Připravují se obce a města aktivně na konec skládkování, které má Česko legislativně stanoveno na rok 2024 nebo jaké jsou nejefektivnější cesty pro snižování směsného komunálního odpadu? Na tyto a další palčivé otázky aktuálně hledá odpovědi redakce odborného časopisu Odpadové fórum.

Rozbíhající se debata o rekodifikaci stavebního práva vytváří dojem, že česká společnost dospěla k přesvědčení o nedůležitosti nebo dokonce o nepotřebnosti kvalitního životního prostředí. Touha po čisté vodě v řekách, po likvidaci skládek zamořujících půdu toxickými látkami, po vzduchu, který nebude ničit lesy ani naše zdraví, prostě touha a volání po změně k lepšímu, kterou jsme společně prožívali v osmdesátých letech, jakoby se po třiceti letech vytratila.

Od začátku minulého týdne doslova frčím na vlně radostné euforie, chuti do života a činností všeho druhu v míře až nevídané. Uvědomila jsem si to po pár dnech a trochu přemýšlela, čím to vlastně je. Nic převratně pozitivního se v mém životě totiž nestalo. Mohla bych si to vysvětlovat ženskými cykly nebo tím, že se po měsíci klidového režimu způsobeným zraněním kolena můžu začít normálně hýbat. To ale nevypadalo jako ten hlavní důvod. A pak mi to došlo. Velkou měrou k mé radosti přispěla doslova vlna vzedmutí českých středoškoláků a středoškolaček, kteří se připojují k celosvětovým studentským stávkám za klima inspirovaným Gretou Thunberg a pod uskupením Fridays for Future chystají na pátek 15. března stávky po celé ČR.

My, níže podepsaní vědci a vědkyně, podporujeme klimatickou stávku středoškolských studentů svolanou na 15. 3. 2019.

Byl jsem vyzván redakcí Ekolistu, abych se vyjádřil ke středoškolským protestům, které v současné době probíhají po celém světě. V těchto dnech se totiž k protestujícím přidali i studenti střední škol v ČR, především gymnázií.

V nekonečných a stále bobtnajících diskusích nad příčinami a následky současného odumírání našich lesů, které je nazýváno kalamitou století, se objevuje několikero příčin/důvodů, které mají kořen v jedné hlavní, která (aspoň dle mého názoru) může za všechno. A není to kůrovec. Je paradoxní, že i na úplně Jižní Moravě (na jih od Brna), kde je smrk skoro stejně častý jako gepard, se hovoří o kalamitě kůrovcové, byť zde naše borovice a modříny (o jasanech nemluvě) decimují úplně jiní škůdci než lýkožrout smrkový. I když by si následující úvaha zasloužila víceoborové zobecnění, raději se budu držet lesů a lesnictví, neboť si myslím, že o těchto oblastech mám alespoň skromné povědomí.

Pracovní skupina Zálohujme.cz zveřejnila v lednu 2019 tři rozsáhlé studie, ze kterých vyplývá výhodnost zavedení zálohového systému v České republice. Okamžitě se rozhořela debata o tom, co by zavedení záloh znamenalo, a ve veřejné debatě zaznívají i mnohé mýty a nepravdy. Ty v našem seriálu uvedeme na pravou míru.

V domnění, že Světový den luskounů již vstoupil do povědomí a média o něm budou hojně informovat, jsem minulý Zoopisník věnoval čerstvě narozenému žirafímu samečkovi. Chyba lávky. Navzdory tomu, že jen o čtyři dny dříve zabavily malajsijské úřady bezprecedentních třicet tun (!) luskounů a částí jejich těl, v českých sdělovacích prostředcích dostali tito ohrožení savci jen minimum prostoru. Čest výjimkám, ale když jsem si na sociálních sítích udělal malou anketu, kolik lidí se o Světovém dni luskounů dozvědělo a odkud, s údivem jsem zjistil, že vesměs čerpali informace až z mé ankety.

V minulosti byl les využíván výhradně jako zdroj dřeva. Proto byla jeho úloha výhradně dřevoprodukční, byť poskytoval společnosti další nedřevní produkty. V průběhu staletími se ovšem postupně měnil životní styl společnosti, její potřeby, a tím se měnily i požadavky na les. Poptávka od společnosti byla zcela jasná: produkovat co nejkvalitnější dříví požadovaných sortimentů a přizpůsobit se požadavku průmysl. Proto se z přírodních lesů staly spíše plantáže na dřevo, kde v dřevinné skladně převažoval smrku nebo borovice, což do značné míry ovlivňuje aktuální stabilitu lesů a ostatní nedřevní funkce.