Když se řekne prales, každému se zřejmě vybaví ten tropický deštný. Stromy s mohutnými kořenovými náběhy a liánami, po nichž se prohání vřešťani, po zemi pobíhají tarantule a na širokých listech rozmanité vegetace poskakují žabky všelijakých barev. Divoká příroda netknutá člověkem. Tyto ekosystémy jsou z hlediska jejich funkcí neocenitelné a to, jakou rychlostí mizí z mapy světa, je alarmující. Ovšem věřte nebo ne, i v Evropě jsou stále ještě poklady v podobě nedotčených pralesů, kde stále všem procesům poroučí sama příroda. Samozřejmě, že z hlediska druhové rozmanitosti samotných stromů či organismů, které tyto lesy obývají, se nedají s těmi tropickými srovnat. Ovšem minimálně dvě věci mají společné. Na svém území plní roli nenahraditelných ekosystémů a kvůli nenasytnosti člověka čelí kritickému ohrožení.

Nutella je špatná, protože obsahuje palmový olej. Kosmetika, od zubní pasty Colgate po pleťovou kosmetiku Palmolive, jakbysmet. A o jídle z koncernu Unilever je se lepší nebavit vůbec, protože tam vykukuje palmový olej snad z každého sáčku. Je správné se takovým produktům vyhýbat? To každý musí zvážit sám. Pravdou je, že navzdory silné negativní kampani vedené proti výrobkům obsahujícím palmový olej, ho do překvapivě Evropy neproudí méně. Vlastně ho loni bylo o 7 % více, než v roce 2016. A majitelé plantáží olejových palem si také mohou gratulovat: měřitelná poptávka po jejich zboží se loni zvýšila o 87 %. Jak je to možné?

Koupací biotop. Poprvé jsem se s tímto pojmem setkal před pěti lety v jedné jihomoravské vísce. Skvěl se tam na rozcestníku uprostřed vsi hned pod obecním úřadem a autobusovou zastávkou. Byl jsem zvědavý, oč jde, a tak jsem se vydal tím směrem. Za plotem jsem tam spatřil kruhový bazén, pravda, na rozdíl od běžných koupališť nevybetonovaný, ale jinak vypadající velice nepřírodně. Proč tomu říkají „biotop“? Na tabuli jsem se dočetl cosi o tom, že koupaliště funguje bez chemických prostředků, tudíž nezatěžuje přírodu (to je chvályhodné… ale proč biotop?) a že zde probíhá přirozené čištění vody za pomoci vodních rostlin (to je zajímavé… ale proč biotop? říkáme snad kořenové čističce čistící biotop? a že by to sedělo mnohem lépe!). Odcházel jsem s pocitem, že někdo dostal dotaci na obnovu mokřadních biotopů, místo toho si postavil koupaliště a maskuje to takovýmhle podivným označením.

Nedávné vystoupení vedoucího energetické kampaně Greenpeace Jana Rovenského i další vyjádření mohou znamenat dost dramatickou změnu v postoji českých zelených organizací k jaderné energetice.

Tak tu máme červenec, sice měsíc prázdnin, okurkové sezóny, ale také měsíc, kdy je možné se vyjádřit k novému pražskému Metropolitnímu plánu (dále MP), který byl nedávno zveřejněn. Musím se přiznat, že motivem mého textu není primárně touha po intelektuální polemice, ale jisté zděšení či smutek, které jsem zakusil při bližším prozkoumání, co se má kvůli tomuto plánu stát s naším pražským sídlištěm na severním okraji Prahy. Nemá ale podle mého smysl zde vypočítávat, kolik území a kde přesně má být v podstatě nabídnuto developerům, co všechno se má zastavět a jak místo výhod i nevýhod sídliště tu zbudou spíše nevýhody, které se tu v posledních letech se stále rostoucí zástavbou celkem zřetelně objevují. K detailům i obecnějším problémům se již vyjadřují jiní (zejména Arnika).

Územní plán má hledáním a formulováním kompromisů slaďovat často rozporuplné požadavky na funkční využívání a prostorové uspořádání území. Ne vždy tak ale činí. Zcela jistě tak nečiní připravovaný tzv. Metropolitní plán Prahy (dál MPP). Podle svého otce, tehdejšího prvního náměstka primátora Prahy Tomáše Hudečka z TOP 09, měl zásadně ulehčit developerům, aby mohli na svých pozemcích takřka kdekoliv stavět, co uznají za vhodné, aby při prosazování svých záměrů, často v rozporu s veřejnými zájmy, nemuseli příslušné politiky a úředníky obcházet, prosit a uplácet. Výrok klasika je možné upravit na: „Všechnu moc developerům!“. Početný zkušený tým územních plánovačů z ÚRM, změněného na IPR, byl kompletně nahrazen 12 členným týmem převážně mladých a nezkušených projektantů pod vedením architekta Kouckého, kteří vesměs návrh MPP zpracovávali ze svých kanceláří (chodit do terénu a zjišťovat reálný stav a potřeby je prý přežitek). Práce na MPP ignorovaly odbornou veřejnost, jednotlivé městské části Prahy i občany.

Lesnictví jako obor je v krizi. Lesy jsou kvůli kombinaci mnoha negativních vlivů dlouhodobě ve špatné kondici. Lesní dělníci kvůli nízkým platům a špatným pracovním podmínkám dlouhodobě odcházejí z lesnictví a mladí nepřicházejí. Situaci zhoršuje kůrovcová kalamita, která zjevně bude působit v delším horizontu. Kůrovcové a větrné těžby u mnoha vlastníků lesů dominují, kvůli tomu je trh se dřívím snížené kvality přesycen. Proto ceny dříví padají a leckde jsou na hranici rentability.

Krajina je základem lidského světa. Probíhá v ní množství společenských aktivit a je rovněž prostorem živé přírody. Lidské činnosti jsou zásadním způsobem ovlivněny jejím charakterem a zpětně určují její podobu a další vývoj. Kvalita ekosystémů dané krajiny a kvalita života jejích obyvatel jsou spojenými nádobami. Ochrana krajiny jako celku je v tomto smyslu výrazem kulturní úrovně společnosti.

Než se pustíte do čtení tohoto komentáře, ujistěte se prosím, že víte, co pojem „téměř energeticky nulové budovy“ znamená v interpretaci české legislativy. Napsali o tom už řadu textů povolanější autoři než já. (Pokud Vás to opravdu zajímá, tak například zde.)

Každý členský stát si požadavky směrnice zapracoval do národní legislativy po svém. V případě ČR to dopadlo tak, že „téměř nulová spotřeba“ je od skutečné nuly hodně daleko. Konkrétně pro rodinné domy po roce 2020 to znamená, že musí mít spotřebu o 25 % nižší, než domy stavěné dnes.