Od zavedení EU ETS došlo v EU ke snížení emisí, proto odpověď na otázku v titulku se zdá být jasně pozitivní. Alespoň tak na ni odpovídá Evropská komise a její komisařka pro klimatickou akci paní Hedegaard. Je tomu však takto skutečně? Podívejme se na následující skutečnosti.

Ještě téměř nic neudělal a už vyvolal nenávistnou štvanici. Ředitel Národního parku Šumava PhDr. Jan Stráský popudil některé vědce jenom tím, že trvá na dodržování právních norem. Ne náhodou se jedná hlavně o ty, kteří donedávna působili ve vědecké sekci Rady NP Šumava. Ředitel Stráský se totiž rozhodl uvést radu do souladu se zákonem, ve kterém žádná vědecká sekce zmiňována není. V radě parku mají totiž ze zákona zasedat zástupci obcí, krajů a horské služby. Tento model standardně funguje v ostatních národních parcích.

Při přečtení nedávného rozhovoru s Yvon Slingenbergovou na mne opět dýchla beznaděj daná totální absencí kritického myšlení bruselských úředníků připomínajících kafemlejnky chválící svého chlebodárce. Proto mi nezbývá, než předložit alternativní kritickou analýzu dosavadních snah EU cílených na snižování emisí CO2.

Nový ředitel NP Šumava prý prohlásil, že návrat k divočině je iracionální ideologií, a pod záminkou ochrany před kůrovcem dal otevřeně zelenou kácení lesů. To začalo v měřítku masivnějším než dříve už v roce 2010. Nyní Jan Stráský zřejmě pro kácení uvolní i nejpřísněji chráněná území. Schizofrenie na Šumavě dosahuje vrcholu.

Součástí přístupových smluv států střední a východní Evropy k EU byla i jednání o evropsky významných lokalitách (EVL) a o ptačích oblastech (PO). Tato jednání však budoucí členské země pravděpodobně velmi podcenily. Druhová rozmanitost a ochrana přírody na územích ekonomicky vyspělých států s maximálně rozvinutým průmyslem či zemědělstvím - není již dost dobře možná. Zatímco rozsáhlá území postkomunistických zemí – například české hraniční pásmo či úrodné nížiny Slovenska - s velkým, dosud nevyužitým zemědělským potenciálem – jsou naopak optimální lokality pro ochranu přírody.

Tím, že Správa Národního parku Šumava a Ministerstvo životního prostředí ČR nastolily při spravování lesa management nezasahování, došlo zejména po zasažení území orkánem Kyril a nezpracování části polomů k rozsáhlé kůrovcové gradaci a uhynutí dospělého smrkového lesa, do současné doby asi na ploše 14 tis. ha. Zde se mrtvé stromy postupně rozkládají, a do 10 – 20 let většinou popadají. Mimo to vznikly, v místech, kde bylo možno kůrovce hubit, rozsáhlé paseky o rozloze přesahující 2, 5 tis. ha. To vše se událo na území Ptačí oblasti Šumava (Natura 2000), vyhlášené v roce 2004 o rozloze 968 km2, podle směrnic 79/409/EHS a 92/43/EHS. Její významnou součástí je také území NPŠ. Tato oblast byla vyhlášena k ochraně řady druhů ptáků, mimo jiné také těch, co hnízdí v dutinách starých stromů, šplhavců a sov. Jde o druhy: datel černý, datlík tříprstý, kulíšek nejmenší, sýc rousný, také ale strakapoud bělavý a kriticky ohrožený puštík bělavý. Uhynutím lesa, jehož konečná výměra se nepochybně ještě zvýší, došlo k vážnému postižení životního prostředí (biotopu) zmíněných druhů. V budoucnu zde totiž po dobu více než sto let nebudou přítomny staré stromy, v nichž by mohli hnízdit.

Jadernou havárii, kterou v japonské Fukušimě způsobilo zemětřesení a následná vlna tsunami, komentoval jak český prezident Václav Klaus, tak ČEZký generální ředitel Martin Roman. Oba panovníci přitom bohužel předvedli, že se pohybují mimo realitu.

Zajisté by se u člověka, který vždy zásadně a kategoricky odmítal (také v ČR!) výstavbu a provoz jaderných elektráren dalo očekávat, že se bude chtít na vlně vzedmuté nedávnými událostmi v Japonsku nějak „odvézt“.
Někteří lidé podvědomě očekávají, že budu chtít své jednoznačně negativní stanovisko k jaderné energetice nedávným neštěstím, ke kterému došlo v důsledku série havárií ve Fukušimě a na několika dalších jaderných zařízeních v Japonsku, nějak podepřít anebo odůvodnit.

Vážený pane předsedo vlády,
v zájmu bezpečnosti a prosperity České republiky Vás žádáme, aby se vláda České republiky připojila k provedení zátěžových testů jaderných elektráren navržených na úterní mimořádné schůzce k jaderné bezpečnosti EU a zároveň nově zanalyzovala budoucnost tuzemské jaderné energetiky.

Tomáš Feřtek ve svých komentářích ke způsobu šíření „zeleného evangelia“ položil několik otázek, na které je slušné odpovědět. Pokusím se o to v pořadí, jak se otázky objevovaly.