Zcela se shoduji s názorem Petra Svobody, který v příspěvku Zastavějí všechno kolem vás (9. 5. 2021) napsal, že návrh nového stavebního zákona „představuje největší nebezpečí pro českou krajinu za posledních 40 let“. Každý, kdo je jen trochu znalý reality české veřejné správy, nemá nejmenší pochybnosti, jak odborně a vyváženě (a navíc velmi rychle, protože všechno je tak jednoduché!) budou stavební úřady, které pohltí kompetence orgánů ochrany přírody (zemědělského půdního fondu … aj.), rozhodovat o střetech stavebních záměrů s těmito veřejnými zájmy. A Ministerstvo životního prostředí, ač podle kompetenčního zákona zůstává ústředním orgánem ochrany přírody a krajiny i zemědělského půdního fondu, nebude v naprosté většině případů mít „právní páky“, jak do posuzování těchto kolizí zasáhnout – s čímž paradoxně samo souhlasilo.

V současné době vrcholí lobbing vedení Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) za udržení komunistického modelu lidové myslivosti a to, jak se zdá, klidně za jakoukoli cenu. Svědčí o tom dění v posledních týdnech v Poslanecké sněmovně a třeba i například článek předsedy ČMMJ Jiřího Janoty v časopise Myslivost č. 5, ve kterém se drze pustil do dehonestace a zpochybňování skupiny zájmových a profesních organizací, které hájí zájmy vlastníků půdy, vlastníků honebních pozemků, vlastníků lesů, produkčních zemědělců či ochránců přírody apod. Uboze napadá a zpochybňuje konkrétně i Asociaci soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), když rozumuje nad počty jejích členů či dokonce transparentností jejího fungování.

Před 8 měsíci došlo na řece Bečvě po Valašským Meziříčím k jedné z největších ekologických havárii v moderních dějinách naší země. Do řeky se dostaly odpadní vody s toxickou látkou nebo látkami, a otrávily řeku na 40 km toku. Výsledkem byl úhyn desítek tun ryb a dalších vodních živočichů. Jako hlavní toxické látky byly identifikovány kyanidy. Viník havárie je dodnes neznámý, protože úřady v čele s Českou inspekcí životního prostředí neodebraly potřebné důkazní vzorky v klíčových místech. Jednalo se o vzorky na výústích z potenciálních zdrojů znečištění v neděli 20. 9. 2020, které mohly významně přispět k identifikaci původce havárie.

V rámci připravované novely vodního zákona se poměrně významně diskutuje o roli České inspekce životního prostředí v oblasti řešení havárií.

Národní plán obnovy se bez investice do podpory biodiverzity krajiny, budování lesů odolných klimatické změně a zadržováním vody v lese obejít nemůže.

Eroze byla na Zemi dlouho před příchodem člověka. Ale s jeho hospodařením na půdě nabrala místy na intenzitě. Zejména po novodobém rozorání úzkých políček a vytvoření stohektarových lánů s kukuřicí, a to i na svažitých pozemcích! S každým deštěm a táním vytváří hluboké rýhy. Staří sedláci se musejí v hrobě obracet... Dalo by se očekávat, že s kritikou minulé kolektivizační éry přijde rychlá náprava a krajina se stane ekologičtější. Vybudují se zasakovací meze, zatravněné údolnice, vysadí větrolamy, přestane se zkrátka devastovat. Žel, stal se pravý opak. Byly rozorány staleté polní cesty, o posledních mezích nemluvě. Kukuřice a řepka se staly nosnými plodinami zprůmyslněného velkoplošného zemědělství a na vedlejší efekty, jako je například eroze, se tolik nehledí.

Řepka byla v minulých jarech horkým mediálním tématem (a vykvetla obvykle o 2-3 týdny dní dříve než letos, fotka je z 9. května z Polabí). Dnes po ní kvůli koronaviru mediální pes ani neštěkne. Přitom problém nám tady zůstal.

Likvidace následků a vyšetřování příčin havárie na řece Bečvě v září minulého roku je až do dnešních dnů provázená pochybnostmi. Šetření Policie ČR, které zatím nebylo uzavřeno, zásadně omezilo přístup k informacím. Rozhodla jsem se získat přehled o postupu státních úřadů a institucí, kterým jsou rozhodující kompetence a odpovědnost v případě havárií na vodách svěřeny.

V souvislosti s nedávnou nešťastnou událostí eutanazie dvou medvědů na Slovensku je nutné vysvětlit, co se vlastně stalo a proč. Spolek Prales dětem dlouhodobě monitoruje velké šelmy na Slovensku a považuje za důležité se k nastalé situaci vyjádřit, a to na základě širších znalostí a zkušeností z terénu. Kauza vyvolala diskuze na sociálních sítích, ale jen vnější pohled nestačí. Je třeba vidět všechny okolnosti, všechny zainteresované hráče a jejich motivy.

Když sleduji tiskové zprávy, které se týkají lesního hospodářství, zmocňuje se mě pocit, že lesníci jsou dnes lovnou zvěří, kterou je třeba zredukovat a jejich počty nahradit ekology a vědci. Když se objevují zjednodušené pohledy ze strany laické veřejnosti, je to pochopitelné vzhledem k omezenému množství informací, které se jí v tomto směru dostává. Pokud se jedná o pohledy, byť kvalifikované, ale jednostranné, výsledkem by měl být syntetický a multidisciplinární přístup k řešení. Jestliže se však objevují řešení silová, nutno jejich aktéry upozornit, že v demokratických zemích přísluší tato řešení pouze státu, a to jenom proto, že jeho zástupci jsou zvoleni všemi občany. To patří k základním principům demokracie. Zdá se však, že v lesnictví tyto principy přestávají platit.