Paradox: Když budeme hasit každý lesní požár, rozloha vypálené plochy se bude zvětšovat rychleji

Savany, prérie, příbřežní porosty anebo jehličnaté lesy se bez nich neobejdou. Pro tyto ekosystémy jsou občasné požáry určujícím faktorem, který jasně udává jejich dynamiku. Poučení o tom, že ne každý požár je třeba hasit – a že některé ohně jsou pro přírodu prospěšné – se ovšem do podvědomí lidí propisují jen velmi pomalu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Požáry lesů nejsou ve Státech zase tak neobvyklou věcí, a proto jsou tam na ně poměrně dobře připraveni. Dokládá to i pozoruhodná statistika úspěšnosti tamních hasičů. Zkrotit dokáží 98 procent všech lesních požárů, ještě než rozloha vypálené plochy přesáhne 40 hektarů. Ten opravdu hezký výsledek je ovšem úspěchem jen tehdy, vnímáte-li ho optikou požární bezpečnosti.

Když si ovšem pro hodnocení efektivity zákroků severoamerických hasičů připustíte i jiná měřítka, zase tak pozitivní ta skutečnost není. Protože ona desetiletí stále úspěšnějšího potlačování požárů mají i nezamýšlené důsledky. Které pro lidi, ani pro přírodu, úplně příjemné nejsou.

Krátce řečeno – ať už se nám to líbí či nikoliv – oheň je coby živel nedílnou součástí přirozených ekosystémů.

Savany, prérie, příbřežní porosty anebo jehličnaté lesy se bez nich neobejdou. Pro tyto ekosystémy jsou občasné požáry určujícím faktorem, který jasně udává jejich dynamiku. Poučení o tom, že ne každý požár je třeba hasit – a že některé ohně jsou pro přírodu prospěšné – se ovšem do podvědomí lidí propisují jen velmi pomalu.

Přečtěte si také |

Jak ochránit národní parky před ničivými lesními požáry? Návrhy hasičů nejdou s ochranou přírody dohromady

Přeci jen, oheň je chápán jako ničivý živel, dobrý sluha, ale hodně zlý pán. Zrovna u lesů – v nichž asi nikdo nevidí oheň rád – jsou důsledky snahy potlačovat požáry nejpatrnější. A taky nejparadoxnější. Protože les, ve kterém se po několik sezón úspěšně dařilo bránit vzniku požárů, se sám stává mnohem víc hořlavým.

Více paliva znamená horší požáry

Stromový opad – větve, kůra, suché kmeny, listí nebo jehličí prosycené smolou – se tu v zahuštěném podrostu postupně střádá jako palivo budoucího požáru. Takového požáru, který už nebude tak snadné zkrotit a nejspíš přeroste v mnohem ničivější událost. Protože není oheň jako oheň, a ne každý lesní požár je z hlediska svého vlivu na okolní krajinu stejný.

Drtivá většina lesních požárů ve Státech se počítá k těm, které takzvaně hoří s nízkou intenzitou. Jsou to ty, které vznikají v nepříliš suchých lesích za nepříliš větrných dní. Takové je relativně snadné uhasit, a proto tvoří většinový podíl těch úspěšně zhašených 98 procent požárů se spáleništěm pod čtyřicet hektarů. Nejsou to ohně, které by dělaly nějaké zásadní škody. Ve skutečnosti se jimi vypálená plocha podílí na dvou procentech rozlohy ohněm zasažených lesů.

Dobře se to jako statistická hříčka pamatuje: osmadevadesát procent lesních požárů s nízkou intenzitou se podílí dvěma procenty na rozloze vypálené plochy – a dvě procenta vysoce intenzivních a ničivých požárů stojí za osmadevadesátiprocentní rozlohou vypálených lesů.

Stromový opad – větve, kůra, suché kmeny, listí nebo jehličí prosycené smolou – se tu v zahuštěném podrostu postupně střádá jako palivo budoucího požáru. Takového požáru, který už nebude tak snadné zkrotit.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Jenže tím už veselé hříčky končí. Protože potlačování lesních požárů s nízkou intenzitou přirozeně vede k akumulaci paliva v lesích a k nárůstu pravděpodobnosti výskytu požárů s vysokou intenzitou.

Extrémní lesní požáry jsou do značné míry splátkou za to, že se posledních sto let s lesními požáry bojuje.

Vypálená díra v evoluci

Problém s akumulací paliva není ovšem jediným negativním důsledkem potlačování lesních požárů.

Už proto, že ta chvályhodná snaha amerických hasičů uhasit všechny objevivší se požáry nesnižuje celkové množství požárů rovnoměrně. Efektivně potlačuje jen požáry s nižší intenzitou, zatímco s těmi extrémními je boj do značné míry marný.

Přečtěte si také |

Kalifornské požáry: Řešením je kontrolované vypalování a stavební uzávěra

Do toho nerovnoměrného rozložení různě intenzivních požárů teď ještě vstupují klimatické změny.

A evoluce.

Alespoň tak to popisuje Mark Kreider, doktorand v oboru lesnictví a ochrany přírody, studující a bádající na University of Montana. „To vytrvalé potlačování požárů totiž mění způsob, jakým rostliny a živočichové s ohněm interagují. Bez vystavení požárům nízké intenzity mohou ztratit vlastnosti, které jsou klíčové pro přežití a obnovu po ničivých událostech,“ říká Mark Kreider.

Lesní krajina po intenzivním požáru, ono spáleniště, má mnohem méně dostupných zdrojů semen a méně stínu. Nové semenáčky se tu hůře uchytí a těm šťastnějším, kterým se to přeci jen povede, snižují lokální extrémy – teplejší a sušší podmínky – šanci na přežití.

Naproti tomu požáry nízké intenzity uvolňují a prosvětlují prostor v podrostu, poskytují zdroje pro nový růst a zároveň zachovávají stát i živé stromy, které třeba jen stínem podporují semenáčky v jejich počátečních zranitelných letech.

Přečtěte si také |

Je potřeba počítat s tím, že lesní požáry nám v Evropě zničí víc lesů než kůrovec, říká lesník Aleš Erber

„Rychlým hašením požárů nízké intenzity – a tím faktickým nezabráněním hoření pouze extrémních požárů – se tak v krajině zvyšuje tlak na rostliny přizpůsobené klimatu a místním podmínkám,“ popisuje Kreider.

Konkurenční výhoda některých druhů – umět prosperovat na spáleništi – ztrácí svůj smysl, když zmizí požáry o malé intenzitě. A požárům o velké intenzitě ani ty druhy příhodně adaptované neodolají. Hašení požárů tak očesává ekosystém o druhy, které jsou schopné požáry přežít.

Lesní krajina po intenzivním požáru má mnohem méně dostupných zdrojů semen a méně stínu. Nové semenáčky se tu hůře uchytí. Naproti tomu požáry nízké intenzity uvolňují a prosvětlují prostor v podrostu, poskytují zdroje pro nový růst a zároveň zachovávají stát i živé stromy, které třeba jen stínem podporují semenáčky v jejich počátečních zranitelných letech.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Hašením za větší spáleniště

Jak Krieder doplňuje, v důsledku klimatických změn a globálního oteplení se lesy obecně stávají náchylnější vůči vzniku požárů. A kvůli hašení při tom narůstají šance na výskyt těch intenzivnějších. Plocha ohněm zasaženého území se tak meziročně zvětšuje, ale ne úplně intuitivním způsobem.

„Zjistili jsme, že zatímco konvenční potlačování lesních požárů vedlo k menšímu celkovému počtu vypálených ploch, rozloha roční vypálené plochy se zvýšila skoro třikrát,“ popisuje Krieder, který se rozhodl tento trend s využitím dostupných dat v rámci různých klimatických scénářů modelovat.

Výpočty nasimulované počítačem poukázaly na to, že při zachování stávajících postupů hašení všech lesních požárů se bude rozloha vypálené plochy lesů zdvojnásobovat každých čtrnáct let. Zatímco když se ty lesní požáry nízké a střední intenzity nechají hořet bez hašení, dojde ke zdvojnásobení té vypálené plochy až za čtyřiačtyřicet let.

Shrnuto do jedné věty – pokud se bude v časech klimatické změny hasit každý lesní požár, rozloha vypálené plochy se bude zvětšovat rychleji.

Přečtěte si také |

Přírodě se jizvy po ohni zahojí a zvířata se postupně vrátí, říká Jan Andreska

„A samozřejmě, setrvání v trendu hašení každého lesního požáru navyšuje podíl paliva dostupného v lesích. To znamená, že v následujícím dekádách budou extrémně ničivé požáry ještě častější, a budou v ekosystémech způsobovat dalekosáhlé změny. Tím, že z nich budou odstraňovat druhy adaptované na požáry s nižší intenzitou.“

Nehas, co tě nepálí

To všechno je sice moc „pěkné“, ale co se s tím dá dělat?

Mark Krieder si nedělá iluze o tom, že změna v přístupu k hasičským zásahům v lesích přijde. Jde jen o to, jestli v jako připravená a promyšlená reakce na změnu vnějších podmínek, anebo jako důsledek naprostého vyčerpání jiných řešení.

Aby bylo možné tuto předpokládanou krizi řešit, bude třeba přehodnotit postoj k lesním požárům. A ty, které jsou svou intenzitou malé a ne tolik nebezpečné svému okolí, pak nepotlačovat tak agresivně – ale nechat je spíš kontrolovaně hořet.

„Mnohem častěji se také bude pracovat s řízeným vypalováním podrostů, s kulturních vypalováním a dalšími technikami, které budou příznivější pro druhy lépe přizpůsobených měnícímu se klimatu,“ uzavírá Krieder. Připouští přitom, že o tom přesvědčit veřejnost nebude zrovna snadné.

Věda o lesních požárech totiž klade většinu zažitých věcí na hlavu.

Přečtěte si také |

Ohni musíte sebrat palivo, pak pozře sám sebe, líčí filmař, který točil o amazonských požárech

Hašení lesních požárů činí porosty hořlavější, snaha kontrolovat oheň zbavuje lesy druhů na oheň adaptovaných a zasahování u uhasitelných požárů vede jen k rychlejšímu navyšování vypálené plochy.