Tento protokol byl navržen v roce 2003 na konferenci o ropném zlomu v Pio Manzu a diskutován o dva roky později na další podobné konferenci v Rimini. Je znám pod několika jmény (např. Rimini Protocol nebo Oil Depletion Protocol - viz řada internetových odkazů). Jeho podstata je následující: snižující se zásoby ropy způsobí mezinárodní napětí a možná i války o ropu. Pokud se chceme vyhnout chaosu, je zapotřebí provést celosvětovou inventuru ropných zásob. Všechny státy musí realisticky a kontrolovatelně deklarovat výši zásob a roční těžbu ropy. Tím zjistíme, na kolik let nám ropy ještě zbývá, a můžeme se snažit tuto dobu pomocí úsporných a náhradních opatření dále prodloužit a posléze ropu nahradit novými zdroji a technologiemi. Na základě realisticky stanoveného množství vytěžitelné ropy je možné stanovit spotřební kvóty pro jednotlivé země, které budou naftu pomocí přídělového hospodaření dál distribuovat národním odběratelům. Protokol tedy předpokládá jakousi ropnou obdobu Světové agentury pro jadernou energii, ale v mocensky silnějším postavení. Představuje sice řešení, jak se vyhnout ropným konfliktům, ale předpokládá dvě obtížně uskutečnitelné záležitosti: 1) konsensus mezi zastánci volného trhu a plánovaného centrálního hospodářství, 2) konsensus na mezinárodní úrovni podpořený možnostmi reálných sankcí vůči "zlobivým" státům. Protokol nejspíš není řešením ropného zlomu, ale právě jenom východiskem k další diskusi.

Náhodný kolemjdoucí možná nabude pocit, že se setkal se zapomenutým čertem z Dalskabát, pohlédne-li na zastávkový stojan u křižovatky ulice Staňkovy a Rybníček oznamující datum sběru drobného chemického odpadu dne 18.4. 97. Letos tedy stojan oslavil přinejmenším 10 let své existence. Zapomenuté nápisy, reklamy apod. nejsou nic neobvyklého, ale v tomto případě lze vyvodit docela závažné závěry:

Před více než měsícem jsem do deníku Mladá fronta DNES posílala reakci na článek pana prezidenta Václava Klause Chceme modrou, ne zelenou planetu. Myslela jsem si, že může být slyšet i jiný názor, ale neodpověděli mi ... Své pochyby chci tedy sdělit Vám: Pan prezident je uznávaný ekonom u nás i ve světě a chytrý člověk, a tak by mě zajímalo, jak na své názory ohledně klimatické změny přišel a čím je má podložené. Bohužel jsem o jeho přednášce na VŠE nevěděla, a tak mi jako podklad pro následující řádky sloužil jen již zmíněný článek. I tak mám ale několik připomínek:

České a rakouské spory okolo Temelína dospěly před časem až k dohodě z Melku. Schylovalo se totiž ke vstupu ČR do EU a Čechům hrozilo, že Rakousko použije své právo veta. Těžko říci, jak by to nakonec dopadlo, ale politici v Rakousku si nemohli dovolit takovou příležitost nevyužít – mlýn mele když je voda. Pro komisaře Verheugena by rakouské veto ČR byla nemilá blamáž, a tak se snažil obě strany dostat k jednacímu stolu. Povedlo se, lejstro nakonec všichni podepsali.

Na Den země, 22.dubna jsem jako obvykle vyšel na lov beze zbraně po levém břehu Bečvy a nevěřil jsem vlastním očím. Na dvou místech naskládané modré pytle s odpadky, posbíranými v lužním lesíku a jeho okolí, mně zatím neznámou skupinou obyvatel planety Země, ale mám důvodné podezření na členy přerovské stanice BIOS.

Před zhruba čtyřmi týdny jsem oslovil několik osob, značkujících stromy a keře na levém břehu Bečvy v oblasti Přerov - Kozlovice, po dlouhá léta považovanou přerovskými obyvateli za odpočinkovou a rekreační zónu. Značení převažovalo v červené barvě, a proto jsem se představil i s průkazem ochrany přírody a vznesl dotaz, proč a ve jménu koho tak konají. Na dotaz, kdo z nich je dendrolog (znalec stromů), mně sdělili, že nikdo.

Níže zveřejňujeme výtah z prohlášení Svazu průmyslu a dopravy ČR k politice klimatických změn a politice udržitelného rozvoje, tak jak bylo přijato Valnou hromadou Svazu. Celý materiál byl odeslán vládě ČR jako stanovisko Svazu průmyslu a dopravy. Výtah připravil Ing. Josef Zbořil.

O vybírání mýtného v ulicích Londýna se toho napsalo dost a dost. Starosta Ken Livingstone, který ho prosadil, se ovšem dopravě ve svém městě věnuje uceleně a nezapomíná ani na pěší. Zavázal se proto udělat z Londýna do roku 2015 jedno z nejpřátelštějších měst k chodcům. V Praze je sice nutnost budovat a podporovat trasy pro pěší zmíněna v některých dokumentech, v praxi to ale zatím vypadá jinak. Jak by české hlavní město dopadlo ve srovnání s Londýnem?

Česká republika i nadále spotřebovává více paliv a energie na jednotku vytvořeného hrubého domácího produktu i na jednoho obyvatele než mnohé vyspělé země světa. V úsilí o dosažení úspor energie (snížení energetické náročnosti) ale zůstává zcela stranou pozornosti motorová doprava, i když se na neutěšeně vysoké spotřebě paliv a energie podílí stále větší měrou. Její podíl na spotřebě paliv a energie se v ČR v letech 1990 až 2004 podle odhadů Centra dopravního výzkumu (CDV) Brno zvýšil z 10 % na 20 % (původní odhad), resp. 18 % (korigovaný odhad).

Asi 30km jižně od Brna se nachází obec Pouzdřany, známá přírodní pozoruhodností evropského významu Pouzdřanská step, kam se každoročně na jaře vydáváme na rodinný výlet. Letos jsme se setkali s dalším působivým výtvorem, výsledkem to lidské činnosti. Na výjezdu z obce směrem na Vranovice nemilosrdná ruka upravila stromořadí podél silnice tak, že více než desítce stromů byly ořezány větve a koruna, proměnily se v pouhé sloupovité pahýly, čnící bezmocně k nebi a žalující na svůj smutný osud.