Ve středu dne 5. 5. 2021 začala Poslanecká sněmovna PČR projednávat ve 3. čtení návrh nového stavebního zákona (sněmovní tisk č. 1008) a souvisejícího změnového zákona (sněmovní tisk č.1009). Ministr životního prostředí vyjádřil ve svém vystoupení obavy o osud ochrany přírody v národních parcích, chráněných krajinných oblastí a dalších přírodních územích chráněných podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a to v souvislosti s pozměňovacím návrhem poslance Bauera k § 76 zákona č. 114/1992 Sb., vedeným pod číslem 7980. Návrh se týká odstranění možnosti správ národních parků a Agentury ochrany přírody a krajiny prosazovat v řízeních podle stavebního zákona ve zvláště chráněných územích veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny.

Reaguji na článek „Stát zná řešení vyprahlého Česka. Musí ale zaplatit těm, kdo ho drží v ruce“ (Seznam Zprávy, 6.5.2021). Nedávno jsem byl zde v diskusi nazván různými přívlastky „takový vědec, zelený ekolog a teoretik odtržený od praxe“, tak si snad svůj „kádrový profil“ tímto článkem moc „nezhorším“. A je třeba zdůraznit, že můj pohled je pouze odborný, ne politický.

Před volbami v roce 1992 stála naše společnost na podobném rozcestí jako dnes. Rozhodovala se mezi dvěma cestami hospodářské transformace. První cesta byla rychlá a vedla přes privatizaci státních podniků bez výraznější právní regulace. Druhá cesta byla pomalejší a podmiňovala privatizaci přijetím standardních evropských zákonů v oblasti kapitálového trhu. První cestu razila ODS v čele s usměvavým Václavem Klausem, který nevěděl, jak rozlišit čisté a špinavé peníze, a chtěl, aby se privatizace udělala rychle a pokud možno po tmě. Druhou cestu reprezentovalo Občanské hnutí složené z intelektuálů a právníků, jako byl Petr Pithart, Jiří Dienstbier či Dagmar Burešová, kteří varovali před privatizací bez pravidel a kromě peněz vyznávali i nějaké zásady. Lidé však tenkrát masově podlehli kouzlu Václava Klause a představě, že když to uděláme rychle, budeme se mít brzy jako v Německu. Volby skončily drtivým vítězstvím ODS, Občanské hnutí zmizelo v prachu dějin a Česká republika nastoupila éru 90. let, „doby kožené a železné“, kterou charakterizovala divoká privatizace, krachy investičních fondů a bank a rozkradení státního majetku v hodnotě až 1 bilionu korun. Tato doba stvořila i své „hrdiny“, z nichž ten největší nedávno spadl s vrtulníkem, a ten druhý největší nám už několik let vládne ve střetu zájmů, který je větší než krakatice obrovská.

V tomto textu chci podrobně popsat jeden z řady příkladů, kdy se Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) opět ukázala jako bezzubá a neschopná instituce. Tato kritika nemíří na všechny zaměstnance a rozhodně je neházím do jednoho pytle, protože v ČIŽP pracují i lidé nadšení a nelhostejní k životnímu prostředí.

Pokud dojde ve Sněmovně ke schválení stavebního zákona (který je teď ve třetím čtení, tedy už stačí jen trochu), a který si pro sebe navrhli developeři skrze ministerstvo pro místní rozvoj, bude to největší malér tohoto volebního období. Mnohem větší než střety zájmů premiéra či kauza Vrbětice. Protože to ovlivní naši zemi nadlouho a plíživě.

Chronologie je takováto. V pondělí 3. 5. 2021 vydá ČTK zprávu, že soudní znalec Jiří Klicpera dokončil svůj posudek k příčině otrávené řeky Bečvy. V úterý 4. 5. 2021 vydá iDnes zprávu, ve které píše, že posudek podezřívá společnost Energoaqua. 5. 5. 2021 Policie ČR potvrdila, že posudek obdržela. O svých závěrech má Policie ČR informovat na konci května.

Konec uhlí neznamená jen snížení emisí skleníkových plynů, ale povede to i k významnému zlepšení kvality ovzduší.

Pozměňovací návrh poslance Jana Bauera (ODS) k stavebnímu zákonu je jednoznačný – odebere kompetence ochraně přírody, co se týče povolování výstavby ve všech chráněných územích, tedy i v národních parcích! Jeho případné schválení Sněmovnou umožní v parcích masovou výstavbu apartmánů, hotelů, skiareálů, …čehokoliv… MŽP se postavilo proti tomuto návrhu, ale i přesto ho Hospodářský výbor PSP schválil!

Ani za devět měsíců práce a konzultací nezvládla česká ministerstva připravit Národní plán obnovy v takové podobě, aby odpovídal základním požadavkům a mohl být oficiálně odeslán do Bruselu. V den lhůty pro jeho odeslání do Bruselu v pátek 30. 4. totiž plán nesplňoval základní kritérium: že 37 % z investic musí jít na klimatická opatření. Podle našich odhadů je nyní na zhruba 33 %. Pokud by ČR plán v této podobě do Bruselu odeslala, Evropská komise by ho musela oficiálně zamítnout. Hlavní problém představuje komponenta Ministerstva zemědělství ve výši 15 miliard (2.6 Ochrana přírody a adaptace na klimatickou změnu), která v rozporu s metodikou EU vykazovala 100 % příspěvek ke klimatickým opatřením, Evropská komise však uznává zhruba jen polovinu (8 miliard).

Návrh nového stavebního zákona považujeme za výrazně rizikový a zhoršující současnou situaci. Předložené pozměňovací návrhy jeho systémové vady neřeší. Zelený kruh proto doporučuje návrh přepracovat a schválit v novém volebním období.