Území Česka sestává z pestré škály různorodých oblastí, od Boubínského pralesa až po průmyslové zóny velkých měst. Liší se například hornatostí, pestrostí vegetace, nasyceností půdy, podílem městské zástavby, množstvím a velikostí vodních ploch, lesů, pastvin a polí, i intenzitou hospodaření. Všechny tyto činitele mají vliv na krajinné zdraví, které se pak v každém kraji trochu liší. Podívejte se, jak si vede právě ten váš.

Výkyvy počasí v posledních letech, zahrnující nerovnoměrné rozložení srážek zvláště ve vegetační době ve spojení se zvyšujícími se teplotami, vedou k oslabení lesních porostů vůči působení stresových faktorů. Oslabené stromy tak mají sníženou schopnost obrany proti působení biotických škůdců. Situace je nejvážnější u smrku ztepilého. Chřadnutí se však týká i borovice lesní.

Zdivočelý holub je v očích části veřejnosti velmi kontroverzní zvíře. Naše legislativa ho navíc nepovažuje za volně žijícího živočicha. Tedy by mu ani neměly pomáhat záchranné stanice, pokud se ocitne v nouzi. Jenže, odepřete pomoc zvířeti jen proto, že se narodilo ve špatném hnízdě.

To, co borůvkám dává jejich modrou barvu, jsou drobné vnější struktury ve voskovém povlaku borůvek. Stejné je to u švestek, trnek, plodů jalovce. Zjistili to vědci z Bristolské univerzity.

Kojotí učení pochází ze Spojených států jako cesta k obnovení hlubšího propojení průvodců s přírodou. Jeho autoři se učili od domorodých kmenů Severní Ameriky a propojili jejich učení s programy zaměřenými na ochranu přírody. Vznikl soubor v praxi ověřených technik, které jsou jádrem této metody, pokud tak kojotí učení můžeme nazvat. Podobně jako v přírodní pedagogice je i v kojotím učení zásadní vnitřní nastavení průvodce, jeho vnímavost, zvědavost a hravost v kontaktu s přírodou. Pokud průvodce cítí, že mu některá z těchto kvalit schází, přichází kojot – průvodce na hranici světů.

Jedním z nejrozšířenějších důsledků vojenských zásahů do přírodní krajiny je výstavba opevnění. Už jsme psali, že důsledky výstavby zdí a plotů podél státních hranic (zde, zde a zde) vytvářejí překážky v pohybu suchozemských živočichů a vedou k vysoké úmrtnosti a narušení životních cyklů. Mnohem větší škody na životním prostředí však způsobují zákopy a bunkry, jejichž výstavba se rozrostla do obrovských rozměrů, protože ruská válka na Ukrajině postupně přerůstá v zákopovou válku. Tento článek se bude zabývat vlivem podzemních úkrytů na životní prostředí: zákopů, bunkrů a dalších opevnění.

Pastevní experiment v Betlémě, části Oldřichova v Hájích, započal v roce 1998 a patří tak k nejstarším v Evropě. Vědci zde zkoumají, jak nejlépe obhospodařovat louku tak, aby si udržela druhovou rozmanitost a dostatek živin v půdě. Podobný experimentální výzkum i na dalších pěti jizerskohorských loukách a na jednom stanovišti na Českolipsku přechází nově pod katedru biologie a ekologie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL (FP). Z Výzkumného ústavu rostlinné výroby (VÚRV) přešlo pod fakultu i všech pět výzkumníků.

Česká botanická společnost vyhlašuje každoročně rostlinu roku. Cílem je upozornit na ohrožené nebo jinak zajímavé druhy naší květeny a seznámit širokou veřejnost s jejich biologií, ekologií a případně i jejich ochranou. Pro rok 2024 byl vybrán kosatec sibiřský, vědeckým jménem Iris sibirica.

Staří Římané se konzumace vína rozhodně nezříkali, patřila neodlučně k jejich všedním životům. Dospělý muž – ať už otrok nebo patricij – denně ustál kolem dvou sextárií vína. Tedy přibližně jeden litr. Samozřejmě že kvalita moku pro otroky se od toho pro patricije silně lišila. Tehdejší víno navíc často chutí připomínalo spíše slabý ocet, a pilo se silně ředěné vodou. I tak ale hrubý průměr spotřeby na každého obyvatele impéria – včetně žen a dětí, jež si neodříkaly též – činil ročně 250 litrů vína.

Opylovačů v ČR i ostatních státech EU rapidně ubývá, mnohé druhy z nich jsou na pokraji vymření. Jejich význam přitom spočívá nejen v produkci potravin. Opylování je nezbytnou podmínkou zachování stabilních a různorodých ekosystémů. Vzájemnou interakci mezi rostlinami a hmyzem nelze ničím nahradit. V lednu se proto na Ministerstvu životního prostředí znovu sešly víc než čtyři desítky zástupců vědců a ochránců přírody. Ti společně prezentovali a diskutovali své výsledky, zkušenosti i doporučení pro úspěšnější ochranu opylovačů, zejména pro druhy volně žijících opylovačů. I na ně je zaměřena novela zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou Ministerstvo životního prostředí právě dokončuje.