, od prodeje oblečení a kosmetiky až po vybavení do domácnosti. Ukázalo se, že ve 42 % případů jsou tvrzení o ekologickém původu buď přehnaná, klamná nebo falešná. Podle evropského práva by se tak potenciálně daly kvalifikovat jako nekalé obchodní praktiky. Tento tzv. greenwashing v posledních letech narůstá spolu s tím, jak narůstá poptávka spotřebitelů po ekologičtějších produktech a službách.

V polovině července způsobil ve světě velký rozruch článek nizozemského biologa Erika Meijaarda a jeho kolegů. S jeho obsahem jste se mohli seznámit v textu Produkce kokosového oleje ohrožuje pětkrát více druhů než je tomu u palmového oleje. Do jisté míry mohl působit jako snaha o očištění neblahé ekologické reputace plantáží palem olejných. Svou reakcí a názorem do odborné debaty přispěl i český tropický ekolog Stanislav Lhota.

Na jedné straně nezpochybnitelná snaha o nápravu sociálních rozdílů mezi chudým globálním jihem a stabilnějším severem, podpora myšlenek udržitelnosti, potravní i ekonomické bezpečnosti v zemích třetího světa a také propagace nelhostejného vztahu k životnímu prostředí. Na straně druhé pak nejasnosti, komu vlastně taková snaha nakonec pomáhá, protože sami producenti z něj, zdá se, zrovna příliš netěží. A čím déle se debata o prospěšnosti tohoto sociálně-tržního hnutí vede, tím hůře z ní celý koncept férovosti vychází.

Květiny jsou užitečná věc. Mohou usmiřovat, potěšit nebo nás mohou doprovázet v dobách nejsmutnějších. Květiny jsou také úplně obyčejně krásné. Zdálo by se, že s nimi není žádný problém – do okamžiku, než se spotřebitel začne zajímat o environmentální a sociální dopady jejich pěstování. A pak mu nezbývá, než si sám natrhat luční kvítí, objednat si kytici z některé české květinové farmy anebo se bez květin obejít. Od teď si ale pro šetrně vypěstované květy můžete skočit i do supermarketu.

Bude to teď trochu připomínat placenou reklamu, ale na rovinu přiznávám, že o výrobci outdoorového oblečení značky Patagonia jsem donedávna neměl sebemenší tušení. A byť mám v šatníku i pár kousků do přírody, konkrétně od této značky tam vážně nemám ani ponožku. Tahle původem kalifornská firma mě teď zaujala z dočista jiného důvodu. Rozjíždí totiž kampaň zacílenou primárně na své klienty, ale prospěch z ní mohou mít i miliony dalších lidí. Kteří doma nějaký ten outdoorový kousek šatstva mají a zrovna se jim třeba pokazil. A Patagonia jim teď na svém webu radí, jak si jej mohou, hezky sami, opravit.