Pán Metelka tvrdí, že som prezentoval zjednodušený popis transportu tepla zo spodnej do hornej troposféry prostredníctvom vodnej pary. Tvrdí, že to nie je nič nové, lebo tento proces dobré pozná každý študent metrológie. Fajn. Len nerozumiem tomu, prečo pán Metelka tomu nerozumie. Pánovi Metelkovi vadí, že som neuviedol, do akých vrstiev atmosféry je latentné teplo transportované.

Děkuji panu Kravčíkovi za jeho reakci na některé mé připomínky. Bohužel ale text, který publikoval, nejen že neodstranil mé pochybnosti o jeho znalostech meteorologie a klimatologie, spíše je prohloubil. Ale postupně.

Nebudem reagovať na zvláštne komentáre pána Metelky. Sústredím sa len na vecnú argumentáciu k podozreniam, ktoré údajne odhaľujú moju nekompetentnosť.

Když člověk píše o nějaké problematice, měl by se v ní také vyznat. Je totiž dobré nepoužívat nesmyslné a nepravdivé argumenty. To se nakonec vždycky provalí. A někdy k tomu stačí skutečně jen pár vět. Jako v případě Michala Kravčíka v rozhovoru pro Ekolist Příčinou sucha a povodní je, že jsme podřezali žíly malému vodnímu cyklu.

Magistrátu záleží na pražském ovzduší přibližně tak, že vůbec. Nejvýraznějším projevem zběsilé touhy pražského magistrátu po čistém ovzduší je totiž způsob, jakým v poslední době "zametá" ulice.

Lidé mé generace (jsem ročník 1956), pokud si vzpomenou na četné růžové sliby někdejších disidentů před rokem 1989 a porovnají je se současností, bývají na rozpacích, slušně řečeno. Příliš mnoho z těchto slibů se nenaplnilo a příliš mnoho negativ zažíváme dnes a denně. Často jde o negativa, která jsme před rokem 1989 za reálného socialismu neznali. Bezdomovectví je jen tím pověstným vrcholkem ledovce.

Byla by to jen nepodstatná příhoda, kdyby neilustrovala, jak snadno se novinář může nechat chytit do pasti kalkulujícího politika.

Víte, že mořské želvy na mnoha místech světa už úplně zmizely? Jejich situace je nejhorší v Indickém oceánu. V Indonésii klesla za posledních 70 let populace karet obrovských o 91 %.

Ovocnářství bylo jako součást zemědělství po staletí jedním z hlavních faktorů utvářející českou krajinu. Až do jeho intenzifikace na počátku 20. století hospodáři používali „měkké“, extenzivní technologie a hospodářské postupy, které se do venkovské krajiny vtiskly pestrou mozaikou drobných produkčních ploch, mezí, remízků a polních cest. Tato „produkční síť“ zajišťovala obživu a zdroj potravin a hrála stěžejní roli při zajištění ekologické stability kultivované krajiny. V neposlední řadě se její viditelné aspekty podílely na utváření způsobu, kterým dnes krajinu vnímáme a hodnotíme. Agrární struktura krajiny je tak také nositelem důležitých kulturních a historických hodnot - tzv. paměti krajiny.

V Poslanecké sněmovně byl v druhém čtení (dne 28. 2. 2017 na 55. schůzi) projednán vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „stavební zákon“). Během projednávání tohoto zákona bylo načteno mnoho pozměňovacích návrhů. Toto stanovisko se vyjadřuje k pozměňovacímu návrhu poslance Františka Adámka a Jaroslava Foldyny k tomuto sněmovnímu tisku č. 927 (pozměňovací návrh č. 5904).