V tomto roce bohužel nemám skoro žádný čas na popularizaci témat, která mě baví a živí. Projektujeme, stavíme a dozorujeme totiž tolik „nefunkčních“ kořenových čistíren pro rodinné domy, penziony, obce, čištění důlních vod až po kavárnu uprostřed Prahy, kde bude vyčištěná voda sloužit pro splachování, že na nic moc jiného nezbývá čas. Když ale vyjde článek, kde odborný pracovník nahromadí tolik pseudofaktů vedle sebe, je potřeba práci odložit a podívat se na to, jak je to doopravdy.

Vážený pane primátore, vážení radní,
mnohá města po celém světě vzala jarní vlnu pandemie vážně a následná opatření proměnila v příležitost ke změně mobility svých obyvatel. Lidé se ze strachu z nákazy začali vyhýbat hromadné dopravě a města jim proto záhy nabídla bezpečné alternativy. Představitelé těchto měst si uvědomili závažnost rizik, a pro dopravu až fatálních následků, kdyby z obav před kontakty ve veřejné dopravě dojíždějící začali masivně využívat individuální automobilovou dopravu. Proto nejen rychlou výstavbou nebo vyznačením bezpečné infrastruktury, ale také veřejnými výzvami motivovali své obyvatele ke zvážení způsobu cestování.

Problémy aktuálně platného stavebního zákona jsou nejvíce postižena velká města, jako je Praha, ale i Brno, Ostrava, Plzeň nebo Liberec. Proto také více než rok jednala s Ministerstvem pro místní rozvoj (MMR) o nutných změnách v legislativě. Stát dnes bez zodpovědnosti plánuje za města, přestože je odtržen od jejich reality a potřeb. To je klíčové změnit, aby města jako motory ekonomiky prosperovala. Stát o to ale evidentně nestojí, v návrhu nového stavebního zákona se zkušenosti a potřeby velkých měst vůbec neprojevují. Dnes jej začala projednávat Poslanecká sněmovna.

Dušan Kosour ve svém textu Proč není obec Hostětín ekologická a její chování není udržitelné? kritizuje kořenovou čistírnu v obci Hostětín. Radim Machů z Hostětína panu Kosourovi odpovídá. Následuje původní text pana Kosoura, který je proložen odpověďmi pana Machů.

Začnou dobrou zprávou – těch není nikdy dost. Zvlášť teď. Včera jsem na vlastní uši od ředitele České inspekce životního prostředí slyšel, že po havárii bylo odebráno asi 60 vzorků a inspekce zkontrolovala 21 podniků. Vzorky putovaly na analýzu do několika laboratoří. Jedna z mých velkých obav – že vzorky spláchla voda a čas – je zažehnána. Vzorky jsou! Nevíme sice zatím, u koho, nebo co řekla jejich analýza, ale jsou.

Ačkoli je mi soutěž o ekologického Oskara Energy Globe velmi sympatická a jsem přesvědčen, že má svůj smysl, chtěl bych se tímto otevřeným dopisem ohradit konkrétně proti udělení ceny obci Hostětín. Vysvětlím, proč není obec ekologická a její chování není udržitelné. Pozn. red.: Přečtěte si reakci Radima Machů z Hostětína.

Dnešní projednávání ekologické havárie nám nepřineslo žádné nové informace. Kolem celé kauzy je stále mnoho otázek, které zůstávají stran MŽP a ČIŽP nezodpovězeny s tím, že vzhledem k probíhajícímu policejnímu vyšetřování není možné cokoli zveřejňovat nebo spekulovat.

Ve všech ohledech nestandardní příprava vládního návrhu nového stavebního zákona se zapíše do dějin legislativy tučným písmem. Čeká nás totiž i hodně nestandardní projednání v Poslanecké sněmovně. Jde přitom o klíčový zákon, který v době klimatické krize a přicházející hospodářské krize ovlivní život každého z nás.

Byla doba, kdy Češi jásali, že se “vláda věcí lidu” k lidu navrátila, leč byla také doba, kdy sousloví věci veřejné bylo silně spojeno s podivným podnikatelským projektem Víta Bárty a s jeho neslavným působením nejen v Poslanecké sněmovně, ale také ve vládě České republiky. Přesto jsme již před více jak dvaceti lety, tedy dávno před našim vstupem do Evropské unie, udělali významný krok k lepšímu informování občanů a k jejich zapojení do rozhodování o otázkách ochrany životního prostředí a lidského zdraví. Jako stát jsme dobrovolně přistoupili k „Úmluvě o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí”, která bývá zkráceně označována jako „Aarhuská úmluva”. Z právního hlediska se Česká republika rozhodla stát stranou (členem) mnohostranné mezinárodní smlouvy, přičemž je důležité zmínit, že podle české Ústavy mají ratifikované mezinárodní smlouvy v případě konfliktu s českým zákonem přednost.

Firma DEZA zveřejnila 16.10. 2020 na svém webu text „Reakce na polemiku doc. Marka Petřivalského“ (zdroj: Reakce na polemiku doc. Marka Petřivalského), ve kterém se podepsané „vedení společnosti“ vyjadřuje k mým článkům věnovaným kyanidové otravě řeky Bečvy,  zveřejněným na diskuzním fóru DŽurnál. Stanovisko vedení společnosti DEZA vychází z dojmu, že jsem měl chtít „natolik vidět Dezu jako viníka otravy ryb v Bečvě“, že jsem si dal „hodně práce, aby vymyslel spoustu teoretických argumentů“. Jako autora článků mě jistě potěšilo, že vedení firmy DEZA mým „teoretické argumentům“ věnuje takovou pozornost. Jak se může přesvědčit každý čtenář (a reakce mnohých to potvrzují), v mých článcích jsem v prvé řadě nehledal viníka, ale poukazoval na nesrovnalosti v předešlých vyjádřeních firmy DEZA ohledně zpracování odpadních vod obsahujících kyanidy, a na tomto základě rozporoval rozhodnutí České inspekce životního prostředí a následně i Policie ČR vyloučit firmu DEZA z okruhu možných původců kyanidové otravy Bečvy.