Teploty šplhající vysoko nad 30° C snáší špatně nejeden člověk. A podobně na tom jsou i zvířata. Voda na zahnání žízně nebo osvěžující koupel může být zejména ve městech pro divoká zvířata nedosažitelná. Trpět vedry a žízní mohou ale i domácí mazlíčci a hospodářská zvířata.

Už uplynul více než rok od chvíle, kdy jsme si doma v kuchyni ubytovali malou žížalí populaci. Od té doby jsme si s nimi užili trochu starostí i radosti. A té bylo víc. Věřili byste třeba, že večer, kdy se všechno zklidní, můžete žížaly poslouchat, jak vesele "chroupou"?

Každý rok přijímají záchranné stanice pro živočichy tisíce nalezených zvířat. Zhruba polovinu z nich tvoří mláďata. Ne vždycky ale lidé při nalezení mláděte v přírodě zareagují správně. Podle Zuzany Pokorné ze Záchranné stanice Lesů hl. m. Prahy panuje mezi lidmi co se týká mláďat stále velká neznalost. Někdy by lidé malému zvířeti měli pomoci – a nepomůžou. Jindy je tomu naopak.

Krátce střižený anglický trávník obehnaný tújemi má sice své kvality, ale včely ani čmeláci se na nich příliš nenapasou. Přitom včely podle včelařů potřebují miliony květů. A to od jara až do podzimu. Na jaře na vrbách, později na rozkvetlých loukách.

Slunce začíná opatrně hřát a vy už možná oprašujete zahradnické náčiní a rozmýšlíte, s čím na své zahradě začnete. Než se do něčeho pustíte, zamyslete se, jestli k práci nepřizvat děti. Možná něco bude trvat trochu déle, možná to nebude udělané úplně přesně tak, jak byste to svedli sami. A leccos se bude muset pak bez dětí předělat a opravit. Děti to však bude bavit. A užít si to můžete i vy.

Chtěli mít přístup k čerstvé zelenině od českých farmářů. Chtěli znát toho, kdo jimi zakoupené potraviny vypěstoval. Nebo chtěli na vlastní kůži poznat, jaké to vlastně je být zemědělcem odkázaným na vrtochy počasí. A tak se stali „KáPéZetkou“, neboli komunitou podporující zemědělství (KPZ). Navázat přímou spolupráci mezi farmářem a skupinou jeho zákazníků může každý, důležité jsou hlavně organizační schopnosti.

Prodloužit slepicím z velkochovů život a dát jim šanci poznat slunce nebo trávu, propagovat domácí chov slepic a nákup vajíček z alternativních chovů. A také změnit vnímání lidí slepic jako hloupých tvorů. To všechno si za svůj cíl vytkla nová iniciativa Slepice v nouzi, která odstartovala na podzim loňského roku.

Neutuchající poptávka po mořských plodech žene další a další rybářské lodě lovit další a další ryby. Jak tvrdí Jan Freidinger, který v organizaci Greenpeace vede oceánskou kampaň, 90 procent světových oceánů je přelovena a řada druhů ryb je na kraji vyhubení. Co s tím můžeme dělat my, spotřebitelé? Pečlivě si vybírat druh ryby i to, jak a v jakých vodách byly chycené. Od zítřka to bude snadné díky povinnému značení. A kdo chce mít ohledně světových oceánů úplný klid v duši, ať kupuje českého kapra.

Blížící se zima je pro volně žijící zvířata tím nejnáročnějším obdobím. Zvířata musí snášet nízké teploty, vyrovnat se s nedostatkem potravy a zamrzlými loužemi nebo náročným pohybem ve sněhu. My lidé jim můžeme při jejich strastech alespoň trochu pomoci. Začít s přikrmováním můžeme už nyní, aby si zvířata na naše krmítko zvykla a v nejkrutějších mrazech věděla, kam za potravou.

K Velikonocům neodmyslitelně patří barvení a zdobení vajec. Přes to nejede vlak. K vajíčkům se váže jednoduchá legenda: mohou pocházet z klecového chovu, což je pro nosnice asi to největší peklo, z halového chovu, což je trochu lepší, ale furt žádný med, z volného výběhu a nebo nejlépe z ekologického zemědělství, kde se na pohodu zvířat dbá nejvíce. Je to taky trochu o penězích, ale hlavně je to o nás a našem rozhodnutí.