Jan Tůma: Čeká nás druhá vlna elektrifikace

Lidstvo spotřebovává nepředstavitelný množství energie a většinu si bere z fosilních paliv. Elektřina sama o sobě není zdroj energie, ale médium, které se skvěle přepravuje a manipuluje, v místě spotřeby je čisté a umožňuje využití energie na mnoho kvalit a způsobů. Proto je velmi pravděpodobné, že na straně spotřeby energie bude elektřina hrát klíčovou roli. Na přelomu 19. a 20. století u nás proběhla masová elektrifikace, teď nás čeká druhá vlna. Co si půjde představit, poběží na elektřinu – doprava, průmysl, vytápění – spotřebu rozeberu podrobněji v samostatných postech. Tenhle bude o tom, kde tu elektřinu vyrobit. Elektřina se bude vždy vyrábět z mixu různých zdrojů, protože spoléhat jen na jeden jediný není bezpečné. Dominovat v mixu budou obnovitelné zdroje elektřiny (OZE) podle oblasti – fotovoltaika (jižní Evropa), vítr (Severní moře), voda (hornaté oblasti s řekami), koncentrovaná sluneční elektrárna (zrcadla namířená na věž, Afrika a horké oblasti), bioplyn (ze zemědělských, rostlinných a živočišných zbytků) a syntetický plyn (metan vyrobený z vodíku). Voda a plyny budou pokrývat špičky a výkyvy, ostatní zdroje budou plnit základní zatížení. Jádro necháme dožít, ale nevěřím, že se budou stavět další bloky, z ekonomických důvodů, viz níže.

Jsme zvyklí na obří elektrárenské zdroje koncentrované na jedno místo (uhelné doly v severních Čechách, jaderné elektrárny), odkud se pak rozvádí elektřina po drátech na místa spotřeby. Trochu to tak bude i nadále, protože se budou stavět velké fotovoltaické a větrné parky na místech bývalých dolů (i na jezerech), uhelných výsypek, na chemicky znehodnocené půdě a různých brownfieldech. Zároveň ale přibude velké množství malých zdrojů na střechách průmyslových hal, parkovištích, obytných domech. Veliký potenciál je i v agrifotovoltaice – panely na svislých nebo vysokých konstrukcích, mezi a pod kterými bude nerušeně (a efektivněji, synergicky) probíhat zemědělská činnost. Skoro každá stavba bude vyrábět elektřinu. Některé shluky výroben (čtvrť, obec) budou vytvářet komunitní energetické ostrovy s vlastním řízením a akumulací. Výroba a spotřeba si budou blízko.

Spotřeba bude flexibilní – kompresor v ledničce, elektrický bojler nebo elektromobil v zásuvce nemusí fungovat, kdykoliv chtějí, ale stačí jim přepnout se do módu spotřeby, když bude zrovna levné elektřiny v síti dost. Akumulaci poskytnou baterie a elektrolyzéry. Když bude potřeba elektřinu ve špičkách dodat, použijeme ony baterie a elektrárny na syntetické plyny. Ale spíš se bude víc vyrábět a přebytky budou pohánět elektrolyzéry a vyrábět zelený vodík, pro který bude spousta užití.

Co to bude stát? Elektroenergetika je velikánské odvětví, do kterého tečou a vždy tekly investice v řádu desítek miliard ročně, velké částky jsou zde normální. Poslední dobou se ale moc neinvestuje, protože emisní povolenky vysílají signál, že do fosilních zdrojů to nedává smysl – pokud tušíte, že cena povolenky bude dále růst, asi si dvakrát rozmyslíte koupi nového uhelného kotle za miliardy. Naopak se rozjíždí velké investice do OZE – tyto zdroje výrazně zlevnily (FVE od roku 2009 třeba o 80 %!) a od letošního roku máme k dispozici desítky miliard Kč ročně v novém Modernizačním fondu na OZE a akumulaci; do roku 2030 se elektřina skoro úplně dekarbonizuje. Nerozhoduje o tom Uhelná komise, ale fakt, že do fosilních zdrojů se investovat nevyplatí a na OZE máme obrovské dotační zdroje. Nebojte se, ze „solárního boomu“ jsme se poučili, takže Modernizační fond poskytuje jen investiční dotaci, která cenu elektřiny neovlivňuje. Stavět se smí jen na brownfieldech nebo formou šetrné agrivoltaiky. Modernizační fond je evropský nástroj financovaný z emisních povolenek.

A kolik budu za elektřinu platit? Těžko říct. Koukněte na obrázky: první ukazuje, z čeho se skládá cena elektřiny. Výrobní cena elektřiny je ta silová; to je cena, kterou dostane výrobce. Cena silovky se tvoří na burze. Víc jak polovina ceny, kterou každý platíme, je ale dána regulátorem.

Na druhém obrázku je znázorněný tzv. merit order, neboli zdroje elektřiny seřazené podle provozních nákladů. V síti je vždy jen tolik elektřiny, kolik se jí spotřebuje, a jako první se pochopitelně odebírají ty nejlevnější zdroje – OZE a jádro. Postupně se kupuje od dražších a dražších zdrojů, než nasytíme poptávku po elektřině. Poslední („závěrná“) elektrárna, která naplní síť, určí cenu za veškerou silovku. Na obrázku je i znázorněná situace, že v síti přibudou nové OZE, které vytěsní dražší zdroje z merit orderu a tím silovka zlevňuje. Zlevní ovšem jenom silovka – náklady na akumulaci budou patrně růst, protože flexibilní elektřina je drahá (baterie, plyny, vodíkové články). Silovka bude zlevňovat, flexibilita zdražovat. Oba efekty jdou tedy proti sobě a výsledek neumím odhadnout.

Představte si ale roli jádra – je to velmi neflexibilní zdroj, protože blok za stovky miliard nestavíte, abyste ho provozovali třeba na 60 %, ten pojede na plný kotel furt. Naopak v případě, že po elektřině poptávka nebude, by výrobce z jádra musel PLATIT někomu, kdo jeho proud odebere. Jádro má velmi vysoké investiční náklady a s klesající silovkou i klesající výnosy.

Dostavba Dukovan bude čistě politické rozhodnutí, ale ekonomicky to nemá smysl. A pozor, ten zákon o jeho financování je napsaný tak, že tu investici budou splácet pouze odběratelé s nízkým jističem – tím si těžký průmysl pojistil, že jádro nezaplatí on, ale domácnosti. Dostavba Dukovan je tak záruka, že elektřina pro spotřebitele NEZLEVNÍ.

A závěrem připomínám vysvětlení, co se s elektřinou děje v posledních dnech – silovka zdražila skoro desetinásobně a celá Evropa dává dohromady nástroje na ochranu zranitelných odběratelů. Za tenhle skok může vysoká poptávka kvůli oživení ekonomik po pandemii a hlavně rychle rostoucí cena plynu. Nemůže za to Green Deal, jak nám opakují skoro všichni čeští politici. Naopak si představme, že bychom tu měli Green Deal už před pěti lety – spotřebovávali bychom méně elektřiny, měli bychom více obnovitelných zdrojů a flexibility a nebyli bychom tak zranitelní a závislí na dovozu paliv ze zemí, které snižují dodávky, jak se jim zachce.

Co může udělat systém

Stát už má spuštěné dotace na FVE, teď by je měl rozšířit i na ostatní OZE. O komunitní energetiku a agrifotovoltaiku je velký zájem, ale stát nemá pro tyto aplikace připravenou legislativu. Je to fakt trapný a měl by s tím pohnout – peníze jsou, investoři jsou, ale zákon není. Taky musí stát umožnit nové a flexibilní distribuční tarify elektřiny. Dál by měl stát zajistit rozvoj přenosové a distribuční soustavy, která dnes představuje další překážku pro připojování nových OZE. Stát se musí připravit na velké investice do vodíku – musí připravit legislativu, dotační programy, pravidla veřejné podpory, podpořit technologie spotřebovávající vodík, infrastrukturu, školit techniky a hasiče…

Co můžete udělat vy

Pokud bydlíte v domě a máte vhodnou střechu nebo se chystáte stavět, zvažte pořízení FVE, popř. nějaké formy akumulace (do baterie nebo do bojleru). Pamatujte, že přijde velká vlna elektrifikace. FVE na bytových domech jsou trochu složitější, ale ne nemožné.

OZE na obytných domech podporuje Zelená úsporám. Pokud jste podnikatel a chcete si vyrábět elektřinu z OZE pro vlastní spotřebu, pro vás je program OPTAK. Pokud jste veřejná budova (škola, úřad), podpoří vás OPŽP. Na všechno ostatní je tu Modernizační fond.

Přejděte na tarif se 100 % obnovitelnou elektřinou. Nabízí ho několik distributorů, sám mám zkušenost s Nano Energies, PRE a ČEZ. Rozdíl v ceně jsem nepoznal, je malý. Fyzicky se k vám sice nedostanou elektrony od větrný turbíny, ale aspoň se vaše peníze nedostanou k výrobcům z fosilních zdrojů a podpoříte ty zelené!

---

reklama

---