I mě mrzí, že výsledkem lesnického hospodaření je podle mého názoru jakási "osteoporóza" kostry územního systému ekologické stability krajiny, jehož je les podstatnou součástí. Třeba ne všude, ale svoji domněnku odvozuji z vlastních pozorování, mimo jiné i na Šumavě. Nejsem první ani jediný, kdo pochybuje nad současnou lesnickou praxí, celkem v kostce popsanou např. v příspěvku "Proč nesouhlasím s blokádou" lesníka Půlpána ze dne 12. 10. 1999. To je ovšem skutečně věc odborné diskuse, v pravém smyslu toho slova a netvrdím (na rozdíl od výše jmenovaného) nic z toho, co on tak vehementně vyvrací. Mimochodem, v zmíněném článku uvedené velmi hezké snímky z naší i německé strany ukazují smutnou realitu odezvy zdejšího lesního ekosystému na řadu momentálně spolupůsobících vnitřních i vnějších podmínek. Tyto skutečnosti jsou dávno známy a popsány v tzv. evoluční teorii, bohužel zejména v cizí literatuře a tudíž málo dostupné veřejnosti, ať už ji nazveme laickou či často i odbornou (bohužel a nejen z jazykových důvodů).

S úsměvem na rtech jsem si přečetl příspěvek ing.Půlpána, zaměstnance ředitelství Lesů ČR s.p. Hradec Králové. Tento pán obvinil Dr.ing.Pivce a své některé další lesnicky vzdělané kolegy z manipulování veřejností a záměrného zamlžování faktů. Sdělil čtenářům Ekolistu, že je potřeba do problému vnést světlo (pravděpodobně měl na mysli svůj příspěvek). Po přečtení jeho článku musím bohužel konstatovat, že pan Půlpán přinesl svým příspěvkem spíše tmu a mlhu a chtěl bych na některé jeho argumenty, tvářící se jako správné a podložené, reagovat.

Je mi smutno z pana Ladislava Půlpána, lesníka, který si naivně myslí, že jde na Šumavě o kůrovce. Bohužel nejde, kůrovec je pouze záminka Ing. Žlábka, kterou zcela povrchně, zato vytrvale opakují média. V parku, který byl do nástupu Ing. Žlábka téměř nedotčený a bez kůrovcové kalamity, jde především a hlavně o dřevo a o peníze za něj. Samozřejmě do kapsy vedení správy (zatím ještě národního) parku. Jedná se přece o příspěvkovou organizaci zřizovanou Ministerstvem životního prostředí, která má svou vlastní "hospodářskou činnost" .

Ráda bych reagovala na článek místopředsedy ČSSD Jaroslava Foldyny, otištěný v Ústeckém deníku 2. října letošního roku. Zaráží mne totiž útočná slova na adresu Ministerstva životního prostředí ve věci neudělení výjimky pro průchod dálnice D8 Českým středohořím.

Smyslem územního plánu (ÚP) je stanovit pravidla a regulativy rozvoje území - jinak by se ÚP nemusel vůbec vytvářet, a město by se mohlo nechat napospas živelnému vývoji. Z toho je jasné, že ÚP nemůže vyhovět všem, kteří chtějí právě svůj pozemek výhodně uplatnit na trhu s nemovitostmi. Rozdíl mezi cenou např. louky a stavební parcely je propastný, a to vede k mimořádnému tlaku na územní plánovače. Dalším mimořádně silným tlakem je snaha stavebních firem a investorů získat finančně zajímavé stavební zakázky - to se týká především velkých dopravních staveb.

Názor pana Dr. ing. Pivce mně připadá zajímavý z jednoho pohledu - a sice jako další z mnoha důkazů jak snadno lze manipulovat s laickou veřejností. Stačí podat jen část informací, zaštítit se líbivými hesly a to vše neustále donekonečna opakovat, dokud veřejnost neuvěří. Jak líbivě znějí slova - nebudeme nic dělat, vždyť příroda ví nejlépe jak na to. Budeme sledovat a ono se to srovná. Každá gradace má svůj konec, dojde k přemnožení predátorů a gradace se utlumí bez holin, které jsou v těchto polohách nezalesnitelné, atd. atd.

Včera jsem jela tramvají na Velvyslanectví Spolkové republiky Německo, kde byla recepce ke Dni německé jednoty.

Nedávno jsem si byl prohlédnout předmět blokády ekologických aktivistů a porosty v jeho nejbližším okolí. Z toho, co jsem viděl, jsem nabyl dojmu, že to už není ani vztah lesák vs. les (natož národní park), ale jakási fundamentální bezohlednost ve smyslu "po nás potopa".

Nechci používat kosmetiku testovanou na zvířatech, nechci jíst vajíčka z velkokapacitní drůbežárny, nebudu chodit v botách z tuleňů a samozřejmě nechci dýchat vzduch zamořený dioxiny ze spalovny na plasty a ti, co kácejí amazonské pralesy, ti mě přímo okrádají o kyslík. Proti tomu všemu mohu podepisovat petice, účastnit se protestních akcí a nejrůznějších výstavek na daná témata. Tato témata chápu jako "globální" i když slovo "globální" není nyní moc populární.

yhlášení každého nového zákona provázejí mnohá očekávání. Zpravidla se očekávají změny k lepšímu a nejinak je tomu i u veterinárního zákona. Zákon o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů má číslo 166, je z 13. července 1999, stručně se nazývá veterinárním zákonem a platnosti nabývá 28. září 1999. Tento zákon nahrazuje zákon o veterinární péči z roku 1987 ve znění z roku 1991. Jeho přijetím byl především učiněn další významný krok na úseku komplexní ochrany zvířat a lidí i ochrany životního prostředí, který přispěje i k harmonizaci našeho právního řádu s právem EU.