V pátek skupina ochránců přírody z Ukrajiny navštívila milovickou rezervaci velkých kopytníků. Zástupci ekologických organizací, národních parků, chráněných krajinných oblastí nebo odborů životního prostředí místních samospráv se seznámili s prvky ochrany přírody založené na obnově přírodních procesů prostřednictvím velkých kopytníků. Informuje o tom organizace Česká krajina.

Projekt Zeptej se vědce obdržel následující dotaz: "Válka se dnes rozebírá ze všech pohledů, ale nesetkal jsem se s „posouzením“ války z pohledu životního prostředí. Například jakou „uhlíkovou stopu“ mají různé druhy munice či použité techniky, jak moc je poškozováno prostředí v místě probíhajících bojů a jak dlouho se předpokládá, že bude přírodě trvat obnova do předválečného stavu, případně další souvislosti. Děkuji." Na dotaz za projekt odpovídala Kristýna Kantnerová.

Většina plazů dnes patří mezi zvláště chráněné druhy i proto, že jim mizí vhodná stanoviště pro líhnutí, jako staré vykotlané stromy, komposty či hromady hnoje, které bývaly u každého hospodářství. Pomoci jim tak může například budování tzv. hadníků, které na vhodných lokalitách vytváří i liberecký spolek Čmelák.

Jedle bělokorá byla v minulosti významnou dřevinou našich lesů. Avšak vlivem řady faktorů její zastoupení postupně klesalo až na současných 1,2 %. V dospělých porostech se jedle uchovala především tam, kde byly méně příznivé podmínky pro zavádění smrku, případně tam, kde výsadba smrku byla limitována vlastnickými poměry, například v družstevních či selských lesích.

Buřníček žlutonohý, latinským názvem Oceanites oceanicus, se stal 404. ptačím druhem pozorovaným na území České republiky. Informuje o tom Český svaz ochránců přírody.

To, že se zvyšuje průměrná teplota planetární atmosféry a dochází i k patrnému oteplení oceánů, vaší pozornosti nejspíš neuniklo. Stranou zájmu nicméně stojí další forma oteplení. Zvyšující se teploty půdy. A to, jak horká se stává země pod našima nohama, má až překvapivě vážné dopady.

Botanická věda má přibližně 2300 let, fyzika je zhruba o sto let starší. Solidní zoologie pak datuje svůj počátek k 16. století, zatímco ekologie, coby soustředěné bádání, je s námi od roku 1866. Vedle toho je obor zvaný silniční ekologie, který letos „slaví“ třicátiny. Úplný benjamín. Na významu jí ale mládí vůbec neubírá. Jak vlastně vznikla a o čem je?

Rozsvítit si pouhým zmáčknutím vypínače nebo zatopit v celém bytě pomocí jednoho tlačítka už je pro nás taková samozřejmost, že ani nepřemýšlíme, odkud se k nám elektřina dostává. Z pohledu výroby elektřiny jsou v České republice tepelné elektrárny, spolu s jadernými, těmi nejdůležitějšími. Popílek, který v tepelných elektrárnách zůstává po spálení uhlí, je zachytáván a ukládán na odkalištích. Kdo by si myslel, že v takovém prostředí nic nepřežije, tak by se mýlil. Biodiverzitu těchto sedimentačních nádrží studovaly výzkumné týmy Roberta Tropka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Biologického centra AV ČR a Davida Boukala z Jihočeské univerzity. Jejich objevy mění dosavadní pohled na ochranu biodiverzity.

Vědci z Lesnické a dřevařské a Agronomické fakulty se v Mongolsku snaží stabilizovat písečnou dunu, která ohrožuje jednu z tamních vesnic. Využít chtějí především jilmy podporované různými inovativními půdními aditivy. Informuje o tom Mendelova univerzita v Brně.

Nejrozšířenějším zdrojem dlouhodobých dat o zdravotním stavu lesů v Evropě je program ICP Forests, který sleduje míru defoliace (ztráty olistění) v síti 5500 monitoračních ploch. Pozitivním jevem pro další vývoj v České republice je dobrý zdravotní stav mladých lesů ve věku do 60 let. Naopak patrný je dlouhodobý trend zhoršování zdravotního stavu borovic. Nejlepší zdravotní stav vykazuje dlouhodobě buk, ovšem i zdravotní stav smrku a dubu je poměrně setrvalý. Žádný datový zdroj ale nepostihuje zdravotní stav lesů komplexně – v rámci programu ICP Forests nelze například zachytit současnou kůrovcovou kalamitu. Pro objektivní hodnocení zdravotního stavu lesů je nutné kombinovat více informačních zdrojů.