Zoo Praha: Stanovisko ke změnám názvosloví ptáků i dalších druhů zvířat

V momentě, kdy do jasně cílené a promyšlené komunikace vstupuje názvoslovný chaos, v jehož rámci hrozí, že se zažitý bažant Edwardsův změní na „bažanta annámského“, je práce ochranářů významně ztížena.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | cuatrok77 / Flickr

Zoo Praha tímto textem nechce přispívat šumu už tak nepřehledné debaty. Naopak si dává za cíl jasně deklarovat své stanovisko v otázce změn národního názvosloví živočichů, a to co možná nejvíc nadčasově a zejména v kontextu jednoho ze svých zásadních poslání, tedy s ohledem na osvětu a vzdělávání široké veřejnosti.

Zoologické zahrady se v Česku těší z respektované pozice. V očích široké veřejnosti jsou relevantními vzdělávacími institucemi, které spolehlivě generují kvalitní a věrohodný obsah, ať už jde o cedulky v areálu zoo, příspěvky v tradičních médiích i na sociálních sítích či ve svých populárně-naučných i odborných periodicích. Nezapomínejme, že zoologické zahrady jsou nejnavštěvovanějšími turistickými destinacemi v zemi a současně největšími a nejznámějšími místy, kde se široká veřejnost seznamuje s divokými zvířaty a do větší či menší míry i s informacemi o nich.

Naplňování vzdělávací funkce moderní zoologické zahrady není lehký úkol zejména s ohledem na masovost jejího publika. Jde o práci, která musí být ze své podstaty vedena trpělivě, usilovně, kontinuálně a koherentně. Ve svém dopadu musí být srozumitelná, přehledná, ideálně také důvtipná a atraktivní. Chaos se nepojí ani s jednou z vyjmenovaných kvalit. Bohužel právě chaos nastává, pokud přistoupíme na nedostatečně opodstatněné změny názvosloví, tedy něčeho naprosto základního, s čím se člověk při poznávání toho kterého zvířecího druhu seznamuje zpravidla jako první.

Výroky o tom, že názvosloví není závazné a že si může každá zoologická zahrada uvést na cedulkách preferovaný název, jsou vysoce problematické. V takový moment vznikne zmíněný chaos a soudržnost je ta tam. V návaznosti na rozmělnění pak trpí osvěta. Představa některých o tom, že vzdělávací pracovníci či materiály mohou lidi poučovat o různosti názvosloví, je naprosto zcestná.

Prioritou musí být informace o samotném zvířeti, o způsobu jeho života, o oblastech výskytu, o rizicích či důvodech jeho ohrožení a o jeho ochraně, nikoliv vysvětlování synonymní terminologie. Nepřehlednost není atraktivní a pozornost veřejnosti je stejně tak cenná, jako je limitovaná. Nemůžeme si dovolit jí plýtvat na nepodstatném.

Nabízí se také otázka – proč tedy vůbec někdo dlouhá léta sestavuje nové názvosloví, když je výsledek mnohaletého snažení nezávazný a každý s ním může naložit podle svého?

Návštěvník, který se s madou modrotemenným seznámí díky cedulkám před voliérou či Lexikonu zvířat Zoo Praha bude v jiných zdrojích pátrat po tomto druhu a dost dobře se nemusí dobrat uspokojivých výsledků. Nejenže může nalézt označení „papoušek modrošíjný“ vycházející z jedné starší terminologické revize, ale nově by se mohl dopátrat i názvu „alexandr modrošíjný“, který je součástí nynějšího problematického seznamu změn.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | lonelyshrimp / Flickr

Příkladem budiž mada modrotemenný, asijský papoušek, kterého Zoo Praha chová a představuje návštěvníkům v Rákosově pavilonu, tedy v expozičním celku podstatně cílícím na osvětu v oblasti ochrany přírody, zachování biotopů či boje proti nelegálnímu pašování papoušků. Návštěvník, který se s madou modrotemenným seznámí díky cedulkám před voliérou, informační tabuli před pavilonem, tištěnému či webovému Lexikonu zvířat Zoo Praha či díky časopisu pražské zoo, bude v jiných zdrojích pátrat po tomto druhu a dost dobře se nemusí dobrat uspokojivých výsledků. Nejenže může nalézt označení „papoušek modrošíjný“ vycházející z jedné starší terminologické revize, ale nově by se mohl dopátrat i názvu „alexandr modrošíjný“, který je součástí nynějšího problematického seznamu změn.

Laická veřejnost, která projeví zájem, by neměla být vystavena zmatečnosti a nekoherenci. Naopak by takovým lidem měly jít odborné instituce naproti. Argument, že české názvosloví ptáků neodpovídá revizím taxonomie, které se z pochopitelných důvodů pramenících z objevů na poli genetiky promítly do vědeckých názvů, není z našeho pohledu relevantní. Odborná obec se mezi sebou totiž beztak dorozumí pomocí vědeckého názvosloví. Pouze veřejnost utrpí ztrátou něčeho zažitého. Dopad takových změn by byl nejen formálně nepraktický a současně finančně náročný (předělání cedulek, vzdělávacích materiálů, literatury), zneplatnil by práci, která se předělat nedá (publikace, mediální obsah apod.), ale ve svých důsledcích by uškodil především samotným zvířatům.

Dalším příkladem může být bažant Edwardsův, o jehož záchranu ve volné přírodě Zoo Praha i další instituce dlouhodobě usilují. Přimět veřejnost přispět v rámci fundraisingu na pomoc jakéhokoli bažanta je náročné – nejde bohužel o stereotypně atraktivní zvíře. V momentě, kdy do jasně cílené a promyšlené komunikace vstupuje názvoslovný chaos, v jehož rámci hrozí, že se zažitý bažant Edwardsův změní na „bažanta annámského“, je práce ochranářů významně ztížena.

Přečtěte si také |

Miroslav Bobek: Jaké problémy by nové názvosloví ptáků přineslo zoologickým zahradám?

Zkrátka a dobře: Když můžeme mít v českém jazyce „velrybu“ a označovat tímto výrazem živočicha, který rybou není, pak se domníváme, že měnit „modré temeno“ za „modrou šíji“ či odkaz na pana „Edwardse“ vyměnit za připomínku podobně neznámé geografické oblasti „Annam“ považujeme za nesmyslné. A to jsou jen dva příklady z možných desítek, ne-li stovek podobných případů.

Člověk pojmenovává svět kolem sebe, aby ho poznal, aby ho chápal a aby mu rozuměl. Pokud chce někdo něco přejmenovat, měl by mít dotyčný navrhovatel změny velmi dobrý důvod, který povede právě k lepšímu poznání, chápání a porozumění. Zoo Praha takový důvod ani po zralé úvaze mnoha jejích odborníků z oblasti zoologie, ochrany přírody, vzdělávání či komunikace s veřejností nenašla. Nehasme to, co nás nepálí, ale naopak projevujme píli tam, kde to má smysl.