Než se pustíte do čtení tohoto komentáře, ujistěte se prosím, že víte, co pojem „téměř energeticky nulové budovy“ znamená v interpretaci české legislativy. Napsali o tom už řadu textů povolanější autoři než já. (Pokud Vás to opravdu zajímá, tak například zde.)

Každý členský stát si požadavky směrnice zapracoval do národní legislativy po svém. V případě ČR to dopadlo tak, že „téměř nulová spotřeba“ je od skutečné nuly hodně daleko. Konkrétně pro rodinné domy po roce 2020 to znamená, že musí mít spotřebu o 25 % nižší, než domy stavěné dnes.

Česká republika je na Směrnici připravena poměrně dobře v podobě závazných předpisů. Například zákonem o hospodaření energií, vyhláškou týkající se energetické náročnosti budov, technickými normami atd. Otázkou je, jak jsme na požadavky připraveni po stránce mentální, z pohledu vzdělání a z pohledu konečného technického provedení.

Ano, za jsme na to připraveni, například v rezidenčním developmentu se nás týká již od 1. 1. 2018, kdy všechny budovy se stavebním povolením vydaným po tomto datu musí požadavek plnit.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov stanovuje povinnost členským státům zajistit, aby od 1. 1. 2019 nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci a od 1. 1. 2021 všechny nové budovy byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Transpozice této směrnice byla provedena v roce 2012 zákonem č. 318/2012 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů do zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií.

Pojmenování tzv. budov s téměř nulovou spotřebou je zavádějící a ve skutečnosti neodpovídá svému názvu – jedná se o terminus technicus, který byl převzatý z evropské směrnice o energetické náročnosti budov (2010/31/EU). Česká legislativa si jej ale definovala po svém a zohlednila národní podmínky. Reálně budou tyto nové budovy pouze o 10 až 20 % úspornější ve srovnání s nyní stavěnými bytovými domy.

Zelené organizace (Hnutí Duha, Glopolis, Frank Bold, CEE Bankwatch Network a Aliance pro energetickou soběstačnost) si objednaly u společnosti Energynautics studii posouzení dopadů odstavení uhelných elektráren a rozvoje obnovitelných zdrojů. Zpráva o této studii vyšla i v Ekolistu, proto si zde dovoluji publikovat článek o ní, který jsem psal pro servery Osel a oenergetice. Ji samotnou lze nalézt na internetu (český výtah, samotná studie). Studie zkoumala následky ukončení provozu českých uhelných elektráren a rozvoje obnovitelných zdrojů k roku 2030 na českou síť. Základním zjištěním podle jejich prohlášení by měl být fakt, že bezpečnost dodávek bude možné podle studie zajistit i po odstavení uhelných elektráren. Síť se i po jejich odstavení bude schopna vyrovnat s výjimečnou událostí na úrovni neplánovaného výpadku temelínského bloku, tedy největšího zdroje v soustavě.

V současné době připravuje Ministerstvo životního prostředí České republiky nové zákonné úpravy, které by měly, mimo jiné, reflektovat změny v evropské odpadové legislativě. Jednou z oblastí, kterých se tyto změny dotknou, je i sběr elektroodpadu, který je v České republice často diskutován. Zajímavou inspirací pro nás může být Španělsko, které zavádí nový systém sběru.

Ve známé české pohádce rozzlobí krále Pravoslava dcera Maruška, když řekne, že si svého otce cení jako sůl. Král brzy na to zjišťuje, že tato komodita je skutečně nepostradatelná. A nyní zde máme anabázi s vodou. Mnozí již zjistili, jak důležitá surovina to je. Ve světě už voda získala označení „the next oil“ – příští ropa. Voda totiž může způsobit hlad, války, migraci i epidemie nemocí v nebývalém rozsahu.

Jsou toho teď plné noviny, je to všude. Skoro jak Lenin zamlada…. Má to i obětního beránka, hledáme další, a hlavně za to může sucho. A taky smrk. Ale není to, jako ostatně vždycky, trochu složitější?