Zdálo by se, že s článkem Františka Elfmarka by mohl dojít naplnění můj sen o tom, že v české veřejné diskusi o vlcích nebudou zaznívat jen hlasy z jejích extrémních pólů. A že těžiště téhle debaty bude naopak ležet někde v pomyslném středu možných postojů a názorů, kde půjde spíše o hledání společné cesty k řešení komplikovaného problému, než silové prosazování potřeb a představ té, či oné strany.

Za svůj docela dlouhý život jsem potkal mnoho lidí. Od těch, kteří byli starší a moudřejší než já, jsem „bral rozum“ ať už jako chlapec, student, mladý lesní inženýr, ředitel lesního závodu, nebo ředitel obecně prospěšné společnosti. Nejvíce jsem získal od těch, kteří v životě prošli nějakou provozní praxí, něco dokázali a přitom zůstali lidsky normální. Nedávali na odiv své tituly, funkční postavení, stovky vědeckých prací, nezdůrazňovali svou jedinečnost a nevnucovali své názory jako jedině správné. Přesto (nebo právě proto?) měli obecnou přirozenou autoritu, charisma a nebylo těžké od nich převzít spousty důležitých informací a zkušeností, které mi pomáhaly tříbit a doplňovat můj vlastní názor na smysl života, na poslání a odpovědnost lesnické profese či důležitost ochrany přírody.

Vlci se k nám začali vracet a rozšiřovat se na našem území (po více než sto letech) okolo roku 2018. Jelikož se dlouhodobě zajímám o stav a vývoj české přírody, zprávy o vlcích od té doby sleduji. Přítomnost vrcholového predátora v krajině považuji za důležitou a přírodě prospěšnou.

Na konci roku 2020 bylo rozhodnuto o odstavení jedné z největších a nejmodernějších uhelných elektráren v Německu. V provozu byla pouze pět let a její výstavba i konec je symbolickou ukázkou reality a environmentálních dopadů německé Energiewende.

Poslanec Martin Kolovratník podal do Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (PsP) větší množství pozměňovacích návrhů k tzv. změnovému zákonu, který je projednáván společně s návrhem nového stavebního zákona. Změnový zákon mění v návaznosti na nový stavební zákon desítky platných právních předpisů, z nichž několik přímo souvisí s ochranou životního prostředí.

Někdejší mlýnský náhon v Zoo Praha je již nějakou dobu vypuštěný a nyní se vápní. Cílem je připravit ho na vysazení některých původních ryb, zejména karase obecného. Tato zdánlivě obyčejná, ale přitom v mnoha ohledech mimořádná ryba u nás dnes patří ke kriticky ohroženým druhům. Přispět k její záchraně je cílem projektu, který jsme začali realizovat společně s Biologickým centrem Akademie věd ČR.

Lesy ČR by bez dotací neměly na provoz. Na Soutoku jsou pod dlouhodobým tlakem ochrany přírody, s níž nedávno uzavřely přelomovou dohodu o změnách hospodaření. Zhruba v téže době se rozhodly vložit pět a půl milionu do projektu nazvaného „Monitoring biodiverzity a ekologických změn lužních lesů a luk v oblasti soutoku řek Dyje a Moravy“. Podnik spravuje téměř šestinu území republiky. Ale nikde jinde, pokud je mi známo, monitoring biodiverzity a ekologických změn v jeho režii neběží. Proč Lesy ČR tak náhle potřebují informace o přírodě lužních lesů? A jak s nimi asi naloží? Jde skutečně jen o monitoring?

1) Zásadní věc: přeorat dotační programy. Ubrat podporu na velkoplošné pěstování základních surovin (obilniny, kukuřice, řepka...), naopak výrazně přidejat na zušlechtění surovin do finálního potravinářského výrobku: maso a masné produkty, mléčné produkty, přímo konzumovatelné potraviny z luštěnin, ovoce, zelenina.

Lužní lesy v dolních částech řek Dyje, Kyjovky a Moravy, zvláště pak území Soutok pod Lanžhotem, se staly synonymem přírodní jedinečnosti a dlouhodobě přitahují pozornost nejen přírodovědců a turistů, ale i médií. Je to dobře, protože čím více lidí bude mít dostatek objektivních informací o tomto fenoménu, tím lépe bude možné zajistit správu, ochranu a dlouhodobě udržitelné využívání všech jeho funkcí ve prospěch celé společnosti.

Litva provedla zajímavou akci. Lidem, kteří se rozhodli zbavit starého automobilu, nabídla dotaci 1000 euro na elektrokolo či elektrokoloběžku. S ohledem na to, že vozový park v Litvě nepatří k nejmodernějším, tvoří jej přestárlé koncernové ojetiny, mnoho automobilů ani tuhle hodnotu nemělo, takže pro obyvatele šlo o vcelku zajímavou nabídku. Už s ohledem na to, že za tisíc euro se slušné elektrokolo dá pořídit. Takže se původní osmimilionová částka rychle vyčerpala a vláda přihodila další tři miliony, čímž se počet elektroprostředků zvýšil o jedenáct tisíc a zároveň z autooběhu vypadly nejhorší vraky. Pro představu, představuje to jedno procento automobilů v Litvě. Zdroj: Electrek.