Jako člověka několik let působícího ve fotovoltaice mě často fascinuje, jak jednoduše si mladá generace z řad Fridays for Future představuje dekarbonizaci energetiky pomocí obnovitelných zdrojů energie (OZE). Domnívají se, že uhelné elektrárny jsou nadbytečné a jejich odstavení je pouze otázka politické vůle. Soláry a větrníky považují za zdroje se zanedbatelnou ekologickou stopou. Jejich závislost na počasí, a tudíž nespolehlivost, nepovažují za problém, protože v možnostech ukládání energie „děláme pokroky“. Bohužel mnozí ekologičtí aktivisté na základě těchto domněnek blokují skutečná řešení, která už několik desetiletí fungují a chrání planetu. Na západě to už teď vede ke zbytečným emisím stamilionů tun CO₂ a mnohým dalším ekologickým škodám.

Dne 14. 10. 2020 vyšlo v Ekolistu stanovisko Komise pro životní prostředí Akademie věd k projektu D-O-L s mým podpisem, který jsem neautorizoval. Na textu jsem se částečně podílel, ale nakonec tam došlo k - pro mne - nepřijatelným změnám, které v následujících dvou odstavcích uvádím na svoji pravou míru. Potom následuje moje kritika kanálu.

Byl jsem před časem přátelsky vyzván, abych okomentoval a podpořil plány EU na snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030. Protože nejsem expert na emise a protože evropskou politiku příliš nesleduji, tak jsem zaváhal. Asi bych se měl nad sebou zamyslet, ale zastupuji Česko v několika mezinárodních organizacích (např. Mezivládní panel pro změnu klimatu) nebo pracovních skupinách (např. pro výměnu klimatických dat Světové meteorologické organizace) a evropskou úroveň už fakt nestíhám sledovat. Ale když jsem se vyjádřil ke Green Dealu, tak jsem se na plánované snižování EU emisí z toho globálního pohledu také podíval.

Návrh společné zemědělské politiky ze strany Evropské komise sledoval soulad s mnoha dokumenty a cíli EU: se strategickými cíli v rámci Zelené dohody pro Evropu (která je velmi ambiciózní), se strategií Od zemědělce ke spotřebiteli (Farm to Fork) a se strategií na ochranu a podporu biodiverzity. Byl v něm rovněž kladený důraz na řešení klimatických cílů.

Vážený pane místopředsedo vlády, pane ministře průmyslu a obchodu, a především pane ministře dopravy, dlouhodobě věnuji velkou pozornost problematice neustále oživovaného záměru výstavby vodního koridoru Dunaj – Odra – Labe. Poprvé jsem se jím zabýval jako úředník odpovědný za ochranu přírody v okrese Nový Jičín v letech 1988 a 1989, tehdy, v době totality, vydal náš odbor negativní vyjádření k tomuto záměru, v návaznosti na predikovaný dopad na krajinu a vodní režim dotčeného území, a to přes velký údiv tehdejších stranických vládců.

V současné době ještě není možné vyhodnotit všechny přijaté pozměňovací návrhy, ale v základních bodech je možné návrh vyhodnotit následovně. Evropský parlament přijal návrh, který je z pohledu environmentálních organizací velkým zklamáním. Prakticky žádný z hlavních cílů nově přijatých strategií, Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a zemědělské strategie Od zemědělce ke spotřebiteli se do návrhu nepromítl. Parlament nezohlednit ani klimatické cíle z Paříže a na rozdíl od energetiky a průmyslu se tak měří v zemědělství jiným metrem.

Na výletě s několika spřátelenými rodinami jsem jen tak z legrace ohnul malý stromek akátu, pověsil na něj drn trávy a hodlal ho vystřelit jako katapultem. Jenže malý akát se zlomil. Měli jste vidět obličeje těch známých. Z maminek předškoláčků a tatínků podnikatelů se stali soudci nemorálního aktu ničení přírody. Nikdo nic neřekl, ale z jejich chladného mlčení bylo zřejmé, že zlomení živého stromku porušilo nějaký velmi hluboký pilíř jejich chápání svět. A ještě takhle před dětmi!

Snaha určité části veřejnosti cíleně omezovat chovy hospodářských zvířat jako jednu z cest k omezení emisí skleníkových plynů (jde především o metan) jsou v současné době bohužel již obecně přijímány jako argumentačně podložené. Jenže to není tak úplně pravda.

Jak se obce staví k realizaci různých opatření tzv. modrozelené infrastruktury, nebo chcete-li, opatření zlepšujících environmentální udržitelnost městského prostředí, jsme se ve Frank Bold Advokáti pokusili zjistit ve spolupráci se Zeleným kruhem. V nedávno ukončeném průzkumu jsme se přímo zeptali členských obcí Národní sítě zdravých měst a Národní sítě MAS.

Letos v červnu jsem při rutinní plavbě po Vltavě několik set metrů nad soutokem s Berounkou zahlédl ledňáčka říčního (Alcedo atthis). Vzpomněl jsem si na něj v souvislosti s Prohlášením odborných společností a akademických pracovišť k zahájení přípravy plavebního koridoru Dunaj-Odra-Labe. Co s ním má ledňáček společného?