Průzkum izolovaných pralesů, ekologické studie realizované ve velehorách, výzkumné expedice do polárních končin. Nic z toho není zrovna levným podnikem, ale současná věda je většinou schopná, s využitím cílené grantové podpory, realizovat monitoring a experimenty i v těchto končinách, nezávisle na dalších zdrojích. Pří výzkumu hlubokomořských ekosystémů tomu ale tak není. Je to problém? Podle článku, uveřejněného na serveru Mongabay, rozhodně ano.

Migrace zvířat za účelem reprodukce do severních zeměpisných šířek odedávna spoléhala na řadu výhod, včetně zajištění většího množství sezónně dostupné potravy, menšího ohrožení parazity a nižší predace během reprodukce v porovnání s oblastmi okolo rovníku. Tyto důležité výhody migrace jsou však aktuálně výrazně narušovány klimatickými změnami a působením člověka. To přináší negativní důsledky pro populace migrujících zvířat i celé ekosystémy. K tomuto závěru došel mezinárodní tým vědců pod vedením Vojtěcha Kubelky, který je vědeckým pracovníkem Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe, ve studii zaměřené na sledování narušení přínosu migrace u ptáků, savců a hmyzu, publikované v časopise Trends in Ecology and Evolution.

Je opozice proti výstavbě energetické infrastruktury hnané fosilními palivy společensky hodnotným postojem, zatímco odpor proti výstavbě OZE je ukázkou zpátečnictví a pokrytectví? Ne. Aktuální studie poukazuje na to, že argumenty obou skupin odpůrců se významně neliší. A že kdo nestojí o elektrárnu za humny, nesleví, ať už je to elektrárna solární nebo uhelná.

Český svaz ochránců přírody instaluje v zemědělské krajině Českého ráje pro posílení biologické ochrany zemědělských plodin před hraboši 80 dřevěných berliček pro dravce.

V posledních dnech se v médiích hojně opakuje zpráva, že jakmile se láva dostane do moře, začne místním na ostrově La Palma hrozit další smrtelné nebezpečí. Do atmosféry se totiž začnou uvolňovat jedovaté plyny, které mohou ohrozit zdraví lidí. Ptáte se, kde se tyto nebezpečné látky berou a proč vznikají? Pak jste tu pro odpověď správně.

Říct na Šumavě, že jste tam s Hnutím DUHA na oslavě 10 let blokády u Ptačího potoka, zaručeně přivodí reakci místních lidí. Pamatují si vyhrocené emoce, které byly využité pro názorový spor o to, do jaké míry řešit kůrovcovou kalamitu v národním parku kácením napadených stromů. Zatímco po šrámech na vztazích mezi aktivisty, správou Národního parku Šumava a místními ještě někde přetrvávají nezacelené jizvy, příroda už se posunula o velký kus dále.

Slůvko mikroplasty uvedl do vědecké praxe mořský ekolog Richard Thompson z univerzity v Plymouthu v roce 2004. Jako popisný termín jednoho z mnoha typů znečištění oceánů mu přisoudil definici plastových částeček menších než 5 milimetrů. A od té doby se badatelé přou, jak moc špatné vlastně mikroplasty pro přírodu, a hlavně pro nás lidi, jsou. Zhruba jednou do měsíce proběhne tiskem zpráva, kde je (už zase) nějací výzkumníci našli. V krunýřích korýšů, písku pláží, antarktickém ledu, zažívacím traktu ryb a mořských ptáků.

Smrkové porosty více zachytávají atmosférické znečištění než buky a ukládají jej v nadložním humusu, proto vzhledem k masivnímu chřadnutí představují riziko zvýšeného uvolňování potenciálně toxických látek do vodních zdrojů. Vědci zkoumali vliv smrku a buku na obsah kadmia, mědi, olova a zinku v lesních půdách v Jeseníkách.

Překvapivý objev se podařil botanikům z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v údolí potoka Štinkovky u Šakvic na Břeclavsku. Při průzkumu zamokřených polí a nedávno revitalizovaných území zde našli 20 druhů slanomilných rostlin uvedených na červeném seznamu, z toho šest druhů kriticky ohrožených. Přitom už podrobný průzkum v 80. letech konstatoval, že slané biotopy a jejich specializovaná flóra zde zanikly, stejně jako na mnoha jiných místech jižní Moravy.

Nedostatek potravin, energetická krize, růst nezaměstnanosti, prohlubující se chudoba a také ohrožení přirozených ekosystémů. Tyto a další problémy hrozí státům v povodí řeky Mekong, pokud nenastolí efektivní řešení správy povodí.