Dovoluji se přispět do této debaty a na začátek deklaruju, že studentskou stávku podporuju a studentům děkuju. Sdílím s nimi pocit bezmoci, když většinová společnost, v čele s politickou reprezentací, ignoruje vědecky podložené informace a není ochotna přistoupit na zastavení využívání fosilních paliv a k rychlé transformaci ekonomiky směrem k dekarbonizaci. A omlouvám se jim.

V Ekolistu se rozvinula velmi zajímavá diskuse ke studentským stávkám. Studenti v poslední době hýbou veřejným míněním tak, jak se to jiným aktivistům vůbec nedaří. Takže jsem rád, když mohu přispět svým názorem právě v předvečer první celosvětové stávky, která se bude konat tento pátek, 15. března 2019. Podobně jako já, i většina dalších účastníků této diskuse studentské akce vítá, kritický pohled na ně uvádí kolega Wagner (zde a zde), určité dílčí připomínky má také Ladislav Metelka.

S tím, jak se objevují známky zpomalení hospodářského růstu, ministryně financí Alena Schillerová přemýšlí nad tím, kde začít šetřit. To asi každý rozumně uvažující člověk musí ocenit. Když se ale ukázalo, že škrtů by se mohl ke svým desátým narozeninám dočkat i program Nová zelená úsporám, negativní reakce na sebe nenechaly dlouho čekat.

Studenti se chystají stávkovat. Za klima. Má to ale jeden háček.

Připravují se obce a města aktivně na konec skládkování, které má Česko legislativně stanoveno na rok 2024 nebo jaké jsou nejefektivnější cesty pro snižování směsného komunálního odpadu? Na tyto a další palčivé otázky aktuálně hledá odpovědi redakce odborného časopisu Odpadové fórum.

Rozbíhající se debata o rekodifikaci stavebního práva vytváří dojem, že česká společnost dospěla k přesvědčení o nedůležitosti nebo dokonce o nepotřebnosti kvalitního životního prostředí. Touha po čisté vodě v řekách, po likvidaci skládek zamořujících půdu toxickými látkami, po vzduchu, který nebude ničit lesy ani naše zdraví, prostě touha a volání po změně k lepšímu, kterou jsme společně prožívali v osmdesátých letech, jakoby se po třiceti letech vytratila.

Od začátku minulého týdne doslova frčím na vlně radostné euforie, chuti do života a činností všeho druhu v míře až nevídané. Uvědomila jsem si to po pár dnech a trochu přemýšlela, čím to vlastně je. Nic převratně pozitivního se v mém životě totiž nestalo. Mohla bych si to vysvětlovat ženskými cykly nebo tím, že se po měsíci klidového režimu způsobeným zraněním kolena můžu začít normálně hýbat. To ale nevypadalo jako ten hlavní důvod. A pak mi to došlo. Velkou měrou k mé radosti přispěla doslova vlna vzedmutí českých středoškoláků a středoškolaček, kteří se připojují k celosvětovým studentským stávkám za klima inspirovaným Gretou Thunberg a pod uskupením Fridays for Future chystají na pátek 15. března stávky po celé ČR.

My, níže podepsaní vědci a vědkyně, podporujeme klimatickou stávku středoškolských studentů svolanou na 15. 3. 2019.

Byl jsem vyzván redakcí Ekolistu, abych se vyjádřil ke středoškolským protestům, které v současné době probíhají po celém světě. V těchto dnech se totiž k protestujícím přidali i studenti střední škol v ČR, především gymnázií.