Ústavní soud rozhodl, že vyloučení ekologických spolků a veřejnosti z řízení navazujících na řízení, jež jsou vedena podle zákona o ochraně přírody a krajiny, je ústavně konformní.

Třebaže naši pozornost vloni poutal především Covid-19, oteplování Země se nezastavilo. Minulý rok byl podle evropského programu Copernicus globálně spolu s rokem 2016 nejteplejším v historii měření, o 1,25 °C teplejší než v předprůmyslové době (1850-1900), Byl rokem s nejvyšším dosud naměřeným obsahem skleníkových plynů v atmosféře a s nejvyšší dosud naměřenou hladinou oceánů. I u nás byl rok 2020 mimořádný z hlediska klimatu a počasí. V tomto příspěvku shrnuji to nejzávažnější, co se v ČR i na jižní Moravě v této souvislosti událo.

V žurnálu Vodohospodářské technicko-ekonomické informace 2/2008 je tabulka (číslo 2) udávající závislost charakteristik znečištění vod na vzdálenosti od zdroje znečištění.

Účast veřejnosti při projednávání staveb a záměrů, které mohou negativně ovlivnit životní prostředí každého z nás, je důležitou součástí ochrany kvality našeho života. A nejde jen o aktivity nevládních ekologických organizací. Jde o právo každého občana na kvalitní životní prostředí, které máme ústavně garantováno. Vyloučení veřejnosti ze stavebních řízení, které bylo výsledkem novely stavebního zákona v roce 2017, možná částečně omezilo činnost ekologických organizací, především ale zabránilo konkrétním občanům vyjádřit nesouhlas s likvidací zeleně nebo cenných přírodních lokalit v souvislosti s nejrůznějšími stavebními aktivitami v jejich městě. To na jedné straně určitě nepřispělo ke kvalitě života v městech a obcích, na straně druhé to ani nevedlo ke zrychlení povolování staveb. Pokud Ústavní soud označil novelu z roku 2017 za neodporující Ústavě ČR, bude nutné jeho rozhodnutí respektovat, a to i s vědomím, že k tomu došlo po velmi nepřesvědčivém hlasování (8 soudců pro a 7 proti). Přesto bychom se měli zamyslet nad úvahami ústavních soudců o hledání rozumnosti takové změny zákona. Jejich sdělení v tzv. disentním stanovisku (sedmi soudců) zní: “I kdyby totiž bylo možno připustit, že (změna zákona) sleduje legitimní cíl rychlého a hospodárného územního a stavebního řízení, je zřejmé, že tohoto cíle uspokojivě nedosahuje, a proto je právní úpravou nerozumnou.”

Krátké zamyšlení Martina Zajíčka, vedoucího Odboru vnějších vztahů Lesů ČR, nad článkem Lukáše Čížka „Informační válka o lužní les“, Ekolist.cz 27.1.2021.

Zdálo by se, že s článkem Františka Elfmarka by mohl dojít naplnění můj sen o tom, že v české veřejné diskusi o vlcích nebudou zaznívat jen hlasy z jejích extrémních pólů. A že těžiště téhle debaty bude naopak ležet někde v pomyslném středu možných postojů a názorů, kde půjde spíše o hledání společné cesty k řešení komplikovaného problému, než silové prosazování potřeb a představ té, či oné strany.

Za svůj docela dlouhý život jsem potkal mnoho lidí. Od těch, kteří byli starší a moudřejší než já, jsem „bral rozum“ ať už jako chlapec, student, mladý lesní inženýr, ředitel lesního závodu, nebo ředitel obecně prospěšné společnosti. Nejvíce jsem získal od těch, kteří v životě prošli nějakou provozní praxí, něco dokázali a přitom zůstali lidsky normální. Nedávali na odiv své tituly, funkční postavení, stovky vědeckých prací, nezdůrazňovali svou jedinečnost a nevnucovali své názory jako jedině správné. Přesto (nebo právě proto?) měli obecnou přirozenou autoritu, charisma a nebylo těžké od nich převzít spousty důležitých informací a zkušeností, které mi pomáhaly tříbit a doplňovat můj vlastní názor na smysl života, na poslání a odpovědnost lesnické profese či důležitost ochrany přírody.

Vlci se k nám začali vracet a rozšiřovat se na našem území (po více než sto letech) okolo roku 2018. Jelikož se dlouhodobě zajímám o stav a vývoj české přírody, zprávy o vlcích od té doby sleduji. Přítomnost vrcholového predátora v krajině považuji za důležitou a přírodě prospěšnou.

Na konci roku 2020 bylo rozhodnuto o odstavení jedné z největších a nejmodernějších uhelných elektráren v Německu. V provozu byla pouze pět let a její výstavba i konec je symbolickou ukázkou reality a environmentálních dopadů německé Energiewende.

Poslanec Martin Kolovratník podal do Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (PsP) větší množství pozměňovacích návrhů k tzv. změnovému zákonu, který je projednáván společně s návrhem nového stavebního zákona. Změnový zákon mění v návaznosti na nový stavební zákon desítky platných právních předpisů, z nichž několik přímo souvisí s ochranou životního prostředí.