V publikovaném článku MF Dnes bylo za pomoci lživých a nepravdivých informací dehonestováno naše sdružení, které je dlouhodobým členem platformy nevládních ekologických organizací Zelený kruh a funguje dále navzdory tomuto účelovému článku, který si objednala pravděpodobně solární lobby v souvislosti s konkrétním případem, kde jsme byli společně s jedním družstvem vydíráni ke stažení žaloby proti nelegální stavbě FVE. Protože se ve fotovoltaice, novodobému eldorádu nejrůznějších spekulantů hned po divoké privatizaci, točilo hodně peněz, čelila zvýšenému tlaku také občanská sdružení. O přípravě článku jsme věděli dopředu a novinářům trvalo 4 měsíce, než se podařilo vymyslet a poskládat všechny lži tak, aby obstály aspoň na první pohled. Teprve s odstupem času se ukazuje, jakým nekalým a nemravným podnikáním byly fotovoltaiky. Ekologickou výrobu elektřiny lze přitom podpořit mnohem efektivněji a smysluplněji, než nastavením absurdních výkupních cen.

Vážený pane Mánku, řediteli NP Šumava,

předem své reakce na váš text (lepší slušné slovo mě nenapadá) uveřejněný mimo jiné i na Ekolistu ve čtvrtek 17. ledna bych Vás rád ubezpečil, že smrk od jedle rozeznám poměrně spolehlivě.

Přestože jsem už mnohokrát četl v médiích zkreslené, nepravdivé či naivní komentáře k situaci v Národním parku Šumava, teprve článek současného ředitele mne donutil k reakci. Pominu teď to, že státní úředník se v rámci své zodpovědnosti zcela nepřípustně zapojuje do prezidentské volební kampaně. Když už totiž činí, co nemá, měl by alespoň mluvit pravdu a nepředkládat veřejnosti nesmysly.

Ve svém nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny Bedřich Moldan uvedl, že žádná dostavba Jaderné elektrárny Temelín není potřeba. Že se Česko má obejít bez jaderných bloků a elektřinu dovážet ze Sahary a Severního moře. Taková představa se prezentuje ve všech koncepcích Greenpeace pro evropské státy, tedy například i ve známé koncepci Energetická [r]evoluce vypracované Greenpeace pro Česko. V ní se předpokládá německá cesta rychlého uzavírání jaderných bloků (Dukovan už od roku 2015) a budoucí intenzivní dovoz elektřiny. Právě Německo, které se na cestu bez jaderné energie vydalo, plánuje také přejít od vývozu elektřiny k jejímu intenzivnímu dovozu. A jejím zdrojem by měly být velké přímořské větrné farmy hlavně na severu a pak sluneční elektrárny na jihu, hlavně na Sahaře. Pokusím se uvést základní důvody, proč si myslím, že jsou tyto představy hodně mimo realitu a na elektřinu ze Sahary opravdu nelze spoléhat. Pravdivost řady z nich lze dokumentovat na událostech, které probíhají v Německu během jeho zelené energetické revoluce.

V Ekolistu zveřejnil 17. 12. 2012, Dr. Vladimír Wagner, člen Nezávislé energetické komise, článek „Nejen při posouzení rizika je nejdůležitější srovnání“. Reagoval tím opětně na mé dotazy, týkající se jaderné energetiky, na které odpověděl již při konferenci „Energetika a klimatické změny – budoucnost a vize“, pořádané Institutem pro výzkum globální změny CzechGlobe na Nových Hradech. V závěru svého článku přirovnává mé postupy s projevy autistismu, které věrohodně předvedl Dustin Hofman v zajímavém americkém filmu Rain Man. Vaši čtenáři by měli dostat příležitost posoudit, zda mé názory vzplývají z chorobně omezené neinformovanosti, či zda nejsou přece jen podloženy technickými a ekonomickými fakty a zkušeností.

Při volbě prezidenta se musím dívat na to zda má být Šumava zelená, nebo sežraná kůrovcem.

Jsem jeden z těch, kteří podepsali Petici návštěvníků pramenu Vltavy za dobrý zákon o NP Šumava. Dozvěděl jsem se, že starosta Modravy prohlásil, že: "že signatáři nevěděli, co podepisují". Tento výrok považuji za tak nesmyslný a urážlivý, že mě vyprovokoval k napsání tohoto dopisu.

Časopis Šumava, vydávaný Správou NP a CHKO, byl v minulých letech nudný, uvažovali jsme o jeho odhlášení (jsme jeho předplatitelé). Poslední číslo, které přišlo před Vánocemi – ZIMA 2012 -, vnějším vzhledem i vnitřním uspořádáním vzbudilo naději, že bude snad pestřejší a čtivější. Obsah mě však spíš zklamal. Některé články jsem si přečetl se zájmem (např. Knížecí stolec, Rokytecká slať), některé však vyznívají vysloveně propagandisticky.

Konference o klimatu v Dohá nebyla velkolepou konferencí, která by rozhodla o globální dohodě o klimatu v roce 2015, a některé komentátory a skupiny pro ochranu životního prostředí to zřejmě překvapilo. Překvapen by ale neměl být nikdo. Vždyť v minulém roce se všechny země v Durbanu dohodly na tom, že konference o klimatu konané do roku 2015 připraví půdu pro velkou dohodu v roce 2015.

Datum 19. prosince by asi mělo zůstat zapsané nějakou výraznější barvou v kalendáři každého, kdo má rád nejen Jilemnici, ale celé západní Krkonoše. Ve středu totiž zastupitelstvo Města Jilemnice schválilo smlouvu, která bez nadsázky zachránila pro budoucí léta existenci zdejšího Krkonošského muzea.